Učení: K výrazům, jež jsou uvedeny v hesle *Naučení [mûsár,
Pro 4:1 ,
Pro 4:13 ;
Pro 23:12; dé‘á, da‘at,
Pro 22:17; lekach,
Job 11:4; tôrá,
Isa 42:4] nutno uvésti ještě dábár, [— slovo, řeč], které Kral. v
Ps 119:130 překládají slovem u., Karafiát: »Výklad slov tvých osvěcuje«. Výraz u. může tedy znamenat vyučovatelskou činnost, kárání, poučení, nauku i učením získané poznání, jež má úzký vztah k životní praxi. *Umění.
V NZ-ě jde hlavně o výrazy didaskalia a didaché. Při tom je příznačné, že tam, kde jde o u. farizeů a zákoníků nebo o u. duchů bludných a ďábelských, je řecké didaskalia ve množném čísle [příkazy, nauky].
Matt 15:9;
Mark 7:7 tím navazuje na
Isa 29:13 [sr.
Col 2:22], kde je stavěna do protikladu jednotnost zjevené vůle Boží a mnohost a mnohoznačnost příkazů a nauk lidských. Podobně je tomu v
1Tim 4:1: tam, kde Bůh přestal učit, vzniká změť různých nauk a předpisů lidských. Všude jinde jde o výraz didaskalia v jednotném čísle. Jde při tom o nauku nebo vyučovatelskou činnost, za níž stojí vůle Boží, zjevená ve SZ-ě a vtělená v osobě a ve výkupném díle Ježíše Krista. Zvláště v t. zv. pastorálních epištolách se mnoho mluví o u., jež je v
1Tim 4:13 spojeno s ,čítáním‘ [SZ-a] a napomínáním. Podobně ve
2Tim 3:16, kde jde rovněž o vyučování na základě Písem, jež ovšem vedou ke Kristu. Je to u., zakládající se na pravé zbožnosti, jež je v
1Tim 6:3 souběžná se zdravými slovy Kristovými; toto u. po všech stránkách činí čest Bohu-Spasiteli [
Titus 2:10]. V
1Tim 1:10;
2Tim 4:3;
Titus 1:9 ;
Titus 2:1 je toto u. označeno jako zdravé, protože pochází od Boha a vede proto ke spáse.
1Tim 4:6 mluví v původním textu o dobrém, krásném u. [kalé didaskalia, Kral. ,pravé u.‘]. Snad tu ještě nejde o přesně formulované u. církve, jež by bylo možno odděliti od učitele právě tak jako nelze evangelium odděliti od apoštola, ale změněná situace v prvotní církvi, kdy místo apoštolů nastoupili učitelé a kdy církev byla ohrožována naukami, jež nestály pevně na Písmu [
1Tim 1:3nn], jak je naučil chápat Ježíš [
1Tim 6:3], je už v těchto výrazech patrná a nutně vedla k vytvoření formulovaného vyznání. Na vedoucích sboru bylo žádáno, aby byli »způsobní k u.« [
1Tim 3:2;
2Tim 2:24].
Titus 2:7 napomíná Tita, aby v u. »ukazoval neporušenost, čestnost; tvé slovo ať je zdravé, povznesené nad každou možnost odsouzení, aby příslušník protivné strany nemohl o nás říkati nic špatného a musil zahanbeně umlknout« [Žilkův překlad]. V
1Tim 5:17 se činí rozdíl mezi slovem a u-m, mezi zvěstným kázáním a vyučováním. Zdá se tedy, že u. na tomto místě bylo chápáno spíš jako návod k praktickému křesťanskému způsobu života a pod. [sr.
2Tim 3:10;
1Tim 6:1] než jako katechismový a dogmatický souhrn křesťanské věrouky. Pastorální epištoly však nesporně ukazují k pozdějšímu vývoji, který proměnil apoštolskou zvěst v předávání pravověrné nauky, přesně formulované ve vyznání a dogmatu [sr.
Jude 1:3].
Velmi nesnadný je výklad
Eph 4:14, jak ostatně ukazují už různé překlady. Žilka tlumočí: »Abychom nezůstali lidmi nedospělými, kteří bývají strhováni a zmítáni každým větrem u. v lidské chytrosti, v obratnosti k úkladům bludů«. Hejčl: »Abychom už nebyli jako nedospělé děti, které se nechají každým větrem u., majícího svůj původ v lidském podvodu a vychytralosti, zmítati a hnáti do služeb bludu«. Škrabal: »Abychom již nebyli jako děti, kterými pohazuje a zmítá vítr lecjakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost nastražuje blud«. Právě proto dal Bůh církvi apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele, aby věřící nebyli podobni vrtkavým dětem, které se dají strhnout kýmkoli, kdo obratně vystupuje s neoprávněným nárokem, že přináší u., jež vyjadřuje spasitelnou vůli Boží a odpovídá jejímu měřítku [sr.
Acts 20:29n;
Rom 15:4].
Řecké didaché [= poučování, vyučování, vyučovatelská činnost] označuje především nikoli nauku ať už ve smyslu dogmatickém nebo ethickém, nýbrž spíše souhrn vyučovatelské činnosti a způsob, jakým byla zvěst o vůli Boží předávána, při čemž bývá u Ježíše často vyzdvihován otřesný účinek tohoto způsobu u. [
Matt 7:28 ;
Matt 22:33;
Mark 1:22 ,
Mark 1:27 ;
Mark 4:2 ;
Mark 11:18 ;
Mark 12:38;
John 18:19], jehož původ je v Bohu [
John 7:16n]. Mluví-li se u
Matt 16:12 o u. farizeů a zákoníků, myslí se na celou jejich vyučovatelskou činnost i na její způsob; podobně
Acts 2:42 o u. apoštolů [sr. 5,28; 17,19;
Rom 6:17 ;
Rom 16:17].
1Cor 14:6 ,
1Cor 14:26 činí rozdíl mezi zjevením, jež podávalo tajemství posledních dnů, ,uměním‘ [= poznáním], jež označovalo všeobecnou znalost Božího světa, proroctvím, jež spočívalo ve slovech napomenutí a povzbuzení, promlouvaných ve vytržení ducha, písní, ,jazykem‘ [*Jazyk, 4], výkladem [tlumočením ,jazyka‘], a u-m, jež bylo výkladem biblických textů sz-ích, zvláště zaslíbení [viz J. B. Souček, Výklad 1K, str. 147n]. »U. Kristovo« ve 2J, 9n [sr.
Acts 13:12] znamená způsob, jak byl Kristus zvěstován; u. Balámovo [
Rev 2:14], u. Mikulášenců [
Rev 2:15], u. Jezábel [
Rev 2:20 ,
Rev 2:24] jest označením vyučovatelské činnosti Baláma, Mikulášenců a Jezábel. Na vyučovatelskou činnost, spočívající ve výkladu sz-ích textů, se myslí také v
2Tim 4:2;
Titus 1:9. Poněkud jiný smysl má výraz didaché v
Heb 6:2 ;
Heb 13:9, kde jde o pevně formulovanou nauku o omývání [Kral. »křtech«] a o rozmanité cizí nauky, odchylující se od ústředního poselství o Kristu.
Řecké paradosis, jež je ve
2Thess 2:15 přeloženo výrazem »u. vydané«, v
2Thess 3:6 »naučení vydané«, v
1Cor 11:2 »ustanovení, jakž jsem vám vydal«, označuje křesťanskou tradici, jak byla vytvořena kázáním evangelia [sr.
1Cor 15:2n], mající původ v Kristu [
1Cor 15:3, sr. 11,23]. Jinou tradici Pavel neuznával [
Col 2:8]. *Ustanovení. *Vydati.
V
1Cor 13:8 je výrazem u. přeloženo řecké gnósis [po př. množné číslo gnóseis] ve smyslu dar [charisma] známosti, poznání Božího tajemství a všech důsledků Boží pravdy [sr. v. 2, kde je totéž slovo přeloženo výrazem *umění. Sr.
1Cor 8:1 -
1Cor 8:3].
*Učitel. *Učiti.
