Věděti: Ve Sz-ě jde vesměs o sloveso jáda‘ [= býti s něčím obeznámen, míti zkušenost s něčím, znáti na základě zkušenosti], které Kral. překládají také výrazy znáti, poznati [*Poznání, poznati]. Jde tedy o sloveso, jež má mnoho významů: seznámiti se osobním stykem [
Deut 9:2], zakusiti [
Jer 44:28], býti si vědom [
Gen 28:16], vědět si rady [
Judg 18:14], býti postižen [
Isa 47:8], starati se, pečovati [
Gen 39:6 ,
Gen 39:8;
Deut 33:9;
Job 9:21;
Ps 73:11], vyznati se v čem, *uměti [*Umění], poznati. V. o Bohu neznamená jen theoreticky připustit jeho existenci, nýbrž uznati jeho nárok na sebe a prakticky ho poslouchat, brát vážně jeho činy, vzít si je k srdci [
Exod 8:10 ,
Exod 8:20 ;
Exod 9:14 ;
Exod 11:7;
Deut 4:39;
2Kgs 10:10;
Ps 4:4 ;
Ps 46:11 ;
Ps 100:3; sr.
Luke 10:11;
Acts 2:36], míti jistotu o jeho péči a milosrdenství [
Job 19:25 ;
Job 42:2 ;
Job 56:10;
Jonah 4:2]. Ani Boží vševědoucnost není bez osobního zaujetí [
Ps 139:4;
Ezek 11:5], i když se někdy věřícím zdá, že je k jejich bolestem lhostejný [sr.
Ps 73:10n]. Ale Bůh ví o zbožnosti [sr.
Job 1:8 ;
Job 2:3] i o hříších člověka [
Isa 48:4;
Amos 5:12]. Jen bohové jsou lhostejní [
Dan 5:23, sr.
Ps 115:6 ;
Ps 135:17;
Jer 5:21], protože oči mají a nevidí, uši mají a neslyší, t. j. vlastně neexistují [
Isa 44:9].
V NZ-ě jde hlavně o překlad dvou sloves, jež jsou si obsahem tak blízká, že jich NZ užívá záměnné v téže větě. Jsou to slovesa ginóskein, o němž bylo vše podstatné řečeno v heslech *Poznání, *Umění, a eidenai [oida]. Kral. ,věděti‘ je častěji překladem slovesa eidenai než ginóskein. Tato slovesa mohou míti právě tak jako jejich hebr. obdoba jáda‘ různý význam: poznati [
Matt 9:6 a par.; 12,15;
Mark 5:33;
Luke 7:39;
John 6:15], znáti [
Rev 2:17], dověděti se, zvěděti [
Matt 5:43;
Luke 9:11;
John 11:57 ;
John 12:9;
Acts 17:13 ,
Acts 17:19;
Phil 1:12 ;
Phil 2:19], zjistiti [
Mark 6:38, Žilka: »Jděte se podívat«;
John 7:51], přesvědčiti se [
Jas 2:20], zpozorovati [
Luke 2:43], míti vědomost o čem, věděti [
Matt 24:43 ,
Matt 24:50 ;
Matt 25:24;
Luke 12:39;
John 7:27 ;
John 9:25 ;
John 15:15 ;
John 20:2 ,
John 20:13n ;
John 21:12;
Acts 23:5;
1Cor 1:16 ;
1Cor 16:15;
2Cor 9:2;
Heb 13:2;
Jude 1:5;
Rev 3:3], rozuměti, chápati, pochopiti [
Matt 20:22 ;
Matt 26:70;
Mark 4:27 ;
Mark 10:38 ;
Mark 14:68;
Luke 9:55 ;
Luke 18:34 ;
Luke 23:34;
John 11:49 ;
John 13:12;
1Cor 14:7;
Eph 1:18], vzít si k srdci, vážně s něčím počítat [
Matt 24:33;
Luke 10:11;
Acts 2:36;
2Tim 3:1;
Jas 5:20]. V trpném tvaru: býti poznán [
Matt 10:26], prozrazen [
Acts 9:24, Žilka: »Jejich úklad byl Saulovi prozrazen«]. Nevěděti může znamenat také ,býti v rozpacích‘ [
Mark 9:6].
Zvláštního druhu je vědění Ježíšovo. Jeho jednota s Otcem, který ho poslal, mu dala jasné vědění o cíli a smyslu tohoto poslání [
John 7:28n ;
John 8:14]. Věděl, že přišla jeho hodina, v níž bude uskutečněno dílo spásy [
John 13:1 ,
John 13:3 ;
John 18:4 ;
John 19:28]. On jediný ví, kdo je Otec, právě tak jako jedině Otec ví, kdo je Syn [
Luke 10:22, sr.
John 1:18]. On věděl, co je v člověku [
John 2:25], bez dotazování znal myšlenky svých učedníků [
John 6:61], věděl, co mluví, když vykládal o znovuzrození z Ducha sv. [
John 3:11], za všech okolností věděl, co má činiti [
John 6:6], byl jist, že ho Otec vždycky slyší [
John 11:42], věděl, o tom, kdo jej zradí [
John 13:11, sr. 6,24], znal také lásku svého učedníka [
John 20:17]. A přece tvrdí, že neví o hodině posledního soudu a příchodu království Božího v moci [
Mark 13:32, sr.
Matt 24:36]. O této hodině ví toliko Otec [sr. výstrahy
Matt 24:42n ;
Matt 25:13;
Mark 13:33 ,
Mark 13:35].
Za pozemského života Ježíšova učedníci často nechápali, co Ježíš pravil [
John 10:6] nebo proč určitým způsobem jednal [
John 13:7]; nepochopili, že jeho pokrmem je činit vůli toho, který ho poslal, a dokonati jeho dílo [
John 4:32n], nevěděli, kam jde [
John 14:4n], ale věděli, že zná všecko a ví, chce-li se ho někdo na něco tázati [
John 16:30]. Ale učedníci mají zaslíbeno, že po Kristově smrti a zmrtvýchvstání, až jim bude dán Duch sv., budou uvedeni do celé pravdy o Bohu, Kristu a jeho spasitelném jednání a díle [
John 16:13, sr. 13,7]. Budou vyučeni od Boha [
1Cor 8:3]. NZ je pln radostných jistot: ví, co bylo věřícím darováno od Boha [
1Cor 2:12], že vykoupení bylo dosaženo drahou krví Kristovou [
1Pet 1:18]; má jistotu, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému [
Rom 8:28], že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí i je [
2Cor 4:14], že mají připravený stánek ne rukou udělaný, ale věčný v nebesích [
2Cor 5:1; sr.
John 14:2], že je jim uchystán lepší statek než statek pozemský [
Heb 10:34], že věřící již na této zemi svým tělem je údem Kristovým [
1Cor 6:15n], že den Páně přijde jako zloděj v noci [
1Thess 5:2], ale že soud Boží je podle pravdy [
Rom 2:2]. Věřící ovšem také ví, že v něm nepřebývá dobré [
Rom 7:18] a že jen milostí Boží je tím, čím je [
1Cor 15:10]. Ví, že všecko tvorstvo spolu sténá a trpí bolest, ale nejen tvorstvo, nýbrž i ti, kteří mají prvotiny Ducha, protože konečná spása je ještě věcí budoucnosti [
Rom 8:22nn]. Ale věřící přes všechno utrpení ví, komu uvěřil [
2Tim 1:12], že zkouška víry působí blahoslavenou trpělivost [
Jas 1:3], že utrpení jej spojuje s celým bratrstvem světa [
1Pet 5:9], že v posledních dnech přijdou posměvači [
2Pet 3:3]. Zvláště 1J je pln těchto spasitelných jistot [2,3.5.14; 5,13.15.18nn]. Tyto jistoty ovšem nejsou jen theoretické; mají praktické důsledky pro život věřících, neboť, jak už bylo připomenuto, vědět v bibli znamená vždy zároveň brát vážně, podrobovat celý život tomuto vědění. To platí o věřícím právě tak jako o Bohu. Praví-li Ježíš, že Otec ví, čeho je člověku potřebí [
Matt 6:8 ,
Matt 6:32;
Luke 12:30], znamená to, že Bůh toto své vědění proměňuje v pomocný čin.
Nejtěžší výtkou farizeům a zákoníkům bylo, že nevěděli [nechtěli vědět], odkud Ježíš přišel. Tuto výtku činí nejen Ježíš [
John 8:14 ,
John 8:19 ;
John 14:7, sr. 7,27], ale i uzdravený slepec [
John 9:29]. Tím nápadnější je víra Samaritánů, kteří prohlašují: »Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus« [
John 4:42; sr.
Luke 10:22].
