1A Elíšá, prorok, povolal jednoho ze synů proroků a řekl mu: Opásej své kyčle a vezmi v svou ruku tuto láhev oleje a jdi v Rámóth-Gileád, 2a až tam přijdeš, vyhlédni tam Jéhúa, syna Jehóšáfáta, syna Nimšího, i vejdi a dej mu povstat zprostřed jeho bratrů a uveď ho v nejvnitřnější pokoj, 3a vezmi láhev oleje, tu vylij na jeho hlavu a řekni: Takto řekl Hospodin: Pomazal jsem tě za krále Isráélovi. A otevři dveře, ať prchneš, a nebudeš čekat. 4Ten mladík, mladík-prorok, se tedy odebral do Rámóth-Gileádu 5a přišel, kde, hle, seděli velitelé vojenské moci. A řekl: Mám k tobě slovo, ó veliteli. A Jéhú řekl: Ke komu z nás všech? I řekl: K tobě, ó veliteli. 6Vstal tedy a vešel do domu, a vylil olej na jeho hlavu a řekl mu: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Pomazal jsem tě za krále lidu Hospodinovu, Isráélovi; 7i budeš moci pobít dům Acheáva, svého pána, takže budu moci pomstít krev svých nevolníků, proroků, a krev všech nevolníků Hospodinových z ruky Ízeveliny, 8i zahyne všechen dům Acheávův, neboť budu vytínat Acheávovi močícího na stěnu, zadrženého i propuštěného v Isráélovi, 9a činit dům Acheávův takovým jako dům Jároveáma, syna Nevátova, a jako dům Baeši, syna Achijjova. 10A Ízevel budou na pozemku Jizreéle žrát psi a nebude pohřbívajícího. A otevřel dveře a prchl. 11A Jéhú vyšel k služebníkům svého pána, i řekli mu: Zda je vše v pořádku? Proč k tobě přišel tento šílenec? A řekl k nim: Vy znáte člověka a jeho tlachání. 12I řekli: Vytáčka! Jen nám oznam! A řekl: Tak a tak - pronesl ke mně výrok: Takto řekl Hospodin: Pomazal jsem tě za krále Isráélovi. 13I vzali každý spěšně své roucho, to položili pod něho na kámen schodů a zatroubili na troubu a řekli: Kralování se ujal Jéhú! 14Tak se Jéhú, syn Jehóšáfáta, syna Nimšího, spikl proti Jórámovi (a Jórám se jal střežit Rámóth-Gileád, on a všechen Isráél, před tváří Chazáéle, krále Arámu, 15ale vrátil se král Jehórám dát se v Jizreéli vyhojit z ran, jimiž ho Arammím při jeho bojování s Chazáélem, králem Arámu, zasáhli) a řekl Jéhú: Je-li to vaše smýšlení, nechť nikdo nevychází utéci z města, aby se odebral podat zprávu v Jizreéli. 16A Jéhú nastoupil do vozu a odebral se do Jizreéle, neboť tam Jórám ležel a Achazjá, král Júdův, sestoupil na Jóráma se podívat. 17A na věži v Jizreéli stál pozorovatel; ten uviděl Jéhúův houf při jeho příchodu a řekl: Já vidím jakýsi houf. A Jehórám řekl: Sežeň a pošli jim vstříc jezdce, ať může říci: Zda je vše v pořádku? 18Odebral se mu tedy jezdec na koni vstříc a řekl: Takto řekl král: Zda je vše v pořádku? A Jéhú řekl: Co tobě do toho, zda je vše v pořádku? Obrať - za mne! A pozorovatel podal zprávu výrokem: Posel dojel až k nim, ale nevrací se. 19Poslal tedy druhého jezdce na koni; ten k nim dojel a řekl: Takto řekl král: Vše v pořádku? A Jéhú řekl: Co tobě do toho, zda je vše v pořádku? Obrať - za mne! 20A pozorovatel podal zprávu výrokem: Dojel až k nim, ale nevrací se; ale jízda je jako jízda Jéhúa, syna Nimšího, neboť jede jako šílenec. 21A Jehórám řekl: Zapřáhni! I zapřáhli v jeho vůz a vyjel Jehórám, král Isráélův, a Achazjáhú, král Júdův, každý ve svém voze, vyjeli tedy vstříc Jéhúovi a zastihli ho na pozemku Návótha, Jizreélího; 22a za Jehórámova uvidění Jéhúa se stalo, že řekl: Zda je vše v pořádku, Jéhú? I řekl: Co v pořádku, pokud trvají smilstva Ízevel, tvé matky, a její mnohá čarodějnictví? 23A Jehórám obrátil svůj směr a dal se na útěk a k Achazjáhúovi řekl: Zrada, Achazjo! 24A Jéhú naplnil svou ruku lukem a zasáhl Jehóráma mezi jeho paže (takže šíp vyšel od jeho srdce; i klesl v svůj vůz), 25a k Bidkarovi, svému důstojníku, řekl: Zvedni, hoď ho na kus pole Návótha, Jizreélího; vždyť si vzpomeň, já a ty, jak jsme jeli spolu za Acheávem, jeho otcem, když na něho Hospodin vznesl toto břímě: 26Neuviděl-li jsem včera krev Návóthovu a krev jeho synů! - prohlášeno Hospodinem, - ano, budu ti odplácet na tomto pozemku, - prohlášeno Hospodinem. Nyní tedy zvedni, hoď ho na ten pozemek podle slova Hospodinova. 27To když uviděl Achazjá, král Júdův, prchl cestou zahradního domu (a Jéhú vyrazil za ním a řekl: I jeho, srazte ho do vozidla!) vzestupem Gúr, jenž je u Jivleámu, a prchl v Megiddó a umřel tam. 28A jeho služebníci ho odvezli do Jerúsaléma a pohřbili ho v jeho hrobě s jeho otci ve městě Dávidově. 29(A Achazjá se byl ujal kralování nad Júdou v roce jedenácti let Jóráma, syna Acheávova.) 30A Jéhú přibyl do Jizreéle; to když uslyšela Ízevel, vkladla své oči v čerň a upravila svou hlavu a vyhlédla oknem, 31a když Jéhú branou vstoupil, řekla: Zda je vše v pořádku, Zimrí, zabíječi svého pána? 32I upřel svou tvář k oknu a řekl: Kdo je se mnou? Kdo? A vyhlédli k němu dva-tři komorníci; 33i řekl: Svrhněte ji! I svrhli ji a z její krve stříklo na stěnu a na koně; a pošlapal ji. 34A vešel a pojedl a napil se a řekl: Nuže, postarejte se o tuto prokletou a pohřběte ji, neboť ona byla dcera krále. 35Odebrali se tedy pohřbít ji, ale nenašli z ní, leč lebku a nohy a dlaně rukou; 36a vrátili se a podali mu zprávu, i řekl: To je slovo Hospodinovo, jež vyslovil skrze svého nevolníka Élijjáhúa, Tišbího, výrokem: Ízevel budou na pozemku Jizreéle žrát psi 37a mrtvola Ízevel se stane jakoby hnojem na povrchu pole na pozemku Jizreéle, takže nebudou moci říci: Toto je Ízevel.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 JEHU IS ANOINTED. (2Ki. 9:1-23)
Ramoth-gilead--a city of great importance to the Hebrew people, east of Jordan, as a fortress of defense against the Syrians. Jehoram had regained it (
2Kgs 8:29). But the Israelitish army was still encamped there, under the command of Jehu.
Elisha . . . called one of the children of the prophets--This errand referred to the last commission given to Elijah in Horeb (
1Kgs 19:16).
box of oil--(See
1Sam 10:1).
2 carry him to an inner chamber--both to ensure the safety of the messenger and to prevent all obstruction in the execution of the business.
3 I have anointed thee king over Israel--This was only a part of the message; the full announcement of which is given (
2Kgs 9:7-10).
flee, and tarry not--for fear of being surprised and overtaken by the spies or servants of the court.
4 So the young man . . . went to Ramoth-gilead--His ready undertaking of this delicate and hazardous mission was an eminent proof of his piety and obedience. The act of anointing being done through a commissioned prophet, was a divine intimation of his investiture with the sovereign power. But it was sometimes done long prior to the actual possession of the throne (
1Sam 16:13); and, in like manner, the commission had, in this instance, been given also a long time before to Elijah [
1Kgs 19:16], who, for good reasons, left it in charge to Elisha; and he awaited God's time and command for executing it [POOLE].
10 in the portion of Jezreel--that is, that had formerly been the vineyard of Naboth.
11 Is all well? &c.--Jehu's attendants knew that the stranger belonged to the order of the prophets by his garb, gestures, and form of address; and soldiers such as they very readily concluded such persons to be crackbrained, not only from the sordid negligence of their personal appearance and their open contempt of the world, but from the religious pursuits in which their whole lives were spent, and the grotesque actions which they frequently performed (compare
Jer 29:26).
13 they hasted, and took every man his garment--the upper cloak which they spread on the ground, as a token of their homage to their distinguished commander (
Matt 21:7).
top of the stairs--from the room where the prophet had privately anointed Jehu. That general returned to join his brother officers in the public apartment, who, immediately on learning his destined elevation, conducted him to the top of the stairs leading to the roof. This was the most conspicuous place of an Oriental structure that could be chosen, being at the very top of the gate building, and fully in view of the people and military in the open ground in front of the building [KITTO]. The popularity of Jehu with the army thus favored the designs of Providence in procuring his immediate and enthusiastic proclamation as king, and the top of the stairs was taken as a most convenient substitute for a throne.
14 Joram had kept Ramoth-gilead--rather, "was keeping," guarding, or besieging it, with the greater part of the military force of Israel. The king's wounds had compelled his retirement from the scene of action, and so the troops were left in command of Jehu.
16 So Jehu rode in a chariot, and went to Jezreel--Full of ambitious designs, he immediately proceeded to cross the Jordan to execute his commission on the house of Ahab.
17 there stood a watchman on the tower of Jezreel--The Hebrew palaces, besides being situated on hills had usually towers attached to them, not only for the pleasure of a fine prospect, but as posts of useful observation. The ancient watchtower of Jezreel must have commanded a view of the whole region eastward, nearly down to the Jordan. Beth-shan stands on a rising ground about six or seven miles below it, in a narrow part of the plain; and when Jehu and his retinue reached that point between Gilboa and Beth-shan, they could be fully descried by the watchman on the tower. A report was made to Joram in his palace below. A messenger on horseback was quickly despatched down into the plain to meet the ambiguous host and to question the object of their approach. "Is it peace?" We may safely assume that this messenger would meet Jehu at the distance of three miles or more. On the report made of his being detained and turned into the rear of the still advancing troops, a second messenger was in like manner despatched, who would naturally meet Jehu at the distance of a mile or a mile and a half down on the plain. He also being turned into the rear, the watchman now distinctly perceived "the driving to be like the driving of Jehu, the son of Nimshi; for he driveth furiously." The alarmed monarch, awakened to a sense of his impending danger, quickly summoned his forces to meet the crisis. Accompanied by Ahaziah, king of Judah, the two sovereigns ascended their chariots to make a feeble resistance to the impetuous onset of Jehu, who quickly from the plain ascended the steep northern sides of the site on which Jezreel stood, and the conflicting parties met "in the portion of Naboth the Jezreelite," where Joram was quickly despatched by an arrow from the strong arm of Jehu. We were impressed with the obvious accuracy of the sacred historian; the localities and distances being such as seem naturally to be required by the incidents related, affording just time for the transactions to have occurred in the order in which they are recorded [HOWE].
25 cast him in the portion of the field of Naboth the Jezreelite, &c.--according to the doom pronounced by divine authority on Ahab (
1Kgs 21:19), but which on his repentance was deferred to be executed on his son.
26 the blood of Naboth, and the blood of his sons, saith the Lord--Although their death is not expressly mentioned, it is plainly implied in the confiscation of his property (see
1Kgs 21:16).
27 AHAZIAH IS SLAIN. (
2Kgs 9:27-35)
Ahaziah--was grandnephew to King Joram, and great-grandson to King Ahab.
Ibleam--near Megiddo, in the tribe of Issachar (
Josh 17:11;
Judg 1:27); and Gur was an adjoining hill.
30 Jezebel painted her face--literally, "her eyes," according to a custom universal in the East among women, of staining the eyelids with a black powder made of pulverized antimony, or lead ore mixed with oil, and applied with a small brush on the border, so that by this dark ligament on the edge, the largeness as well as the luster of the eye itself was thought to be increased. Her object was, by her royal attire, not to captivate, but to overawe Jehu.
35 found no more of her than the skull, and the palms of her hands, &c.--The dog has a rooted aversion to prey on the human hands and feet.
36 JEZEBEL EATEN BY DOGS. (
2Kgs 9:36-37)
This is the word of the Lord--(See
1Kgs 21:23). Jehu's statement, however, was not a literal but a paraphrased quotation of Elijah's prophecy.
