Miloš Pavlík Translation

1A Acheáv měl v Šómrónu sedmdesát synů; a Jéhú napsal a do Šómrónu rozeslal dopisy vůdcům Jizreéle a starším a opatrovníkům Acheávovým s výrokem: 2A nyní, jak k vám tento dopis dojde, - vždyť u vás jsou synové vašeho pána a jsou u vás vozy a koně a opevněné město a zbroj, - 3pak si budete umět vyhlédnout ze synů vašeho pána nejlepšího a nejsprávnějšího, jehož dosadíte na trůn jeho otce, pak se dejte do boje za dům vašeho pána. 4I ulekli se velmi, velmi, a řekli: Hle, dva králové před jeho tváří neobstáli, jak tedy budeme moci obstát my? 5I poslal ten, jenž byl nad domem, a ten, jenž byl nad městem, a starší a opatrovníci k Jéhúovi vzkaz: My jsme tvoji nevolníci a budeme činit vše, co nám budeš říkat, nebudeme nikoho v kralování uvádět; učiň, co bude dobré v tvých očích. 6Napsal jim tedy druhý dopis s výrokem: Jestliže vy jste pro mne a jste vy ochotni uposlechnout mého hlasu, vezměte zítra okolo této doby hlavy synů vašeho pána a přijďte ke mně do Jizreéle. (A synové Acheávovi, sedmdesát mužů, byli u velikánů města, vychovavších je.) 7Jak k nim tedy ten dopis došel, stalo se, že královy syny vzali a utratili, sedmdesát mužů, a jejich hlavy nakladli v nůše a poslali k němu do Jizreéle, 8a přišel posel a podal mu zprávu výrokem: Přinesli hlavy králových synů. I řekl: Naklaďte je, dvě kupy, až do jitra u vchodu do brány. 9A za jitra se stalo, že vyšel a stanul a řekl ke všemu lidu: Vy jste spravedlivi; hle, já jsem se spikl proti svému pánu a zabil jsem ho, ale kdo pobil všechny tyto? 10Vězte tedy, že nemůže k zemi padnout nic ze slova Hospodinova, jež Hospodin vyslovil proti domu Acheávovu; ano, Hospodin učinil, co vyslovil skrze svého nevolníka Élijjáhúa. 11A Jéhú pobil všechny, již zbývali domu Acheávovu v Jizreéli, a všechny jeho velikány a jeho známé a jeho kněží, až mu nezanechal přeživšího. 12A vstal a vstoupil a odebral se v Šómrón; když on byl u domu svazu pastýřů na cestě, 13potkal Jéhú bratry Achazjáhúa, krále Júdova; a řekl: Kdo jste vy? I řekli: My jsme bratři Achazjáhúovi a sestupujeme pozdravit syny královy a syny velitelčiny. 14A řekl: Pochytejte je živé! Pochytali je tedy živé a utratili je do cisterny domu svazu, čtyřicet a dva muže, nikoho z nich nezanechali.  15A odešel odtamtud a potkal Jehó-nádáva, syna Réchávova, jdoucího mu vstříc, a pozdravil ho a řekl k němu: Zda je tvé srdce upřímné, jako je mé srdce při tvém srdci? A Jehónádáv řekl: Je. - Jestliže je, podej svou ruku. - Podal tedy svou ruku, i dal mu vystoupit k sobě do vozidla  16a řekl: Pojď se mnou a nahlédni v mou horlivost pro Hospodina. I odvezli ho v jeho voze; 17a když přibyl v Šómrón, pobil všechny, již zbývali Acheávovi v Šómrónu, až ho vymýtil, podle slova Hospodinova, jež vyslovil k Élijjáhúovi. 18A Jéhú shromáždil všechen lid a řekl k nim: Acheáv sloužil Baalovi málo; Jéhú mu bude sloužit mnoho. 19Nyní tedy ke mně zavolejte všechny proroky Baalovy, všechny jeho služebníky a všechny jeho kněží, nechť nikdo nechybí, neboť mám pro Baala velikou oběť; kdokoli bude chybět, nebude žít. To Jéhú učinil se lstí za účelem vyhubení služebníků Baalových. 20A Jéhú řekl: Zasvěťte pro Baala slavnostní sejití. To provolali 21a Jéhú poslal ve všechen Isráél, i přišli všichni služebníci Baalovi, takže nezbyl nikdo, kdo by nebyl přišel, i vešli v dům Baalův a dům Baalův se naplnil od jednoho konce k druhému. 22A řekl k tomu, jenž byl nad šatnou: Vynes oblečení pro všechny služebníky Baalovy; i vynesl pro ně oblečení. 23I vešel Jéhú a Jehónádáv, syn Rechávův, v dům Baalův, a řekl služebníkům Baalovým: Prohledejte a dohlédněte, aby tu s vámi nebylo nikoho ze služebníků Hospodinových, nýbrž samotní služebníci Baalovi. 24I vešli ke konání obětí a vzestupných obětí a Jéhú si zvenčí určil osmdesát mužů a řekl: Muž, jenž bude moci vyváznout, z mužů, jež se já chystám přivést před vaše ruce, - jeho žití místo jeho žití! 25A jak on dokončil konání vzestupné oběti, stalo se, že Jéhú řekl běhounům a důstojníkům: Vstupte, pobijte je, nikdo nesmí vyjít. Pobili je tedy ostřím meče a běhouni a důstojníci je vyházeli, a odešli až do města domu Baalova 26a vynesli sloupy domu Baalova a spálili je 27a sloup Baalův zbořili a dům Baalův zbořili a určili jej za záchody až podnes. 28Tak Jéhú Baala z Isráéle vymýtil, 29jenže hříchy Jároveáma, syna Nevátova, jimiž svedl Isráéle k hřešení, - od následování jich, telat ze zlata, jež byla v Béth-Élu a jež byla v Dánu, se Jéhú neodvrátil. 30A Hospodin k Jéhúovi řekl: Protože jsi dobře učinil vykonáním toho, co je v mých očích správné, - podle všeho, co bylo v mém srdci, jsi zakročil vůči domu Acheávovu, - budou tvoji synové do čtvrtého pokolení sedět na trůně Isráélově. 31Ale Jéhú nedbal o chození v zákoně Hospodina, Boha Isráélova, celým svým srdcem, neodvrátil se od hříchů Jároveámových, jimiž svedl Isráéle k hřešení. 32V oněch dnech počal Hospodin z Isráéle odřezávat, neboť Chazáél se jal v celém území Isráélově je porážet, 33od Jordánu, od vzcházení slunce, celou zem Gileáda a Gádího a Reúveního a Menaššího, od Aróéru, jenž je při potoku Arnónu, totiž Gileád a Bášán. 34A ostatní věci Jéhúovy a vše, co vykonal, a všechno jeho hrdinství, - zda ony nejsou vypsány na knize letopisů králů Isráélových? 35I ulehl Jéhú se svými otci a pohřbili ho v Šómrónu. A kralování se místo něho ujal Jehóácház, jeho syn. 36A dní, co Jéhú nad Isráélem v Šómrónu kraloval, bylo dvacet a osm let.


Jamieson Fausset Brown Bible Commentary
 1   JEHU CAUSES SEVENTY OF AHAB'S CHILDREN TO BE BEHEADED. (2Ki. 10:1-17)
Ahab had seventy sons in Samaria--As it appears (2Kgs 10:13), that grandsons are included it is probable that this number comprehended the whole posterity of Ahab. Their being all assembled in that capital might arise from their being left there on the king's departure for Ramoth-gilead, or from their taking refuge in some of the strongholds of that city on the news of Jehu's conspiracy. It may be inferred from the tenor of Jehu's letters that their first intention was to select the fittest of the royal family and set him up as king. Perhaps this challenge of Jehu was designed as a stroke of policy on his part to elicit their views, and to find out whether they were inclined to be pacific or hostile. The bold character of the man, and the rapid success of his conspiracy, terrified the civic authorities of Samaria and Jezreel into submission.

 5   he that was over the house--the governor or chamberlain of the palace.
the bringers-up of the children--Anciently, and still also in many Eastern countries, the principal grandees were charged with the support and education of the royal princes. This involved a heavy expense which they were forced to bear, but for which they endeavored to find some compensation in the advantages of their connection with the court.

 6   take ye the heads of the men, your master's sons--The barbarous practice of a successful usurper slaughtering all who may have claims to the throne, has been frequently exemplified in the ancient and modern histories of the East.

 8   Lay ye them in two heaps at the entering in of the gate, &c.--The exhibition of the heads of enemies is always considered a glorious trophy. Sometimes a pile of heads is erected at the gate of the palace; and a head of peculiarly striking appearance selected to grace the summit of the pyramid.

 9   said to all the people, Ye be righteous, &c.--A great concourse was assembled to gaze on this novel and ghastly spectacle. The speech which Jehu addressed to the spectators was artfully framed to impress their minds with the idea that so wholesale a massacre was the result of the divine judgments denounced on the house of Ahab; and the effect of it was to prepare the public mind for hearing, without horror, of a similar revolting tragedy which was soon after perpetrated, namely, the extinction of all the influential friends and supporters of the dynasty of Ahab, including those of the royal house of Judah.

 13   We are the brethren of Ahaziah--that is, not full, but step-brothers, sons of Jehoram by various concubines. Ignorant of the revolution that had taken place, they were travelling to Samaria on a visit to their royal relatives of Israel, when they were seized and put to death, because of the apprehension that they might probably stimulate and strengthen the party that still remained faithful in their allegiance to Ahab's dynasty.
children of the queen--that is, of the queen mother, or regent, Jezebel.

 15   Jehonadab the son of Rechab--(See 1Chr 2:55). A person who, from his piety and simple primitive manner of life (Jer. 35:1-19), was highly esteemed, and possessed great influence in the country. Jehu saw in a moment the advantage that his cause would gain from the friendship and countenance of this venerable man in the eyes of the people, and accordingly paid him the distinguished attention of inviting him to a seat in his chariot.
give me thine hand--not simply to aid him in getting up, but for a far more significant and important purpose--the giving, or rather joining hands, being the recognized mode of striking a league or covenant, as well as of testifying fealty to a new sovereign; accordingly, it is said, "he [Jehonadab] gave him [Jehu] his hand."

 19   HE DESTROYS THE WORSHIPPERS OF BAAL. (2Kgs 10:18-29)
call unto me all the prophets of Baal--The votaries of Baal are here classified under the several titles of prophets, priests, and servants, or worshippers generally. They might be easily convened into one spacious temple, as their number had been greatly diminished both by the influential ministrations of Elijah and Elisha, and also from the late King Joram's neglect and discontinuance of the worship. Jehu's appointment of a solemn sacrifice in honor of Baal, and a summons to all his worshippers to join in its celebration, was a deep-laid plot, which he had resolved upon for their extinction, a measure in perfect harmony with the Mosaic law, and worthy of a constitutional king of Israel. It was done, however, not from religious, but purely political motives, because he believed that the existence and interests of the Baalites were inseparably bound up with the dynasty of Ahab and because he hoped that by their extermination he would secure the attachment of the far larger and more influential party who worshipped God in Israel. Jehonadab's concurrence must have been given in the belief of his being actuated solely by the highest principles of piety and zeal.

 22   Bring forth vestments for all the worshippers of Baal--The priests of Baal were clad, probably, in robes of white byssus while they were engaged in the functions of their office, and these were kept under the care of an officer in a particular wardrobe of Baal's temple. This treacherous massacre, and the means taken to accomplish it, are paralleled by the slaughter of the Janissaries and other terrible tragedies in the modern history of the East.

 29   Howbeit from the sins of Jeroboam . . . Jehu departed not from after them--Jehu had no intention of carrying his zeal for the Lord beyond a certain point, and as he considered it impolitic to encourage his subjects to travel to Jerusalem, he re-established the symbolic worship of the calves.