1Při započetí svého kralování byl Jóáš ve věku sedmi let a kraloval v Jerúsalémě čtyřicet let; a jméno jeho matky Civjá z Beér-ševy; 2a po všechny dni Jehójády, kněze, činil Jóáš, co bylo v očích Hospodinových správné. 3A Jehójádá pro něho vzal dvě ženy, i naplodil synů a dcer. 4A potom se stalo, že se srdci Jóášovu stalo blízkým obnovit dům Hospodinův; 5i shromáždil kněží a Lévíovce a řekl jim: Vyjděte do měst Júdových a shromažďujte ode všeho Isráéle peníze k opravování domu vašeho Boha, za každého roku po roce; a vy s tou věcí pospěšte. Ale Lévíovci nepospíšili; 6král tedy povolal Jehójádu, hlavu, a řekl mu: Proč jsi na Lévíovce nenaléhal stran přinášení sbírky Mojžíše, nevolníka Hospodinova, a sejití Isráélova pro stan svědectví, z Júdy a z Jerúsaléma? 7Vždyť Athaljáhú, zlovolnice, - její synové rozvrátili Boží dům a i všechny svaté věci domu Hospodinova upravili pro Baalím. 8A král nařídil, aby zhotovili jednu truhlici a dali ji v bránu domu Hospodinova ven, 9a vydali v Júdovi a v Jerúsalémě vyhlášku o přinášení Hospodinu sbírky Mojžíše, Božího nevolníka, uložené Isráélovi v pustině. 10I zaradovali se všichni hodnostáři a všechen lid a jali se přinášet a házet do truhlice až do naplnění; 11a v čas, kdy truhlici v ruce Lévíovců přinášeli ke královu dozoru, a za jejich zjišťování, že peněz je mnoho, se stávalo, že přicházel písař králův a pověřenec hlavního kněze a vyprazdňovali truhlici a odnášeli ji a dávali ji zpět na její místo. Tak činívali čas od času a nasbírali peněz v hojnosti 12a dávali je, král a Jehójádá, vykonávajícím činnost služby v domě Hospodinově; ti se jali najímat kameníky a tesaře k obnovení domu Hospodinova, a také nějaké obráběče železa a mosazi k opravování domu Hospodinova. 13Pracovníci na díle tedy pracovali a ucelování díla se jejich rukou dařilo, i uvedli Boží dům do náležitého stavu a zpevnili jej; 14a jak skončili, přinesli zbytek peněz před tvář královu a Jehójádovu; i použil ho na náčiní pro dům Hospodinův, náčiní k obsluze a k vznášení, totiž pánve a jiná náčiní ze zlata a ze stříbra; a po všechny dni Jehójádovy ustavičně vznášeli v domě Hospodinově vzestupné oběti. 15A Jehójádá zestárl a byl nasycen dny a umřel, jsa při své smrti ve věku sta a třiceti let; 16a pohřbili ho ve městě Dávídově s králi, neboť vykonal dobro v Isráélovi a vůči Bohu a jeho domu. 17A po Jehójádově smrti přišli hodnostáři Júdovi a jali se klanět králi; tehdy k nim král naklonil sluch, 18i opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a jali se sloužit ašérám a modlám, takže proti Júdovi a Jerúsalému pro toto jejich provinění nastalo rozhněvání; 19i jal se mezi ně posílat proroky k navrácení jich k Hospodinu, aby proti nim svědčili, ale neotevřeli sluch. 20I vzal na sebe Duch Hospodinův Zecharju, syna Jehójady, kněze; ten stanul shora vůči lidu a řekl jim: Takto řekl Bůh: Nač vy přestupujete rozkazy Hospodinovy, takže nemůžete mít úspěchu? Když jste opustili Hospodina, opustil on vás. 21Ale spikli se proti němu a na rozkaz králův ho v nádvoří domu Hospodinova zaházeli kamením, 22aniž Jóáš, král, vzpomněl laskavosti, již při něm uskutečnil Jehójádá, jeho otec, a zabil jeho syna. Ten za svého umírání řekl: Kéž Hospodin vidí a vyhledává! 23A při skončení roku se stalo, že proti němu vystoupila vojenská moc Aráma, i přitáhli k Júdovi a Jerúsalému a všechny představené lidu z lidu vyhubili a všechen lup od nich odeslali králi do Damesku; 24ač vojenská moc Aráma přitáhla v nepatrném počtu mužů, přece Hospodin v její ruku vydal vojenskou moc o velikém množství, neboť opustili Hospodina, Boha svých otců; tak při Jóášovi vykonali soud. 25A když od něho odešli (neboť ho opustili ve velikých utrpeních), spikli se proti němu jeho služebníci za krev synů Jehójády, kněze, a zabili ho na jeho loži, takže umřel; a pohřbili ho ve městě Dávídově, ale nepohřbili ho v hrobech králů. 26A toto byli spiklenci proti němu: Závád, syn Šimeáth, Ammónovkyně, a Jehózávád, syn Šimríth, Móávky. 27A jeho synové a rozsah břemene jemu uloženého a budování Božího domu, tyto věci, hle je, jsou připsány k výkladu knihy o králích. A kralování se místo něho ujal Amacjáhú, jeho syn.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 JOASH REIGNS WELL ALL THE DAYS OF JEHOIADA. (
2Chr 24:1-14)
Joash . . . began to reign--(See on
2Kgs 12:1-3).
3 Jehoiada took for him two wives--As Jehoiada was now too old to contract such new alliances, the generality of interpreters apply this statement to the young king.
4 Joash was minded to repair the house of the Lord--(See on
2Kgs 12:4-16).
15 JEHOIADA BEING DEAD. (
2Chr 24:15-16)
Jehoiada waxed old . . . and died--His life, protracted to unusual longevity and spent in the service of his country, deserved some tribute of public gratitude, and this was rendered in the posthumous honors that were bestowed on him. Among the Hebrews, intramural interment was prohibited in every city but Jerusalem, and there the exception was made only to the royal family and persons of eminent merit, on whom the distinction was conferred of being buried in the city of David, among the kings, as in the case of Jehoiada.
17 JOASH FALLS INTO IDOLATRY. (
2Chr 24:17-22)
Now came the princes of Judah, and make obeisance to the king--Hitherto, while Joash occupied the throne, his uncle had held the reins of sovereign power, and by his excellent counsels had directed the young king to such measures as were calculated to promote both the civil and religious interests of the country. The fervent piety, practical wisdom, and inflexible firmness of that sage counsellor exerted immense influence over all classes. But now that the helm of the state-ship was no longer steered by the sound head and firm hand of the venerable high priest, the real merits of Joash's administration appear; and for want of good and enlightened principle, as well as, perhaps, of natural energy of character, he allowed himself to be borne onward in a course which soon wrecked the vessel upon hidden rocks.
the king hearkened unto them, &c.--They were secretly attached to idolatry, and their elevated rank affords sad proof how extensively and deeply the nation had become corrupted during the reigns of Jehoram, Ahaziah, and Athaliah. With strong professions of allegiance they humbly requested that they might not be subjected to the continued necessity of frequent and expensive journeys to Jerusalem, but allowed the privilege their fathers had enjoyed of worshipping God in high places at home. They framed their petition in this plausible and least offensive manner, well knowing that, if excused attendance at the temple, they might--without risk of discovery or disturbance--indulge their tastes in the observance of any private rites they pleased. The weak-minded king granted their petition; and the consequence was, that when they left the house of the Lord God of their fathers, they soon "served groves and idols."
18 wrath came upon Judah and Jerusalem--The particular mention of Jerusalem as involved in the sin implies that the neglect of the temple and the consequent idolatry received not only the king's toleration, but his sanction; and it naturally occurs to ask how, at his mature age, such a total abandonment of a place with which all his early recollections were associated can be accounted for. It has been suggested that what he had witnessed of the conduct of many of the priests in the careless performance of the worship, and especially their unwillingness to collect the money, as well as apply a portion of their revenues for the repairs of the temple, had alienated and disgusted him [LE CLERC].
19 Yet he sent prophets--Elisha, Micah, Jehu son of Hanani, Jahaziel son of Zechariah (
2Chr 20:14), Eliezer son of Dodavah (
2Chr 20:37), lived and taught at that time. But all their prophetic warnings and denunciations were unheeded.
20 the Spirit of God came upon Zechariah the son of Jehoiada--probably a younger son, for his name does not occur in the list of Aaron's successors (1Ch. 6:4-47).
stood above the people--Being of the priestly order, he spoke from the inner court, which was considerably higher than that of the people.
and said unto them, Thus saith God, Why transgress ye the commandments of the Lord, that ye cannot prosper, &c.--His near relationship to the king might have created a feeling of delicacy and reluctance to interfere; but at length he, too, was prompted by an irresistible impulse to protest against the prevailing impiety. The bold freedom and energy of [Zechariah's] remonstrance, as well as his denunciation of the national calamities that would certainly follow, were most unpalatable to the king; while they so roused the fierce passions of the multitude that a band of miscreants, at the secret instigation of Joash, stoned him to death. This deed of violence involved complicated criminality on the part of the king. It was a horrid outrage on a prophet of the Lord--base ingratitude to a family who had preserved his life--atrocious treatment of a true Hebrew patriot--an illegal and unrighteous exercise of his power and authority as a king.
22 when he died, he said, The Lord look upon it and require it--These dying words, if they implied a vindictive imprecation, exhibit a striking contrast to the spirit of the first Christian martyr (
Acts 7:60). But, instead of being the expression of a personal wish, they might be the utterance of a prophetic doom.
23 HE IS SLAIN BY HIS SERVANTS. (
2Chr 24:23-27)
at the end of the year the host of Syria came up--This invasion took place under the personal conduct of Hazael, whom Joash, to save the miseries of a siege, prevailed on to withdraw his forces by a large present of gold (
2Kgs 12:18). Most probably, also, he promised the payment of an annual tribute, on the neglect or refusal of which the Syrians returned the following year, and with a mere handful of men inflicted a total and humiliating defeat on the collected force of the Hebrews.
25 they left him in great diseases--The close of his life was embittered by a painful malady, which long confined him to bed.
his own servants conspired against him--These two conspirators (whose fathers were Jews, but their mothers aliens) were probably courtiers, who, having constant access to the bedchamber, could the more easily execute their design.
for the blood of the sons--read "the son" of Jehoiada. Public opinion seems to have ascribed the disasters of his life and reign to that foul crime. And as the king had long lost the esteem and respect of his subjects, neither horror nor sorrow was expressed for his miserable end!
