Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Studijní charakter Pavlíkova překladu je zřetelný z bohatého poznámkového aparátu, v němž jsou obsaženy překladové varianty, textová kritika, lingvistické a teologické poznámky. Proto četba tohoto překladu je náročná, ale v důsledku ovšem obohacující. Miloš Pavlík ve své předmluvě píše, že: „Plné přesvědčení o Božím vdechnutí Písem vedlo k snaze překládati tak doslovně, jak jen bylo možno; bylo-li někde, ať v zájmu srozumitelnosti či pro vyhnutí přílišným jazykovým tvrdostem, záhodno podati překlad volnější — leckdy lze volnějším překladem vystihnouti smysl originálu lépe než překladem formálně doslovným — je doslovný překlad zpravidla uveden v poznámce pod čarou se značkou „D.“ („doslovně“).“ Výsledný překlad není tedy doslovný za každou cenu (na úkor srozumitelnosti). Spíše jde o snahu podat překlad výstižný (přesný), který se snaží vystihnout intence původního hebrejského a řeckého textu. Tuto snahu můžeme například vidět ve slovosledu, který – jak říká sám překladatel: „se na mnoha místech více než je snad v jiných překladech obvyklé odchýlil od slovosledu původního textu. To zejména proto, že slovosledem se zhusta vyjadřuje důraz na některé části věty, a to se v řečtině Nového Zákona namnoze děje jinak než v češtině.“
Překládání řeckých sloves věnoval M. Pavlík zvláště velkou péči. Zejména při snaze o „doslovný překlad“ musel řešit mnoho nesnází s řeckými slovesnými časy, které nemají vždy v češtině adekvátní ekvivalent. V těchto případech se M. Pavlík musel uchýlit k pomocným opisům, nebo rozvinutím do vedlejších vět. Pavlík si ve svém překladu dává práci s diferenciací pojmů; snaží se odlišit vzájemně si podobné pojmy (naopak není důsledně konkordantní v lexikální rovině). Z hlediska češtiny je nápadná určitá archaičnost Pavlíkovy řeči – mnoho přechodníků, časté užívání pasiva. Při překladu NZ přihlížel Pavlík k více vydáním řeckého textu. Zároveň prováděl i vlastní textovou kritiku ve vztahu k odchylným variantám. Předlohou pro SZ byl hebrejský (v některých knihách zčásti aramejský) tzv. „masoretský“ text, z něhož vychází většina překladů.
Elektronická verze kompletního překladu Bible vychází z podkladů tištěné verze nakladatelství Kvartus Media z roku 2014, v nichž byly provedeny drobné jazykové korektury, opraveny některé chyby v odkazech na verše a odkazy byly převedeny na úplné odkazy (kniha/kapitola/verš/číslo poznámky). Výsledkem je 136 000 aktivních poznámek ...
Copyright: Miloš Pavlík, Rostislav Pavlík; URL: www.pavlikrecords.sk, www.milos-pavlik.eu/cz/
Im 16. Kapitel erhält Jeremia von Jehova die Weisung, alle Familienverbindungen mit diesem Volke zu vermeiden und alle Äußerungen von Teilnahme an dem, was in seiner Mitte vorging, zu unterlassen. Denn Gott Selbst hatte völlig mit dem Volke gebrochen und wollte alle Seine Zeugnisse in seiner Mitte verstummen lassen und es aus dem Lande vertreiben. Schließlich jedoch sollte infolge der Größe des Unglücks, welches Er über sie bringen wollte, es dahin kommen, daß ihre Befreiung aus Ägypten über der noch größeren Befreiung aus diesem Unglück vergessen werden würde. Denn endlich wird Gott Seinem Volke vergeben und es trösten. Vorher aber wird Er ihm seine Ungerechtigkeit vergelten. Hernach werden die Nationen selbst kommen und den wahren Gott, den Gott Israels, anerkennen.
Die wichtige Sache inmitten alles dessen, was sich ereignet, war, auf Jehova zu vertrauen. Wer hierin fehlte und Fleisch zu seinem Arm machte, sollte kein Gutes erfahren. Inzwischen war das Feuer des Zornes Gottes angezündet und sollte nicht wieder erlöschen. Wie konnte einem arglistigen und verderbten Herzen Vertrauen geschenkt werden? Der Herr erforscht es, um einem jeden nach seinen Wegen zu geben. Der Prophet wendet sich im Namen des Volkes an Jehova, und wegen der Bosheit der Widersacher, die über Gottes Zeugnisse spotteten, ruft er Gott an. Er hatte den unheilvollen Tag, den er ankündigte, nicht herbeigewünscht; auch hatte er nicht nach eigener Wahl die friedlichen Pflichten verlassen, die er dem Volke schuldete, um Gott in Seinem Zeugnis zu folgen. Er flehte Gott an, dessen schreckliche Gerichte das Volk zerstreuen sollten, daß Er ihm nicht zum Schrecken sein möchte. Gott war seine ganze Zuflucht am Tage des Unglücks. Welch ein Gemälde von der Lage des Überrestes in den letzten Tagen, ja zu allen Zeiten von dem Teile eines Treuen, wenn das Volk Gottes seinem Zeugnis nicht Gehör schenken will! Nichtsdestoweniger öffnet Gott in Seiner Langmut, da es noch „heute"" heißt, dem Volke und seinem König die Tür der Buße, wenn sie Ohren haben, um zu hören.
Im 18. Kapitel wird dieser Grundsatz völlig vor dem Volke dargelegt (V. 1-10). Aber das Volk, das bei seinem Trotz inmitten des Unglücks und bei seiner Verachtung der wunderbaren Geduld Gottes an diesem verzweifelt, überläßt sich der Ungerechtigkeit, durch welche Satan es seiner Hoffnung auf Gott beraubt. Gott kündigt durch den Propheten Sein Gericht an, und das Zeugnis desselben veranlaßt die verhärteten Gewissen, ihr Vertrauen auf die Sicherheit und Unveränderlichkeit ihrer Vorrechte und der Segnungen auszudrücken, welche mit den Verordnungen verbunden waren, die Gott Seinem Volke verliehen und an die Er äußerliche Segnungen (welche das Verhältnis des Volkes zu Ihm aufrechterhielten) geknüpft hatte. Welch ein schreckliches Bild der Verblendung! Kirchlicher Einfluß ist immer dann am größten, wenn das Gewissen gegen das Zeugnis Gottes verhärtet ist, weil der Unglaube, der schließlich doch zittert, hinter der vermeintlichen Festigkeit dessen, was Gott aufgerichtet hat, Schutz sucht und in abtrünniger Weise aus den äußeren Formen einen Wall errichtet gegen den Gott, den sie verbergen, indem er diesen Verordnungen die Unveränderlichkeit Gottes Selbst zuschreibt. Das Gewissen redet zu deutlich, um dem Ungläubigen irgendwelche Hoffnung zu lassen, daß es zwischen ihm und Gott gut stände, selbst wenn Gott ihm Sein Herz öffnet. „Es ist umsonst"", sagt er, „ich will fortfahren, Böses zu tun; übrigens geht dem Priester das Gesetz nicht verloren, noch der Rat dem Weisen, noch (so fügt er hinzu, da das Volk den falschen Propheten Gehör schenkt) das Wort dem Propheten."" Die Warnung, welche dieses Kapitel enthält, erscheint mir sehr ernst. Ich kann mir kaum ein schrecklicheres Gemälde von dem Zustand des bekennenden Volkes Gottes denken. Der Prophet ruft das Gericht auf sie herab; dies ist in Übereinstimmung mit dem Geiste des durch die Bosheit der Feinde des Herrn zu Boden getretenen Überrestes.