Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Studijní charakter Pavlíkova překladu je zřetelný z bohatého poznámkového aparátu, v němž jsou obsaženy překladové varianty, textová kritika, lingvistické a teologické poznámky. Proto četba tohoto překladu je náročná, ale v důsledku ovšem obohacující. Miloš Pavlík ve své předmluvě píše, že: „Plné přesvědčení o Božím vdechnutí Písem vedlo k snaze překládati tak doslovně, jak jen bylo možno; bylo-li někde, ať v zájmu srozumitelnosti či pro vyhnutí přílišným jazykovým tvrdostem, záhodno podati překlad volnější — leckdy lze volnějším překladem vystihnouti smysl originálu lépe než překladem formálně doslovným — je doslovný překlad zpravidla uveden v poznámce pod čarou se značkou „D.“ („doslovně“).“ Výsledný překlad není tedy doslovný za každou cenu (na úkor srozumitelnosti). Spíše jde o snahu podat překlad výstižný (přesný), který se snaží vystihnout intence původního hebrejského a řeckého textu. Tuto snahu můžeme například vidět ve slovosledu, který – jak říká sám překladatel: „se na mnoha místech více než je snad v jiných překladech obvyklé odchýlil od slovosledu původního textu. To zejména proto, že slovosledem se zhusta vyjadřuje důraz na některé části věty, a to se v řečtině Nového Zákona namnoze děje jinak než v češtině.“
Překládání řeckých sloves věnoval M. Pavlík zvláště velkou péči. Zejména při snaze o „doslovný překlad“ musel řešit mnoho nesnází s řeckými slovesnými časy, které nemají vždy v češtině adekvátní ekvivalent. V těchto případech se M. Pavlík musel uchýlit k pomocným opisům, nebo rozvinutím do vedlejších vět. Pavlík si ve svém překladu dává práci s diferenciací pojmů; snaží se odlišit vzájemně si podobné pojmy (naopak není důsledně konkordantní v lexikální rovině). Z hlediska češtiny je nápadná určitá archaičnost Pavlíkovy řeči – mnoho přechodníků, časté užívání pasiva. Při překladu NZ přihlížel Pavlík k více vydáním řeckého textu. Zároveň prováděl i vlastní textovou kritiku ve vztahu k odchylným variantám. Předlohou pro SZ byl hebrejský (v některých knihách zčásti aramejský) tzv. „masoretský“ text, z něhož vychází většina překladů.
Elektronická verze kompletního překladu Bible vychází z podkladů tištěné verze nakladatelství Kvartus Media z roku 2014, v nichž byly provedeny drobné jazykové korektury, opraveny některé chyby v odkazech na verše a odkazy byly převedeny na úplné odkazy (kniha/kapitola/verš/číslo poznámky). Výsledkem je 136 000 aktivních poznámek ...
Copyright: Miloš Pavlík, Rostislav Pavlík; URL: www.pavlikrecords.sk, www.milos-pavlik.eu/cz/
Dann redet Jehova, und indem Er Sich an Hiob wendet, setzt Er das Thema fort. Er läßt Hiob seine Nichtigkeit erkennen. Hiob bekennt, daß er gering ist, und tut kund, daß er vor Gott schweigen wird. Der Herr setzt Seine Rede fort, und Hiob gibt zu, daß er ohne Erkenntnis den Rat verhüllt hat, indem er beurteilte, was er nicht verstand. Noch unterwürfiger, bekennt er jetzt offen seinen wirklichen Zustand. Vordem hatte er mit dem Gehör des Ohres von Gott gehört; jetzt hatte sein Auge Ihn gesehen, und deshalb verabscheute er sich selbst und bereute in Staub und Asche. Dies ist die Wirkung dessen, daß man Gott gesehen und sich selbst in Seiner Gegenwart befunden hat. Das Werk Gottes war erfüllt - das Werk Seiner vollkommenen Güte, die Hiob nicht ohne Selbsterkenntnis lassen wollte, und ohne ihn vor das Angesicht Gottes zu bringen. Das Ziel der Zucht war erreicht, und Hiob wird mit mehr Segnungen umgeben als zuvor.
Hier lernen wir zweierlei: erstens, daß der Mensch vor dem Angesicht Gottes nicht bestehen kann, und zweitens die Wege Gottes zur Unterweisung des inneren Menschen.
Es ist auch ein Bild davon, wie Gott mit den Juden auf Erden verfährt.
Das Buch Hiob stellt uns auch die Belehrung des Geistes klar vor Augen wegen der Stellung Satans, die er in dem Verfahren Gottes und in Seiner Regierung in bezug auf den Menschen auf Erden innehat. Wir können uns auch die vollkommene und treue Fürsorge Gottes merken, von der (ungeachtet der Bosheit Satans) alles dieses ausging, weil Er wußte, daß Hiob dessen bedurfte. Wir bemerken, daß es Gott ist, der den Fall Hiobs Satan vorstellt, und daß letzerer von dem Schauplatz verschwindet; denn hier geht es um sein Tun auf Erden, nicht um seine inneren Versuchungen. Weiter, wenn Gott die äußere Bedrängnis verkürzt hätte, hätte Hiob erneut Ursache für Selbstgefälligkeit gehabt. Der Mensch hätte urteilen können, daß dieses Ungemach völlig genüge. Das Übel im Herzen Hiobs bestand darin, daß er auf den Früchten der Gnade in sich selbst ruhte, und das hätte die gute Meinung von sich, die er ja schon hatte, nur noch gesteigert: gütig im Wohlergehen, wäre er auch geduldig im Elend gewesen. Deshalb führt Gott Sei Werk fort, damit Hiob sich selbst erkennen möchte.
Entweder das Mitgefühl seiner Freunde (denn wir können das allein oder vor Gott als vor Seinem Angesicht stehend ertragen, was wir nicht ertragen können, wenn wir die Gelegenheit haben, unsere Klage vor den Menschen zu bringen) oder der Hochmut, der nicht erregt wird, wenn wir allein sind, der aber verletzt wird, wenn andere Zeugen unseres Elends sind, oder vielleicht diese beiden zusammen, bringen den Sinn Hiobs außer Fassung, und er verflucht den Tag seiner Geburt. Die Tiefen seines Herzens sind offenbar. Dies war es, was er brauchte.
Also haben wir den Menschen zwischen Satan, dem Verkläger, und Gott stehen, und es geht hier nicht um die Offenbarung der ewigen Gerechtigkeit Gottes, sondern um Seine Wege mit der Seele des Menschen in dieser Welt. Der gottesfürchtige Mensch kommt in Trübsal. Dies muß begründet werden, und die Freunde bestehen darauf, daß diese Welt ein angemessener Ausdruck der gerechten Regierung Gottes ist, und daß infolgedessen Hiob, da er sich sehr über seine Frömmigkeit verbreitet hatte, ein Heuchler war. Dies weist er entschieden zurück, sein Eigenwille ist aber ungebrochen und erhebt sich gegen Gott. Es war Gottes Wille, so zu tun, und er kann nichts daran ändern. Er ist nur sicher, daß, wenn er Ihn finden könnte, Er ihm Worte in den Mund legen würde. Obwohl er sich empörte, redete er gut von Ihm, und er dachte an Seine Güte, als besitze er sie. Er behauptet immer noch, daß, obwohl es eine Regierung gibt, diese Welt sie nicht zum Ausdruck bringt, wie seine Freunde sagten; er bricht aber vor Gott nicht zusammen. Da schaltet sich Elihu ein, der Ausleger, einer aus tausend (und wie selten sind sie!), und er erklärt die Zucht Gottes dem Menschen und dem Gerechten gegenüber, und er tadelt beide Seiten mit Einsicht. Dann greift Gott ein und weist Hiob durch die Offenbarung Seiner Selbst an seinen Platz; Er erkennt aber die rechten Empfindungen Hiobs in bezug auf Sich an und weist die Freunde an ihren wahren Platz; und Hiob soll sich für sie einsetzen. So gedemütigt, kann Hiob völlig gesegnet werden. In den Augen Gottes ist diese Selbsterkenntnis äußerst wichtig; bis dahin sind wir niemals demütig noch ohne Selbstvertrauen.