Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Studijní charakter Pavlíkova překladu je zřetelný z bohatého poznámkového aparátu, v němž jsou obsaženy překladové varianty, textová kritika, lingvistické a teologické poznámky. Proto četba tohoto překladu je náročná, ale v důsledku ovšem obohacující. Miloš Pavlík ve své předmluvě píše, že: „Plné přesvědčení o Božím vdechnutí Písem vedlo k snaze překládati tak doslovně, jak jen bylo možno; bylo-li někde, ať v zájmu srozumitelnosti či pro vyhnutí přílišným jazykovým tvrdostem, záhodno podati překlad volnější — leckdy lze volnějším překladem vystihnouti smysl originálu lépe než překladem formálně doslovným — je doslovný překlad zpravidla uveden v poznámce pod čarou se značkou „D.“ („doslovně“).“ Výsledný překlad není tedy doslovný za každou cenu (na úkor srozumitelnosti). Spíše jde o snahu podat překlad výstižný (přesný), který se snaží vystihnout intence původního hebrejského a řeckého textu. Tuto snahu můžeme například vidět ve slovosledu, který – jak říká sám překladatel: „se na mnoha místech více než je snad v jiných překladech obvyklé odchýlil od slovosledu původního textu. To zejména proto, že slovosledem se zhusta vyjadřuje důraz na některé části věty, a to se v řečtině Nového Zákona namnoze děje jinak než v češtině.“
Překládání řeckých sloves věnoval M. Pavlík zvláště velkou péči. Zejména při snaze o „doslovný překlad“ musel řešit mnoho nesnází s řeckými slovesnými časy, které nemají vždy v češtině adekvátní ekvivalent. V těchto případech se M. Pavlík musel uchýlit k pomocným opisům, nebo rozvinutím do vedlejších vět. Pavlík si ve svém překladu dává práci s diferenciací pojmů; snaží se odlišit vzájemně si podobné pojmy (naopak není důsledně konkordantní v lexikální rovině). Z hlediska češtiny je nápadná určitá archaičnost Pavlíkovy řeči – mnoho přechodníků, časté užívání pasiva. Při překladu NZ přihlížel Pavlík k více vydáním řeckého textu. Zároveň prováděl i vlastní textovou kritiku ve vztahu k odchylným variantám. Předlohou pro SZ byl hebrejský (v některých knihách zčásti aramejský) tzv. „masoretský“ text, z něhož vychází většina překladů.
Elektronická verze kompletního překladu Bible vychází z podkladů tištěné verze nakladatelství Kvartus Media z roku 2014, v nichž byly provedeny drobné jazykové korektury, opraveny některé chyby v odkazech na verše a odkazy byly převedeny na úplné odkazy (kniha/kapitola/verš/číslo poznámky). Výsledkem je 136 000 aktivních poznámek ...
Copyright: Miloš Pavlík, Rostislav Pavlík; URL: www.pavlikrecords.sk, www.milos-pavlik.eu/cz/
An dem Ort, wo Gott sein Gebet erhört hat, bringt David seine Opfer dar, und von dieser Stelle wird gesagt: „Dieses hier soll das Haus Jehovas Gottes sein, und dies der Altar zum Brandopfer für Israel."" In Gegenwart der Sünde handelt Gott in Gnade, und mittels des Opfers verordnet Er die Weise der regelmäßigen religiösen Beziehungen zwischen Sich und Seinem Volke, das in Gnaden aufgenommen wurde, wie auch die Stätte Seiner Wohnung, in der sie Ihm nahen sollten [1]. Es war eine neue Ordnung der Dinge. Die frühere lieferte kein Hilfsmittel gegen das Gericht Gottes, im Gegenteil, David selbst fürchtete sich davor, zur Stiftshütte zu gehen; es war vorbei, daß sie ein Mittel war, Gott zu nahen. Davids Sünde wurde zum Anlaß, dem ein Ende zu setzen, indem die Unmöglichkeit, sie in solch einem Falle zu gebrauchen, erwiesen wurde; auf diese Weise wurde die Sünde auch zum Anlaß, alles auf die unumschränkte Gnade zu gründen.
Von diesem Kapitel an bis zu Kapitel 26, 28, 29 bezieht sich alles auf das Haus, das gebaut werden soll. Wir sehen, wie David alles Notwendige für den Bau bereitete, für die Ordnung des Dienstes der Leviten, die zum Gesang bestimmt wurden, für diejenigen unter ihnen, die Torhüter waren, für die Priester in ihren Abteilungen, alles wurde durch David angeordnet und eingeführt. Wie völlig alles vom König abhing, ist daraus besonders zu ersehen, daß ohne eine bestimmte Unterbrechung die anderen königlichen Bestimmungen für sein Haus, seine Verwaltung, seine Obersten und Torhüter fortlaufend eingeführt werden, und schließlich die Häupter des Volkes, deren Zahl erwähnt wird.
Was die Zählung des Volkes betrifft, so wurde diese wegen des Zornes Gottes nicht beendet. Das Interessante hier ist, daß alles durch David angeordnet und in die Wege geleitet wird, sogar für die Tore des noch nicht erbauten Hauses. Also wird in Christo alles bestimmt, bevor es in Herrlichkeit offenbar wird.
Wir sehen auch, daß David diese Dinge immer auf dem Herzen trug, und was für umfangreiche Vorbereitungen er traf. Denn welcherart der Kampf auch sein mag, so ist die Herrlichkeit Gottes in Frieden unter Seinem Volke immer in einem Herzen, das mit dem Geiste Christi im Einklang ist, ja im Herzen Christi Selbst.
--------------------------------------
Fußnoten:
[1] Man beachte auch hier, wie die Sünde zur Veranlassung wird, die Ratschlüsse Gottes ans Licht zu bringen, obwohl dabei der Verantwortlichkeit Genüge getan wird. So das Kreuz. Vergleiche Tit 1, 2. 3 und 2. Tim 1, 9. 10; Eph 3; Kol 1.