Studnice: Prameny palestinské, ač mívají život krátký, vyznamenávají se vydatností a dobrou jakostí vody, jež byla zachycována v nádržích k veřejnému užívání. Takovou veřejnou s-í byla s. En-Rogel nedaleko Jerusalema [
2Sam 17:17] nebo s. Draková [
Neh 2:13n]. Soukromé s. byly vykopávány obyčejně ve skále, kde byl nalezen vydatný pramen, a vyzdívány, aby se voda neztrácela [sr.
Jer 2:13]. Bývaly až 20 m hluboké. Snadnější přístup umožňovalo několik stupňů, po nichž se sestupovalo k nabírání vody [
Gen 24:16], nebyla-li voda čerpána do věder buď pomocí táhla nebo do okovu, spouštěného po provaze. Někdy bylo při studnici vahadlo na jednom konci zatížené, na druhém opatřené čerpacím vědrem. Byla také už známa čerpací kola [
Eccl 12:6]. Čerpání vody pro domácí potřebu bylo úkolem žen [
Gen 24:11;
John 4:7]. Soukromé s. byly pečlivě hlídány a hájeny a stávaly se nezřídka příčinou hádek [
Gen 26:20;
Exod 2:16n]. Abraham si dal na př. v Bersabé Abimelechem dosvědčiti, že kopal s-i, jím užívanou [
Gen 21:30; sr.
Num 20:17 ;
Num 21:22]. Neboť s. v Palestině, kde půl roku nepršelo, měly životní význam [
Deut 6:11;
Judg 1:15]. Otvor s. byl obyčejně opatřen kamennou obrubou [
John 4:6] z důvodů bezpečnostních [
Exod 21:33n]. Přes otvor byly položeny kamenné desky nebo plachta [
Gen 29:2nn;
2Sam 17:19]. Hospodáři s. »zamykali« a otvírali jen tomu, kdo o to poprosil.
Song 4:12 přirovnává nevěstu ke s-i zapečetěné, protože její láska byla vyhrazena jen jejímu ženichovi. Jen před výročními svátky bývaly s. nechávány otevřené, aby si poutníci mohli nabrati vody podle libosti. Odmítnouti vodu ze s. žíznivému bylo všeobecně odsuzováno [sr.
Gen 24:17n;
John 4:7]. Napojiti však stádo bylo považováno za výjimku [
Gen 24:19n], za niž se muselo zaplatit [
Num 20:19]. Zasypání s. znamenalo pohromu pro zemi [
2Kgs 3:19 ,
2Kgs 3:25], po případě pro nepřátelské vojsko [
2Chr 32:3n].
Význačné s., uvedené v bibli, jsou tyto: »S. Živého vidoucího mne« [
Gen 16:14] mezi Kádes a Barad, kam se uchýlila Agar, utíkající před Sarai, manželkou Abrahamovou, a kde se Izák setkal se svou nevěstou Rebekou [
Gen 24:62]. Zde také bydlel po smrti Abrahamově [
Gen 25:11]. Snad jde o nynější ‘Ain Muveilé asi 80 km jz od Bersabé, kde je karavanní stanice na cestě ze Sýrie do Egypta. Je tu několik studnic. Na pouti z Egypta do zaslíbené země pouští sinajskou přišli Izraelci na dvanáct studnic pramenité vody v *Elim [
Exod 15:27;
Num 33:9]. Na hranicích mezi územím Juda a Benjamin byla s. Neftoa [
Josh 15:9 ;
Josh 18:15], snad dnešní ‘Ain ‘Atam j. od Betléma. Badatelé ji pokládají za »pramen [faraóna] Merneptaha«. S. v Jezreel [
1Sam 29:1], t. j. u důležitého místa nad rovinou Jezreel na j. hranici území Izacharova, kde se utábořili Izraelci před bitvou s Filištínskými. Dnešní ‘Ain Džalúd. Na rovině mezi horami Hébal a Garizim se dodnes ukazuje s. Jákobova [
John 4:5], pěkně vyzděná, ve středověku ještě 32 m hluboká, dnes jenom 23 m. *Gihon. *Rogel. *Siloe.
Bůh ve SZ-ě a oživující vliv jeho milosti jsou často přirovnáváni k prameni vod živých, t. j. ke studnicím [
Ps 36:10 ;
Ps 84:7;
Isa 12:3;
Jer 2:13;
Joel 3:18;
Zech 13:1 ;
Zech 14:8]. Nevěstka a postranní žena je přirovnávána k těsné s-i, jež nemůže přinésti žádného občerstvení [
Pro 23:27]. Podlehne-li spravedlivý nástrahám těch, kteří se neoprávněně vtlačí na jeho místo, je podoben s-i zakalené nohama a zkaženému pramenu, jenž ztratí svou užitečnost [
Pro 25:26].
Je-li »vodou živou« [
John 4:10n] míněn Duch svatý [sr.
John 7:38n;
Luke 11:13], jenž byl první církví pokládán za nejpříznačnější známku věřícího, pak
John 4:14 znamená, že ten, kdo přijal Krista, dar Boží [
John 3:16 ;
John 4:10], nejen že je trvale uspokojen, nýbrž že Duch sv. je v něm pramenem, z něhož vyvěrá věčný život [sr.
2Cor 3:18 ;
2Cor 4:13n]. Snad je tu zahrnuta i myšlenka, že teprve takový člověk se stává duchovně užitečným pro druhé [sr.
Isa 58:11]. Podle
Rev 7:17 dovede Beránek vykoupené k živým s-ím vod [sr.
Ps 23:1n;
Rev 21:6]. Podle
2Pet 2:17 jsou Balám a jemu podobní proroci podobni prázdným s-ím a bezdeštným oblakům, slibným sice na pohled [sr. v. 19], ale naprosto neužitečným [sr.
Jude 1:12]. O proroku, jenž při zatroubení třetího ze sedmi andělů, přinášejících tresty na lidstvo, zazáří jako pochodeň a je přirovnáván k zářící hvězdě, se praví ve
Rev 8:1 On, že s. léčivé pramenité vody promění ve smrtonosné hořké vody [sr.
Exod 15:23n, kde jde o opačný proces;
Ps 114:8].
Rev 16:4 patří do líčení posledních sedmi ran [
Rev 15:1 -
Rev 16:21. K jednotlivým ránám viz
Exod 9:9 ,
Exod 9:10 ;
Exod 7:17 -
Exod 7:24 ;
Exod 10:21 ;
Exod 8:3 ;
Exod 9:23] před posledním soudem. Třetí anděl vylévá misku [Kral. koflík] na řeky a s. vod a proměňuje je v krev.