Syn: [*Manžel, manželství. *Rodina]. Tohoto výrazu je užíváno v bibli v několika významech. Především označuje
1. přímého mužského potomka [
Gen 4:7 ;
Gen 27:1 a j.], ale také
2. vzdálenějšího mužského potomka. Na př. Lában, vnuk Náchorův [
Gen 22:22n ;
Gen 24:24 ,
Gen 24:47] je nazýván jeho s-em v
Gen 29:5; stejně Jehu, s. Namsi, byl ve skutečnosti jeho vnuk, protože byl s-em Jozafata, syna Namsi [
2Kgs 9:2 ,
2Kgs 9:20]. Izraelci byli nazýváni s-y Jákobovými [Izraelovými] dávno potom, co Jákob zemřel [
Mal 3:6;
Luke 1:16]. Jde tu tedy o označení rodového původu a příslušnosti k rodu. S-em byl nazýván též člověk, jenž byl
3. adoptován [
Exod 2:10, sr.
John 19:26].
4. Starší člověk, mající autoritu, nazýval mladšího s-em [
Josh 7:19;
1Sam 3:6 ,
1Sam 3:16 ;
1Sam 4:16]. Tak zvláště učitel oslovoval své žáky výrazem »s-u můj« [
Pro 2:1 ;
Pro 3:1 ,
Pro 3:21 ;
Pro 4:10 ,
Pro 4:20 a j.]; přitom je v tomto oslovení soustředěna nejen autorita, nýbrž i láska. Ježíš tak oslovoval nemocné [
Matt 9:2;
Mark 2:5],"své učedníky [»synáčkové«,
Mark 10:24;
John 16:33], Abraham tak v podobenství
Ježíšově nazývá příslušníka lidu izraelského [
Luke 16:25], Pavel Timotea [
1Tim 1:18;
2Tim 2:1; ale viz níže oddíl 10!] a Galaťany [
Gal 4:19], Jan čtenáře své epištoly [1
John 2:1 ,
John 2:12 ,
John 2:28 ;
John 3:7 ,
John 3:18 ;
John 4:4 ;
John 5:21, ale viz níže!]. Také ten, jenž chtěl vyjádřit svou poslušnost a poddanství vůči někomu, označoval sebe za s-a [
2Kgs 16:7].
5. Úzcí, důvěrní přátelé ženichovi, družbové, jsou nazýváni »s-y ženichovými« [
Matt 9:15;
Mark 2:19;
Luke 5:34].
6. Příslušníci téhož povolání byli označováni jako s-ové tohoto povolání, na př. s. *apatekářův [
Neh 3:8], s-ové zpěváků [
Neh 12:28], s-ové proročtí [
1Kgs 20:35;
2Kgs 2:3 ,
2Kgs 2:5, sr.
Amos 7:14. *Prorok].
7. Ctitelé božstva byli nazýváni jeho s-y [
Num 21:29;
Jer 48:46], nejde-li tu o starověký názor, že na př. Moabité jsou zplozenci Chámosovými [sr.
Deut 32:18] a pod.
8. Původ z téhož města nebo kraje byl vyjadřován tak, že se mluvilo o s-ech města nebo kraje [
Ps 149:2;
Lam 4:2;
Ezek 23:15;
Joel 2:23;
Gen 10:4 »s-ové Javanovi«, sr.
Joel 3:6;
Zech 9:13; dále
Matt 23:37;
Gal 4:25nn].
9. Jednotlivci téhož druhu [*s. člověka = = člověk], týchž vlastností, schopností, téhož charakteru [
Eccl 10:17;
Isa 19:11;
Luke 10:6 ;
Luke 16:8 ;
Luke 20:34;
John 12:36;
1Thess 5:5 a j.], týchž životních poměrů [»s. nuzného« = nuzák,
Ps 72:4] jsou nazýváni s-y těchto okolností, vlastností a pod. [sr. »s-ové hromu« (Žilka) u
Mark 3:17].
10. Často je výrazem s. označen duchovní původ a příslušnost, rozhodný duchovní vliv, pod nímž někdo stojí. Tak poměr žáka k učiteli, učedníka k apoštolovi je vyjádřen výrazem s. Ap. Pavel nazývá Onezima svým s-em, kterého zplodil ve vězení [
Phlm 1:10]; jeho vlastním s-em u víře je Timoteus [
1Tim 1:2;
2Tim 1:2;
1Cor 4:17], Titus [
Titus 1:4], jeho duchovními s-y
jsou korintští věřící [
1Cor 4:14], Galaťané [
Gal 4:19]. Autor
3John 1:4 nazývá tak Gáia, při čemž jej staví do řady věřících, kteří vyrostli pod apoštolovým vlivem. Židé se nazývali s-y Abrahamovými, chtějíce tak naznačiti svůj duchovní původ [
John 8:39, sr.
Matt 3:9;
1Pet 3:6], i když se často spokojovali jen tělesným původem. Zvláště Pavel zdůrazňuje tento duchovní původ, když praví
Rom 9:7n, že nestačí jen pocházet ze semene Abrahamova, nýbrž že skutečný s. Abrahamův je pouze s. zaslíbení, t. j. ten, na nějž se vztahuje Boží zaslíbení, takže se stal dědicem Božím [sr.
Rom 8:16n;
Gal 4:28nn]. - »S-ové moudrosti« [
Matt 11:19;
Luke 7:35] jsou ti, kteří stojí pod vlivem božské moudrosti, poznali ji a přiznali se k ní. — »S-ové království« u
Matt 8:12 [sr. 13,38] jsou ti, kteří by na základě své příslušnosti k Izraeli jako »s-ové proroků a úmluvy« [
Acts 3:25n] měli přední nárok na království Boží a jeho dary, ale pro svou nevěru v Krista, pro nedostatek duchovní příslušnosti budou zavrženi. - »S-ové ďáblovi« [1
John 3:10, sr.
Matt 13:38] jsou ti, kteří mají svůj duchovní původ v knížeti temnosti [
John 8:42 ,
John 8:44] a stojí pod jeho trvalým vlivem [sr.
Acts 13:10]. *Syn Boží.
11. Někdy výraz s. označuje nikoli původ, nýbrž určení, jež ovšem dává celému životu už nyní určité rysy. Tak
Eph 5:8 vyzývá věřící, aby jako ti, kteří patří Pánu a tak se stali *světlem, žili jako s-ové, příslušníci světla [sr.
Luke 16:8;
John 12:36;
1Thess 5:5]. Podobně
1Pet 1:14 mluví v řeckém textu o »s-ech poslušnosti«, t. j. těch, jejichž synovství se projevuje poslušností. Naopak zase
2Pet 2:14 mluví o »s-ech zlořečenství«, t. j. těch, kteří jsou určeni k Božímu odsouzení a prokletí [sr.
Matt 23:15, kde v řeckém textu je »s. gehenny«, t.j. pekla;
John 17:12;
2Thess 2:3]. Podobně
Eph 2:3 ukazuje, že každý člověk, pokud nebyl obživen Kristem, je »z přirození s-em hněvu«, propadl Božímu hněvu a je určen k odsouzení. To, že se stal předmětem Božího hněvu, mu vtiskuje zvláštní ráz už v tomto životě; pracuje v něm duch, odporující Bohu, takže se stává »s-em vzpoury« [
Eph 2:2], jenž je charakterisován neposlušností. »S-ové vzkříšení« [
Luke 20:36] stojí v protikladu k »s-ům tohoto věku«. Jde o ty, kteří budou uznáni za hodny, aby dosáhli onoho věku a s ním i vzkříšení z mrtvých. - »S. pokoje« [
Luke 10:6] je ten, jenž je přístupný pokoji, hodný pokoje [
Matt 10:13], určen k přijetí pokoje. »S. utěšení« [
Acts 4:36], t.j. ten, jehož charakteristikou je potěšování, povzbuzování druhých [sr.
Gen 5:29]. *Syn Boží. *Syn člověka.
12. S. Davidův byl titul Mesiáše, běžný zvláště v době Ježíšově, kdy očekávání Mesiáše bylo nejživější. Prvotní přiznání k Ježíšovi jako Mesiáši bylo vyjadřováno tak, že mu bylo přikládáno označení s. Davidův nejen jako potomku Davidovu, jímž byl na př. i Josef [
Matt 1:20] a mnozí jiní, ale jako tomu, v němž se vyvrcholila a uskutečnila všecka zaslíbení, daná Davidovi [
2Sam 7:12nn;
Isa 7:13nn ;
Isa 11:1nn;
Ezek 34:23nn].
Matt 1:1 zahajuje knihu »rodu Ježíše Krista, s-a Davidova, s-a Abrahamova«. Anděl zvěstuje Marii, že ten, který se z ní zrodí, bude slouti Syn Nejvyššího, který zasedne na stolici Davida, svého otce [
Luke 1:32]. Lid si předkládá otázku: Není-liž tento S. Davidův?" [
Matt 12:23, sr.
John 7:42], nemocní se dovolávají pomoci u Ježíše jako u s-a Davidova [
Matt 20:30n;
Mark 10:47;
Luke 18:38n], dokonce i kananejská žena, tedy pohanka, uvěřila svědectví, jež patrně přijala od jiných, a nazývá Ježíše s-em Davidovým [
Matt 15:22]. Ježíš sám u
Matt 22:42 -
Matt 22:45;
Mark 12:35 -
Mark 12:37;
Luke 20:41nn neodmítá tento titul, ale na základě
Ps 110:1 ukazuje na jeho hlubší smysl [sr.
Phil 2:6nn;
Rom 1:3;
2Tim 2:8;
Acts 13:22n;
Rev 22:16].
13. *Syn Boží. 14. *Syn člověka.