Ďábel: [z řeckého diabolos = pomlouvač, překlad hebr. sátán, t. j. pomlouvač, odpůrce, protivník, nepřítel, žalobce, obviňovatel, svůdce].
1. V právním životě izraelském znamenal satan žalobce před soudem, takže Kraličtí často tento pojem překládají do češtiny jako »protivník« [
Ps 109:6 ,
Ps 109:20 ,
Ps 109:29], jehož úkolem je sepsati »obžalobu« [
Ezra 4:6]; jindy nechávají pojem nepřeložený, ježto v něm už neviděli jen pozemského žalobce [
Zech 3:1;
1Chr 21:1]. Před soudem stál žalobce po pravé straně obžalovaného [
Zech 3:1;
Ps 109:6]. Podle
1Kgs 11:14n jsou Adad Idumejský a Rázon Eliadův »protivníky« [v hebr. satany] Šalomounovými. Jejich úkolem bylo žalovati u Hospodina na lid Boží, který se provinil proti Bohu. Tato místa ukazují už na
2. přenesený význam tohoto pojmu, jak jej známe z knihy Jobovy. I Boží nebeská vláda má svůj soudní tribunál se žalobcem [satanem], který je počítán mezi »syny Boží«. Jeho úkolem je procházet a obcházet zemi a zkoumat pravou zbožnost člověka. Bývá Bohem pověřen vykonávat zkušební soudy nad lidmi [
Job 1:6 ,
Job 1:12 ;
Job 2:1; sr.
Zech 3:1] a jsou mu svěřeny životu nepřátelské síly [nemoc, přírodní živly a p.]. Naproti tomu »anděl Hospodinův« je obhájcem u Božího soudu [
Zech 3:1], ačkoli v
Num 22:22 vystupuje jako satan [v hebr. textu]. Nutno zdůraznit, že v knize Jobově i u Zachariáše představa s. je naprosto nedualistická [t. j. není to rovnocenný odpůrce Boží, stojící s ním na jedné úrovni], i když v
1Chr 21:1 je zřejmá snaha rozlišit vnuknutí Boží od vnuknutí satanových [sr.
2Sam 24:1, kde slůvko satan je vsunuto až Kralickými]. Satan je naprosto závislý na moci Boží [
Job 1:12 ;
Job 2:6].
3. V lidových představách se ovšem názor na ďábla shodoval s obecnými představami starého Orientu, t. j. s názorem, že určité předměty, místa a bytosti jsou trvale anebo na čas obývány duchy zemřelých nebo zlými duchy vůbec. Tak na př. v kozlu sídlil zlý duch, že se až kozel stal jeho představitelem [odtud pravděpodobně pozdější představa ďábla jako bytosti páchnoucí, chlupaté, s kozími nebo koňskými kopyty]. Bydlil s oblibou na poušti; je příznačné, že kozel, určený pro *Azazela [
Lev 16:8n], i pták, který měl očistiti od malomocenství [
Lev 14:7 ,
Lev 14:53], měli býti posláni na poušť [
Isa 13:21 ;
Isa 34:14], patrně sídlo ďáblů. Zdá se však, že tato představa hrála v izraelském náboženství celkem malou úlohu. Proti dualismu se chránila sz zbožnost tím, že pokládala s. za padlého anděla, odpadlého od Boha, jak je patrno zvláště v pozdějším židov ství ve spisech mezi S a NZ [sr.
2Pet 2:4;
Jude 1:6;
Rev 12:9; jako příčinu jeho pádu uvádí
1Tim 3:6 pýchu].
V pozdějším židovství je s. představován jako bytost, jež narušuje poměr mezi Bohem a člověkem [Bohem a vyvoleným národem], aby přivodil zahynutí člověka. Je škůdcem člověka i církve, zlý duch, který svádí k nevěře a k neposlušnosti. Není však pánem světa; je mu možno odolat a »na konci dnů« prostě zmizí.
4. V NZ je s. [ďábel] nepřítelem Boha i člověka [
1Pet 5:8; 1
John 3:8], pánem tohoto světa, který může rozdávat světské říše [
Luke 4:6], takže v
2Cor 4:4 je nazýván »bohem světa tohoto«; je »silným« [oděncem], který si hlídá své »nádobí« [
Matt 12:29;
Mark 3:27], vchází a vychází z člověka [
Luke 8:30;
Matt 17:18] nebo do zvířat [
Matt 8:32], rozsévá koukol do pšenice [
Matt 13:39], vynímá símě [
Luke 8:12], ponouká ke zradě [
John 13:2], působí lež a vraždy [
John 8:44], je původcem každého hříchu [1
John 3:8 ,
John 3:10], i bludů [
1Tim 4:1]. V jeho moci jsou nevěřící [
John 6:70 ;
John 8:44; 1
John 3:8 ,
John 3:10;
Acts 5:3 ;
Acts 13:10;
Rev 2:9;
Acts 26:18;
Col 1:13]; je to »ten zlý«, kterého nás může zbavit jen Bůh [
Matt 6:13]. Pokud je člověk v moci ď., koná skutky ď. [1
John 3:8], jež nemohou přinésti nic jiného než zahynutí a zkázu všeho druhu [
John 8:44;
Luke 13:11 ,
Luke 13:16;
1Cor 5:5;
2Cor 12:7;
1Tim 1:20]. V jeho moci je i smrt [
Heb 2:14]. Je ovšem také i žalobníkem [
Rev 12:10] a hlavou říše zlých duchů [
Mark 3:22].
Ježíš Kristus však přišel, aby »kazil skutky ď.« [1
John 3:8]. Zvítězil nad ním v pokušeních [
Matt 4:1n], svázal »silného« a zbavil ho jeho »nádobí« [
Matt 12:29], Jako ten, který přinesl království Boží, svrhl moc satanovu [
Luke 10:18;
John 12:31], takže už nemůže obviňovat věřící, protože soud byl odevzdán cele v ruce Kristovy. Satanova moc příchodem Kristovým byla už v tomto eonu podstatně omezena [na »krátký čas«, »až do času«
Rev 12:12;
Luke 4:13 ;
Luke 22:31 ,
Luke 22:53]. Ještě sice může tříbit církev
Acts 5:3], takže je nutno proti němu bojovat [
Rom 16:20;
1Cor 7:5;
2Cor 2:10;
1Thess 2:18;
Eph 4:27 ;
Eph 6:11 ,
Eph 6:12 ,
Eph 6:16;
1Tim 3:6n ;
1Tim 5:15;
2Tim 2:26;
Jas 4:7;
1Pet 5:8n], tím spíš, že se proměňuje v »anděla světlosti« [
2Cor 11:14]. Ovšem, církev Kristova už nad ďáblem zásluhou Kristovou zvítězila [1
John 2:13], i když může ještě jednotlivé členy svést [
1Tim 5:15] a v »posledních časích« vezme na sebe podobu *Antikrista [1
John 2:18 ;
John 4:3;
2John 1:7;
2Thess 2:9n;
Rev 13:2], na čas přemůže církev a uvrhne některé do vězení [
Rev 2:10]. Ale v tisíciletém království bude ď. svázán a nakonec zahyne v ohnivém moři [
Rev 12:9 ,
Rev 12:12;
Matt 25:41]. Vítězství Kristovo, na němž mají podíl i vy volení Boží, je zajištěno [
John 16:11; 1
John 4:4;
Rom 16:20]. *Antikrist, *Beliál, *Posedlý.
