Aplikace, kterou právě používáte, je biblický program Studijní on-line bible (dále jen SOB) verze 2. Jedná se prozatím o testovací verzi, která je oproti původní verzi postavena na HTML5, využívá JavaScriptovou knihovnu JQuery a framework Bootstrap. Nová verze přináší v některých ohledech zjednodušení, v některých ohledech je tomu naopak. Hlavní výhodou by měla být možnost využívání knihovny JQuery pro novou verzi tooltipů (ze kterých je nově možné kopírovat jejich obsah, případně kliknout na aktivní odkazy na nich). V nové verzi by zobrazení překladů i vyhledávek mělo vypadat "profesionálněji", k dispozici by měly být navíc např. informace o modulech apod. Přehrávač namluvených překladů je nyní postaven na technologii HTML5, tzn., že již ke svému provozu nepotřebuje podporu Flash playeru (který již oficiálně např. pro platformu Android není k dispozici, a u kterého se počítá s postupným všeobecným útlumem).
Application you're using is a biblical program Online Bible Study (SOB), version Nr. 2. This is yet a testing release, which is (compared to the previous version) based on HTML5, uses JQuery JavaScript library and Bootstrap framework. The new version brings in some aspects simplifications. The major advantage should be the possibility of using JQuery for the new version tooltips (from which it is now possible to copy their content, or click on active hyperlinks). In the new version are also available informations about the modules and the like. The player of the narrated translations is now HTML5 powered (he does not need Flash player). I hope, that the new features will be gradually added.
Diviš Libor URL: www.obohu.cz E-mail: infoobohu.cz Skype: libordivis
Studijní charakter Pavlíkova překladu je zřetelný z bohatého poznámkového aparátu, v němž jsou obsaženy překladové varianty, textová kritika, lingvistické a teologické poznámky. Proto četba tohoto překladu je náročná, ale v důsledku ovšem obohacující. Miloš Pavlík ve své předmluvě píše, že: „Plné přesvědčení o Božím vdechnutí Písem vedlo k snaze překládati tak doslovně, jak jen bylo možno; bylo-li někde, ať v zájmu srozumitelnosti či pro vyhnutí přílišným jazykovým tvrdostem, záhodno podati překlad volnější — leckdy lze volnějším překladem vystihnouti smysl originálu lépe než překladem formálně doslovným — je doslovný překlad zpravidla uveden v poznámce pod čarou se značkou „D.“ („doslovně“).“ Výsledný překlad není tedy doslovný za každou cenu (na úkor srozumitelnosti). Spíše jde o snahu podat překlad výstižný (přesný), který se snaží vystihnout intence původního hebrejského a řeckého textu. Tuto snahu můžeme například vidět ve slovosledu, který – jak říká sám překladatel: „se na mnoha místech více než je snad v jiných překladech obvyklé odchýlil od slovosledu původního textu. To zejména proto, že slovosledem se zhusta vyjadřuje důraz na některé části věty, a to se v řečtině Nového Zákona namnoze děje jinak než v češtině.“
Překládání řeckých sloves věnoval M. Pavlík zvláště velkou péči. Zejména při snaze o „doslovný překlad“ musel řešit mnoho nesnází s řeckými slovesnými časy, které nemají vždy v češtině adekvátní ekvivalent. V těchto případech se M. Pavlík musel uchýlit k pomocným opisům, nebo rozvinutím do vedlejších vět. Pavlík si ve svém překladu dává práci s diferenciací pojmů; snaží se odlišit vzájemně si podobné pojmy (naopak není důsledně konkordantní v lexikální rovině). Z hlediska češtiny je nápadná určitá archaičnost Pavlíkovy řeči – mnoho přechodníků, časté užívání pasiva. Při překladu NZ přihlížel Pavlík k více vydáním řeckého textu. Zároveň prováděl i vlastní textovou kritiku ve vztahu k odchylným variantám. Předlohou pro SZ byl hebrejský (v některých knihách zčásti aramejský) tzv. „masoretský“ text, z něhož vychází většina překladů.
Elektronická verze kompletního překladu Bible vychází z podkladů tištěné verze nakladatelství Kvartus Media z roku 2014, v nichž byly provedeny drobné jazykové korektury, opraveny některé chyby v odkazech na verše a odkazy byly převedeny na úplné odkazy (kniha/kapitola/verš/číslo poznámky). Výsledkem je 136 000 aktivních poznámek ...
Copyright: Miloš Pavlík, Rostislav Pavlík; URL: www.pavlikrecords.sk, www.milos-pavlik.eu/cz/
Wenig braucht über die nächsten Könige gesagt zu werden. Der König von Ägypten nahm das Land in Besitz, und die Ungerechtigkeit Jojakims, den er zum König in Jerusalem machte, war weit davon entfernt, zur Wiederherstellung seitens Gottes zu führen. Ein mächtigerer als der König von Ägypten, ein König, durch den Gott die Herrschaft der Nationen anfangen würde, zieht wider Jerusalem hinauf und bindet Jojakim mit Fesseln, läßt ihn aber schließlich seine Regierungszeit und sein Leben in Jerusalem beenden. Drei Jahre später führte er seinen Sohn nach Babylon hinweg.
Zedekia, den dieser König hatte bei Jehova schwören lassen - er erkannte somit die Autorität dieses Namens über sein Gewissen an - war in dieser Hinsicht sündiger als Nebukadnezar, denn er verachtete den Eid und den Namen Jehovas; und nach einer Zwischenzeit fruchtlosen Widerstandes, in dem er sich trotz des Zeugnisses Jeremias versteifte, fiel er in die Hände des Königs von Babel, der die Stadt und das Heiligtum vollständig vernichtete. Denn sowohl die Priester als auch das Volk waren völlig verderbt: sie verunehrten Jehova und verachteten Seine Propheten, bis es keine Heilung gab, und das Land genoß seine Sabbate.
Es ist eine traurige und ernste Lehre von der Sünde und Ungerechtigkeit des Menschen und des gerechten Gerichts Gottes!
„Nur euch habe ich von den Geschlechtern der Erde erkannt; darum werde ich alle eure Missetaten an euch heimsuchen."" In Seinen Gerichten aber gedenkt Gott des Erbarmens; und in den Ratschlüssen Seiner Gnade hatte er schon ein Werkzeug bereitet und sogar durch Seine Propheten verkündigt (und zwar beim Namen genannt), um Seinem Volke einen Aufschub zu gewähren.
Nach den siebenzig Jahren, die Jeremia als die Zeitspanne der Gefangenschaft Judas ausgerufen hatte, legte Jehova es dem Kores ins Herz, öffentlich zu verkündigen, daß es Jehova, der Gott des Himmels war, der ihm alle Königreiche der Erde gegeben hatte, und daß Er ihn beauftragt habe, Ihm ein Haus in Jerusalem zu bauen. Er fordert das Volk Gottes auf, sich dahin zu begeben, und versichert sie, daß Jehova, ihr Gott, mit ihnen sein wird.
Somit geschieht es durch Barmherzigkeit - aber durch eine Barmherzigkeit, die anerkennt, daß die Macht in die Hände der Nationen übergegangen ist - daß die Geschichte vom Fall Israels schließt, es ist der Fall eines Volkes, das in die günstigsten Umstände versetzt worden war, so daß Gott zu ihnen sagen konnte: „Was war noch an meinem Weinberge zu tun, das ich nicht an ihm getan hätte?"" - eines Volkes, dem schon einmal vergeben worden war und das, nachdem es zugelassen hatte, daß die Lade Jehovas in die Hände des Feindes fiel, und nachdem Gott Seine Wohnung, die Er in Silo verlassen hatte, in Segnung wiederhergestellt, aber vergeblich wiederhergestellt wurde. Die Langmut Gottes, die Wiederherstellung, die Er ihnen gewährt hatte, die Gründung des Hauses Davids in Gnaden, alles war fruchtlos. Der Weinberg (denn sie waren Menschen) brachte Herlinge hervor. Seine Mauern waren niedergerissen, es war verwüstet worden. Für den Augenblick hatte Jerusalem aufgehört, der Thron Jehovas zu sein, und Regierung und Macht auf Erden sind den Nationen anvertraut worden.