Žena: ve starověku, zejména v Orientě, se netěšila příznivému postavení ani nějakému zvláštnímu hodnocení. U Peršanů, Řeků i Židů se shledáváme s výroky, v nichž muži děkují za to, že nejsou nevěřící, nevzdělaní, nesvobodní a dokonce ne ž-mi, jež byly pokládány za nižší lidské tvory. Ž. byla majetkem mužovým, jeho otrokyní, s níž mohl nakládat podle své libosti. Athénská ž. neměla nároku na vzdělání. Tu a tam byly ovšem výjimky, ale ty byly tak vzácné, že i ve starověku budily mimořádnou pozornost. Plato ve své Republice žádá plnou rovnoprávnost ž-y, ale to byl ideál, jemuž bránily staré zvyky a názory V Římě měla ž. příznivější postavení než v Řecku a na Východě. Snad to souviselo s tím, že v Itálii převládalo rolnictví. Římské právo uznávalo v podstatě jednoženství [podobně tomu bylo v Babylóně v době Hammurabově i v Egyptě], zvláště ve starších dobách. Ale i v Římě docházelo jako v Řecku k častým rozvodům a stávalo se, že ž-y počítaly léta nikoli podle konsulů, nýbrž podle mužů, s nimiž postupně uzavřely sňatek. Byly ovšem výjimky. Náhrobky velebí ž-u, která byla manželkou jediného muže. V kultu ovšem měly ž-y značnou úlohu, a to nejen ve vlastních domácnostech, nýbrž i při veřejném kultu a zvláště v mystériích. Určité náboženské slavnosti byly přístupny jen ž-ám.
U Izraelců podle sz podání vidíme zápas mezi orientálním a nábožensky lidštějším názorem na ž-u. Přes ojedinělé stopy t. zv. matriarchátu, jenž stavěl do popředí vládu ž-y—matky [o sňatku Rebeky rozhodují bratr s matkou, nikoli otec,
Gen 24:55] a v němž rozhodoval původ po matce, byla ž. pokládána za pracovní sílu, kterou otec mohl prodati do otroctví [
Exod 21:7] a jež přecházela z mocí otcovy do moci manžela, jemuž ji otec po zaplacení *věna prostě dal [*Manžel, manželka. *Svadba.
1Sam 18:17 ,
1Sam 18:19 ,
1Sam 18:27]. Jejím úkolem byla péče o dobytek [
Gen 29:6;
Exod 2:16], opatřování domácnosti vodou [
Gen 24:13;
John 4:7], mletí obilí pro denní potřebu [
Matt 24:41], příprava pokrmů [
Gen 18:6;
2Sam 13:8;
Luke 10:40], tkaní látek a šití oděvů [
1Sam 2:19;
Pro 31:13 ,
Pro 31:19;
Acts 9:36nn] a pod. Zemřel-li muž, byla tu pro ž-u možnost *levirátního sňatku [
Deut 25:5nn], ale zdá se, že tento sňatek nesměla ž. odmítnout, kdežto muž toto právo měl. Jinak musela vdova odejít ke svým rodičům [
Gen 38:11;
Lev 22:13;
Ruth 1:8], jsouc odkázána na účast při obětních hostinách [
Deut 14:29 ;
Deut 16:11 ,
Deut 16:14 ;
Deut 26:12n] a na paběrkování [
Deut 24:19nn], anebo zůstala pod panstvím svého dorostlého syna. *Vdova. Muž byl zkrátka pánem ž-y [
Gen 3:16]. I při obětní hostině jí přiděloval podíl [
1Sam 1:5]. Muž rozhodoval i v otázkách čistě náboženských. Mohl prohlásit její sliby za neplatné [
Num 30:7nn]. Je také příznačné, že v zákoně o sobotním klidu není výslovně jmenována manželka [
Exod 20:8nn;
Deut 5:12nn]. Snad se to rozumělo samo sebou, jak naznačuje
2Kgs 4:22n, ale při pozdějším zvyku lpět na liteře to mohlo vést k důsledkům, jež se objevily v rabínském židovství. Nerovnost muže a ž-y je patrná i z toho, že manželská věrnost byla vyžadována pouze od ní, nikoli od muže, jenž mohl žíti v mnohoženství, zvláště nedočkal-li se s první ž-ou mužského potomka. Muž byl trestán pouze v tom případě, když se dopustil *cizoložství s vdanou anebo zasnoubenou ž-ou jiného muže [
Num 5:11nn;
Deut 22:23nn, sr.
Exod 22:15n]. Podceňování ž-y vzrostlo zvláště v rabínském židovstvu za doby před Ježíšem a po něm. Nebylo pokládáno za náležité baviti se se ž-ou. Učit ž-y Zákonu znamenalo učit je výstřednosti. Ž. nesměla svědčit ani vychovávat děti ani předříkávat modlitbu u stolu. V synagoze sedávaly ž-y na zvláštních místech za zamřížovanými okny, v jerusalemském chrámě byla jejich účast vymezena jen na vých. část, t. zv. předsíň žen. I sociální práce byla vyhrazena pouze mužům a pod. Mnohoženství bylo připouštěno jako něco zákonného. Otázka, jak nakládat s dětmi *ženin, byla předmětem tuhého sporu mezi školou Hillelovou a Šamaiovou [kolem r. 20 př. Kr.]. Je zajímavé, že mnohoženství bylo v židovství zakázáno teprve kolem r. 1000 po Kr., a to jen pro evropské Židy.
Na druhé straně však se setkáváme ve SZ-ě i v pozdějším židovstvu s jinými tóny a skutečnostmi.
1Sam 20:30 staví matku vedle otce jako rovnocenné pilíře rodiny. Ž-y a dívky se volně pohybovaly na veřejnosti a zúčastňovaly se i náboženských slavností [
Deut 12:12;
Judg 13:20 ,
Judg 13:23 ;
Judg 21:21;
1Sam 1:1n;
2Sam 6:19;
Ezra 2:65]. Smlouva s Hospodinem se týkala celého Izraele, včetně dětí, žen a příchozích [
Deut 29:10n]. Ž-y směly obstarávat i nižší služby u vchodu do stánku úmluvy [
Exod 38:8]. Měly právo dědické tam, kde nebylo synů [
Num 27:8]. Podle
Num 36:6 a
Gen 24:39 ,
Gen 24:58 spolurozhodovaly o volbě ženicha. Mnohá místa pak ukazují, že ž-y měly značný vliv na muže a dovedly se uplatnit i ve veřejném životě [Sára, Rebeka, Ráchel]. Mezi ž-mi jsou prorokyně a Bohem inspirované pěvkyně [Marie,
Exod 15:20n; dcera Jeftova,
Judg 11:34; Debora, Sd 5; Anna,
1Sam 2:1; Chulda,
2Kgs 22:14; Noadie,
Neh 6:14 a j.]; ž. je dokonce i *soudcem Izraelovým [
Judg 4:4]. O vlivu žen vypravuje historie královny Jezábel v sev. království a Atalie v Judstvu; Kniha Př velebí statečnou ž-u a popisuje ji s různých stránek [
Pro 11:16 ;
Pro 12:4 ;
Pro 18:22 ;
Pro 19:14 ;
Pro 14:1 ;
Pro 31:10nn]. Podle
Pro 1:8 ;
Pro 31:1 obstarávala matka první vyučování svých dětí. Př varuje před neukázněnými ž-mi a nevěstkami [
Pro 6:24 ;
Pro 7:5 ;
Pro 9:13 ;
Pro 11:22 ;
Pro 19:13 ;
Pro 21:9 ;
Pro 25:24 ;
Pro 27:15]. Je také příznačné, že se řád, vyslovený v
Gen 3:16 pokládá za následek pádu člověka, kdežto Boží řád je vyjádřen slovy
Gen 2:20 [v překladu Karafiátově: »Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by jeho roven byla«];
Gen 1:27 [sr. 2,23n],
Exod 20:12.
Mal 2:16 pak naznačuje, že rozvod [= propuštění] má Hospodin v nenávisti. Také Pís staví ž-u po bok muže. Ž. tu není otrokyní, ale jedinou manželkou, takže se Pís mohla stát obrazem poměru Božího k vyvolenému lidu. Rovněž prorocká kázání o Bohu jako manželu vyvoleného lidu muselo působit na prohloubení manželského života [sr.
Ezek 16:8].
Tato sz linie je patrná i u některých rabínských vykladačů a v apokryfních knihách [sr. Tob 8,6nn], ačkoli je to jen výjimka proti běžné a zakořeněné praxi, podle níž ž. je tvorem nižšího řádu.
NZ stojí na sz pojetí, že jednoženství a jednomužství je Božím stvořitelským řádem [
Gen 2:24] a že království Boží, jež se vlomilo do tohoto světa příchodem Kristovým, zrušilo zásadně všecky rozdělující rozdíly mezi lidmi. Jak se prvokřesťanství dívalo na ž-u, je nejlépe patrno z názoru na manželství, jenž obráží výroky Ježíšovy. V manželství podle stvořitelského řádu muž a ž. jsou jedním tělem [
Mark 10:6nn]. Proto nemá člověk rozlučovat to, co Bůh spojil [
Mark 10:9n]. Ovšem, pro zkaženost lidského srdce Mojžíš připustil možnost rozloučení [
Mark 10:4n], ale Ježíš připouští tuto možnost jen pro cizoložství, zatím co rabíni udávali mnoho jiných, často malicherných důvodů [
Matt 5:32 ;
Matt 19:9]. *Propouštění. Ježíš nadto zakazuje nový sňatek rozloučených jako cizoložství [
Mark 10:11n;
Luke 16:18]. Podobně Pavel se dovolává Ježíše, když zakazuje sňatek rozloučených [
1Cor 7:10n]. Jen vdova [a vdovec] mohou vstoupiti do nového sňatku [
1Cor 7:39n;
Rom 7:2, ale sr.
Rom 7:8]. Na nové hodnocení manželství a tedy i ž-y působil zvláště obraz mesiášské svatby a přirovnání poměru Krista k církvi k poměru muže k manželce [
Eph 5:25n].
To ovšem neznamenalo naprostou rovnost muže a ž-y. Ježíš sice proti zákonickým předpisům mluví volně se ž-mi [
John 4:27], učí ž-u [
Luke 10:39], nazývá ji dcerou Abrahamovou [
Luke 13:16], zastává se jich [
Mark 12:40nn ;
Mark 14:6nn], pomáhá jim [
Mark 1:29nn ;
Mark 5:21 -
Mark 5:43;
Luke 8:2 ;
Luke 7:11nn ;
Luke 13:10nn;
John 11:1nn], kvůli ž-ě ruší rabínské ustanovení o sobotě [
Luke 13:10nn], neštítí se dokonce styku s »nečistými« ž-mi [
Mark 5:27nn;
Luke 7:38nn;
John 4:7nn, sr.
John 8:1nn], protože je také jejich Spasitelem. Mnohé ž-y ho obklopují jako učednice [
Luke 8:2n] i při jeho utrpení [
Mark 15:40n ,
Mark 15:47] i při jeho oslavení [
Mark 16:1nn;
John 20:1 ,
John 20:11nn], ale nepřijal žádné mezi své apoštoly. Snad to byl ohled na židovské okolí, v němž působil. U Pavla se ovšem setkáváme s určitým napětím mezi rabínským a plně křesťanským pojetím. Na jedné straně uznává jednotu muže a ž-y v Ježíši Kristu [
Gal 3:28, sr.
1Cor 11:12], tedy rovnost muže a ž-y v náboženském ohledu, na druhé straně však nezapomíná, že Eva byla svedena [
2Cor 11:3;
1Tim 2:14] a že muž je obraz a sláva Boží, kdežto ž. je sláva mužova [
1Cor 11:7]; muž podle něho nebyl stvořen pro ž-u, ale ž. pro muže [
1Cor 11:9; sr.
Gen 2:18 -
Gen 2:22;
1Tim 2:13]. Muž je hlavou ž-y [
1Cor 11:3]. Muž i ž. jsou sice oba dítkami Božími, ale »v Pánu« se sluší, aby ž-y byly poddány mužům [
Col 3:18;
Eph 5:22n]. Pavel má na mysli »jakýsi hierarchický žebřík« [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 117]: jako je muž podřízen Kristu a Kristus Bohu, tak ž. je podřízena muži.
To ovšem neznamená nějakou podřadnost ž-y. Ž-y od samého počátku křesťanství byly plnoprávnými údy sborů [
Acts 1:14 ;
Acts 12:12]. V misijní práci bývaly získávány ž-y ve značném počtu [
Acts 16:13n ;
Acts 17:4 ,
Acts 17:12 ,
Acts 17:34] a měly jméno sester [
Rom 16:1;
1Cor 9:5 a j.]. Byly pokládány za spoludědičky životodárné milosti [
1Pet 3:7]. Ve sborech se věnovaly službě podpůrné lásky [
Acts 9:36nn ;
Acts 16:15;
Rom 16:6 ,
Rom 16:12n], ale i jiné práci. Fébe je nazývána diakonkou [Kral. »služebnicí«] sboru v Kenchreích [
Rom 16:1] Priscilla [
Acts 18:26;
Rom 16:3;
1Cor 16:19], Euodia a Syntycha [
Phil 4:2n] byly v určitém způsobu pomocnicemi také v evangelisační činnosti. Podle
1Cor 11:4 se ž-y [ve shromáždění ?] modlily a prorokovaly. Jde tu o charismatické dary, jimiž Duch sv. obdařil i ž-y. Pavel proti tomuto prorokování žen nic nenamítá; jen žádá, aby se tak dalo v souhlase s ustáleným zvykem [se závojem]. V
1Cor 14:34n snad Pavel »míří na ž-y, které ruší ve shromážděních svým neukázněným vyptáváním« [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 156n]. Sr.
1Tim 2:11n. Textová kritika však ukazuje, že v
1Cor 14:34n jde snad o pozdější vsuvku do pavlovské souvislosti.
V pozdně apoštolské a poapoštolské době s ponenáhlým vymizením charismatického obdarování [*Duchovní dary] úkol ž-y v církvi musel býti podřízen pravidlům sborového života [
1Tim 2:11n], aby se nezvrhl v bludařství [
Rev 2:20] a mravní nevázanost [
1Tim 5:13]. Starší ž-y měly být dobrými učitelkami mladších [
Titus 2:2nn]. V
1Tim 3:11 snad nejde o manželky diákonů, nýbrž o pracovnice ve sboru, jimž byl přidělován úkol pastýřský, zvláště mezi ž-mi. *Vdova. *Ženiti se.