Saul: [= vyprošený, vyžádaný (na Bohu)]. - 1. Syn Benjaminovce Císa, první král izraelský, vynikající vysokým vzrůstem i příjemnou tváří, udatností a statečností. Po prvé o něm slyšíme, jak marně pátral po zaběhlých oslicích svého otce nejen na hoře Efraim, ale v celém území Jemini až do země Zuf. Když už chtěl pátrání zanechat, obrátil se na radu svých služebníků k »vidoucímu« *Samuelovi, aby mu za čtvrt lotu stříbra udal směr cesty k pravému pátrání. Samuel, Bohem připraven na toto setkání, odcházel právě na horu, aby zahájil obětní obřady, spojené s hodováním. Vzal Saula s sebou, ujistiv jej, že oslice byly už nalezeny, a při hostině mu vykázal nejpřednější místo mezi třiceti pozvanými. Při odchodu pak druhého dne jej tajně pomazal »za vůdce nad dědictvím Hospodinovým« [
1Sam 9:1 -
1Sam 10:1]. Na důkaz toho, že jde o vůli Boží, předpověděl Samuel S-ovi, co se mu stane na cestě k domovu u Zelzachu, na rovině [příslušný hebrejský výraz ovšem neznamená »rovinu«, nýbrž »posvátný strom«!] pod Táborem, a konečně na pahrbku Božím. Bible připomíná, že »Bůh proměnil srdce S-ovo v jiné« a že se všecka ta znamení, mezi něž patřilo i vydržení mysli uprostřed zástupu proroků, sku tečně zběhla [
1Sam 10:2 -
1Sam 10:13]. Mezitím už svolal Samuel lid do Masfa, když předtím dostal Boží pokyn, aby vyhověl přání lidu a řídil volbu prvního krále [
1Sam 8:22]. I S. měl býti v Masfa, ale když královský los padl na něj, marně se po něm sháněli. Na dotaz u Hospodina se dověděli, že se skryl »mezi nádobím« [
1Sam 10:22]. Patrně se tu myslí na zařízení svatyně. Když byl S. provolán králem přes odpor některých lidí, odešel do svého domu v Gabaa spolu se zástupem bojovníků, kteří jako královská garda tvořili zárodky izraelské armády. Pochopil, že jeho kralování je jiného rázu než u okolních národů. Chápal je jako čistě služebnickou záležitost. Nedomníval se, že má zastupovati Boha po způsobu staroorientálních králů pohanských. Nevíme, jak dlouho žil takto v tichém ústraní. Když se však dověděl, že Náhas Ammonitský oblehl město Jábes v Galád a že vyhrožuje vyloupením pravého oka každému jeho obyvateli a všem Izraelcům, sestoupil na něho Duch Boží. Rozsekal pár volů, s nimiž právě oral, a rozeslal kusy po celé zemi s připomenutím, že se tak stane každému, kdo nepřispěchá na pomoc. Tak shromáždil vojsko čítající 330.000. Po vítězné bitvě se lid na pokyn Samuelův shromáždil do Galgala a znovu provolal S-a za krále [1S 11]. Při tom se Samuel s lidem rozloučil. Svou řeč na rozloučenou ukončil výzvou k sloužení Hospodinu celým srdcem. »Jestliže však přece zle činiti budete, i vy i král váš zahynete« [
1Sam 12:24n]. S. propustil vojsko a nechal si pouze 3000 mužů, z nichž 2000 přebývalo s ním v Michmas a Bethel, 1000 pak s jeho synem Jonatou v Gabaa [
1Sam 13:2]. Když Jonatan pobil filištínskou »stráž« [hebrejský výraz nesíb znamená však spíše nějaké výsostné znamení filištínské, sochu božstva a pod., sr. Bič I, 122, 277], bylo nutno svolat znovu bojovníky. Tentokrát se však Izraelců zmocnil strach, zvláště když Samuel odložil svůj příchod o sedm dní, a začali se skrývat v jeskyních, ve skalách a v jamách, takže bylo nebezpečí, že se S-ovo vojsko rozuteče. S. se rozhodl, že vykoná oběť, jíž se zahajovala bitva, sám. Vtom však se objevil Samuel, vytkl S-ovi, že přestoupil svou pravomoc a tím propadl Božímu soudu nad svým domem [
1Sam 13:11 -
1Sam 13:14]. Samuel odešel do Gabaa, zatím co S. s Jonatou zaujali se svým vojskem místo u Gaby [v hebr. jsou Gabaa a Gaba různě hláskovány]. Filištínští leželi u Michmas. Jonatan způsobil zmatek u předních hlídek Filištínských, který se přenesl na všecko jejich vojsko [
1Sam 14:1nn]; S. způsobil Filištínským velkou porážku. Ta by byla bývala ještě důkladnější, kdyby byl S. nevydal zákaz jídla, dokud nebude boj ukončen. Večer se vyhladovělí bojovníci vrhli na zbitý dobytek a jedli jej bez ohledu na rituální předpisy. S. se snažil tomu zabránit tím, že obětoval u velkého kamene a že vzdělal oltář Hospodinu [
1Sam 14:24 -
1Sam 14:35]. Když pak S. nedostal odpověď od Boha na otázku, má-li dále pronásledovat Filištínské, usoudil, že někdo z bojovníků zhřešil proti Hospodinu. Při novém dotazování se ukázalo, že se provinil Jonatan, který proti příkazu a přísaze okusil trochu medu. Lid však se postavil za Jonatana a uchránil jej před smrtí [
1Sam 14:37 -
1Sam 14:45]. Na rozkaz Samuelův podnikl S. vyhlazovací boj proti Amalechitským. Přes výslovný pokyn, že vyhlazení má být úplné, uchoval S. nejlepší ze stád nepřítelových pod záminkou, že je chce obětovat Hospodinu, a krále amalechitského Agaga. Tímto činem neposlušnosti S. ukázal, že nedovede jednat jako poslušný nástroj Boží, ale že chce prosazovat svou vůli [
1Sam 15:1 -
1Sam 15:35]. Samuel byl proto odeslán do Betléma, aby pomazal *Davida za krále [
1Sam 16:1 -
1Sam 16:13].
»Duch Hospodinův odšel od S-e, a nepokojil ho duch zlý« z dopuštění Božího [
1Sam 16:14]. Jen hra na harfu jej dovedla uklidniti. A tak se řízením Božím dostal mladý David, jenž ovládal tento nástroj, ke dvoru S-ovu [
1Sam 16:14 -
1Sam 16:23]. Když však po porážce Goliáše byl David lidem jásavěji přivítán než S., stal se z Davida-hrdiny a manžela dcery S-ovy psanec, zuřivě pronásledovaný žárlivým králem [1S 17-30]. Dvakrát se octl S. v rukou Davida, který však měl příliš velkou úctu k pomazanému Hospodinovu, aby se odvážil jej zabít. Konec S-ův přišel jinak. Filištínští vytáhli k boji a položili se u Sunem poblíž roviny Jezreel. S. se postavil se svým vojskem na hoře Gelboe. Pronásledován nepokojem, protože mu Bůh neodpovídal »ani skrze sny, ani skrze *urim, ani skrze proroky« [
1Sam 28:6], vydal se v přestrojení k věštkyni v Endor poblíž ležení Filištínských, aby si dal vyvolat ducha Samuelova přes všecky zákazy Zákona [
Exod 22:18;
Lev 20:27;
Deut 18:10 -
Deut 18:14;
1Sam 28:3 ,
1Sam 28:9] a přes to, že sám dal vyhladiti věštce a hadače ze země. S. se tak dověděl, že on a jeho synové příštího dne zahynou [
1Sam 28:19]. Tak se skutečně stalo. Tři synové S-ovi, mezi nimi i Jonatan, padli, S. byl těžce zraněn, načež skončil sebevraždou. Filištínští sťali jeho hlavu a upevnili ji s těly jeho synů na zeď v Betsanu, zatím co jeho brnění a zbraně byly uloženy v chrámu bohyně Astarot. Obyvatelé Jábes Galád z vděčnosti ke svému někdejšímu osvoboditeli za noci sňali mrtvá těla a spálili je ve svém městě [1S 31]. Později přenesl David zbytky kostí S-ových a Jonatanových do Sela na území Benjaminově a pochoval je v hrobě Císově [
2Sam 21:12 -
2Sam 21:14]. Podle Pavla a Josefa Flavia vládl S. 40 let [
Acts 13:21], ve skutečnosti byla jeho vláda velmi krátká, takže se S-ovi ani nepodařilo zkonsolidovat zemi.
2. S., jeden z prvních králů idumejských, nástupce Semlův, pocházející z Rohobot na Eufratu [
Gen 36:37n;
1Chr 1:48].
3. Syn Simeonův s kananejskou ženou [
Gen 46:10;
Exod 6:15]. Podle
Num 26:13 založil čeleď.
4. Levita z pokolení Kahat [
1Chr 6:24].
5. Původní židovské jméno apoštola *Pavla [
Acts 7:58 ;
Acts 13:9], dosti obvyklé u příslušníků pokolení Benjaminova [
Rom 11:1;
Phil 3:5].