1Stalo se Hospodinovo slovo k Jeremjášovi podruhé, zatímco byl stále zadržován na nádvoří stráží: 2Toto praví Hospodin, který zemi učinil, Hospodin, který ji vytvořil a upevnil — Hospodin je jeho jméno: 3Volej ke mně a odpovím ti, oznámím ti velké a skryté věci, které neznáš. 4Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele o domech tohoto města a o palácích judských králů, které byly zničeny kvůli náspům a meči. 5Vyjdou bojovat proti Chaldejcům, aby je naplnili mrtvolami lidí, které jsem pobil ve svém hněvu a ve své zlobě, protože jsem pro všechno jejich zlo skryl před tímto městem svou tvář: 6Hle, přivedu mu zahojení a uzdravení, uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy. 7Změním úděl Judy i úděl Izraele a vybuduji je jako na počátku. 8Očistím je od každé jejich viny, kterou proti mně hřešili a odpustím všechny jejich viny, kterými proti mně hřešili a jimiž se proti mně bouřili. 9Toto město mi získá věhlas, chválu a slávu před všemi národy země, které uslyší o všem dobru, které jim způsobím. Budou se bát a chvět nad vším dobrem a nad vším pokojem, který mu způsobím. 10Toto praví Hospodin: Na tomto místě, o kterém říkáte, že je zcela zpustošené, bez lidí a bez zvěře, v judských městech a na jeruzalémských ulicích, které jsou opuštěné, bez lidí, bez obyvatel a bez zvěře, bude znovu slyšet 11hlas jásotu a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas těch, kteří říkají: Vzdejte chválu Hospodinu zástupů, protože Hospodin je dobrý, protože jeho milosrdenství je navěky, když přinášejí do Hospodinova domu oběť díků. Změním totiž úděl této země jako na počátku, praví Hospodin. 12Toto praví Hospodin zástupů: Na tomto zcela zpustošeném místě, bez lidí i zvěře, a ve všech jeho městech bude znovu příbytek pastýřů, kteří nechávají odpočívat stádo. 13Ve městech pohoří, ve městech Šefely, ve městech na Negebu, v zemi Benjamín, v okolí Jeruzaléma i v judských městech bude znovu pod rukama toho, kdo je počítá, procházet stádo, praví Hospodin. 14Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy naplním to dobré slovo, které jsem promluvil o domě izraelském a o domě judském. 15V oněch dnech a v oné době způsobím, aby Davidovi vyrašil spravedlivý Výhonek. Bude v zemi vykonávat právo a spravedlnost. 16V oněch dnech bude Juda zachráněn a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. Toto je jméno, jímž ho budou nazývat: Hospodin je naše spravedlnost. 17Neboť toto praví Hospodin: Davidovi nebude vyhlazen muž sedící na trůnu domu izraelského. 18A lévijským kněžím nebude vyhlazen přede mnou ten, kdo by přinášel zápalnou oběť, pálil přídavnou oběť a konal obětní hod po všechny dny. 19Potom se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: 20Toto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušit mou smlouvu se dnem a mou smlouvu s nocí, takže den a noc nebude ve svůj čas, 21pak bude zrušena také má smlouva s mým otrokem Davidem — že bude mít syna, který by kraloval na jeho trůnu — a s lévijskými kněžími, mými služebníky. 22Jak nemohou být spočítány nebeské zástupy a nemůže být změřen mořský písek, tak rozmnožím potomstvo Davida, svého otroka, a Lévijce, kteří mi slouží. 23Potom se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo: 24Cožpak jsi neviděl, co tento lid říká: Dvě čeledě, které Hospodin vyvolil, ty zavrhl? Mým lidem opovrhují, už pro ně není národem. 25Toto praví Hospodin: Jestliže nebude platit má smlouva se dnem a s nocí, pokud jsem nedal ustanovení pro nebesa a zemi, 26potom zavrhnu potomstvo Jákoba a svého otroka Davida a nevezmu z jeho potomstva vládce nad potomstvem Abrahama, Izáka a Jákoba. Ano, změním jejich úděl a slituji se nad nimi.
Jamieson Fausset Brown Bible Commentary 1 PROPHECY OF THE RESTORATION FROM BABYLON, AND OF MESSIAH AS KING AND PRIEST. (Jer. 33:1-26)
shut up-- (
Jer 32:2-
Jer 32:3;
2Tim 2:9). Though Jeremiah was shut up in bondage, the word of God was "not bound."
2 maker thereof--rather, "the doer of it," namely, that which Jeremiah is about to prophesy, the restoration of Israel, an act which is thought now impossible, but which the Almighty will effect.
formed it--namely, Jerusalem (
Jer 32:44) [CALVIN]. Rather, "that formed," that is, moulds His purpose into due shape for execution (
Isa 37:26).
Lord . . . his name-- (
Exod 3:14-
Exod 3:15).
3 Call . . . I will answer-- (
Jer 29:12;
Ps 91:15). Jeremiah, as the representative of the people of God, is urged by God to pray for that which God has determined to grant; namely, the restoration. God's promises are not to slacken, but to quicken the prayers of His people (
Ps 132:13,
Ps 132:17;
Isa 62:6-
Isa 62:7).
mighty things--Hebrew, "inaccessible things," that is, incredible, hard to man's understanding [MAURER], namely, the restoration of the Jews, an event despaired of. "Hidden," or "recondite" [PISCATOR].
thou knowest not--Yet God had revealed those things to Jeremiah, but the unbelief of the people in rejecting the grace of God had caused him to forget God's promise, as though the case of the people admitted of no remedy.
4 houses . . . thrown down by the mounts--namely, by the missiles cast from the besiegers' mounds (
Jer 32:24); "and by the sword" follows properly, as, after missiles had prepared the way, the foe next advanced to close quarters "with the sword."
5 They--the Jews; the defenders of the "houses" (
Jer 33:4), "come forward to fight with the Chaldeans," who burst into the city through the "thrown-down houses," but all the effect that they produce "is, to fill them (the houses) with their own "dead bodies."
6 (
Jer 30:17). The answer to Jeremiah's mournful question (
Jer 8:22).
cure--literally, the long linen bandage employed in dressing wounds.
truth--that is, stability; I will bring forth for them abundant and permanent peace, that is, prosperity.
7 cause . . . to return--that is, reverse (
Jer 33:11;
Jer 32:44). The specification, both of "Judah" and "Israel," can only apply fully to the future restoration.
as at the first-- (
Isa 1:26).
8 cleanse-- (
Ezek 36:25;
Zech 13:1;
Heb 9:13-
Heb 9:14). Alluding to the legal rites of purification.
all their iniquity . . . all their iniquities--both the principle of sin within, and its outward manifestations in acts. The repetition is in order that the Jews may consider how great is the grace of God in not merely pardoning (as to the punishment), but also cleansing them (as to the pollution of guilt); not merely one iniquity, but all (
Mic 7:18).
9 it--the city.
a name . . . a praise-- (
Jer 13:11;
Isa 62:7).
them--the inhabitants of Jerusalem.
they shall fear . . . for all the goodness-- (
Ps 130:4). The Gentiles shall be led to "fear" God by the proofs of His power displayed in behalf of the Jews; the ungodly among them shall "tremble" for fear of God's judgments on them; the penitent shall reverentially fear and be converted to Him (
Ps 102:15;
Isa 60:3).
10 ye say . . . desolate-- (
Jer 32:43).
11 (
Jer 7:34;
Jer 16:9).
Praise the Lord, &c.--the words of
Ps 136:1, which were actually used by the Jews at their restoration (
Ezra 3:11).
sacrifice of praise-- (
Ps 107:22;
Ps 116:17). This shall continue when all other sacrifices shall be at an end.
12 habitation of shepherds . . . flocks--in contrast to
Jer 33:10, "without man . . . inhabitant . . . without beast" (
Jer 32:43; compare
Jer 31:24;
Jer 50:19;
Isa 65:10).
13 pass . . . under . . . hands of him that telleth them--Shepherds, in sending forth and bringing back their sheep to the folds, count them by striking each as it passes with a rod, implying the shepherd's provident care that not one should be lost (
Lev 27:32;
Mic 7:14; compare
John 10:28-
John 10:29;
John 17:12).
14 perform--"I will make to rise"; God's promise having for a time seemed to "lie" dead and abortive [CALVIN].
15 Repeated from
Jer 23:5.
the land--the Holy Land: Israel and Judah (
Jer 23:6).
16 Jerusalem--In
Jer 23:6, instead of this, it is "Israel." "The name" in the Hebrew has here to be supplied from that passage; and for "he" (Messiah, the antitypical "Israel"), the antecedent there (
Isa 49:3), we have "she" here, that is, Jerusalem. She is called by the same name as Messiah, "The Lord Our Righteousness," by virtue of the mystical oneness between her (as the literal representative of the spiritual Church) and her Lord and Husband. Thus, whatever belongs to the Head belongs also to the members (
Eph 5:30,
Eph 5:32). Hence, the Church is called "Christ" (
Rom 16:7;
1Cor 12:12). The Church hereby professes to draw all her righteousness from Christ (
Isa 45:24-
Isa 45:25). It is for the sake of Jerusalem, literal and spiritual, that God the Father gives this name (Jehovah, Tsidkenu, "The Lord our Righteousness") to Christ.
17 The promises of perpetuity of the throne of David fulfilled in Messiah, the son of David (
2Sam 7:16;
1Kgs 2:4;
Ps 89:4,
Ps 89:29,
Ps 89:36; compare
Luke 1:32-
Luke 1:33).
18 Messiah's literal priesthood (
Heb 7:17,
Heb 7:21,
Heb 7:24-
Heb 7:28), and His followers' spiritual priesthood and sacrifices (
Jer 33:11;
Rom 12:1;
Rom 15:16;
1Pet 2:5,
1Pet 2:9;
Rev 1:6), shall never cease, according to the covenant with Levi, broken by the priests, but fulfilled by Messiah (
Num 25:12-
Num 25:13;
Mal 2:4-
Mal 2:5,
Mal 2:8).
20 covenant of the day--that is, covenant with the day: answering to "covenant with David" (
Jer 33:21, also
Jer 33:25, "with day"; compare
Jer 31:35-
Jer 31:36;
Lev 26:42;
Ps 89:34,
Ps 89:37).
22 (
Gen 15:5;
Gen 22:17). The blessing there promised belonged to all the tribes; here it is restricted to the family of David and the tribe of Levi, because it was on these that the welfare of the whole people rested. When the kingdom and priesthood flourish in the person of Messiah, the whole nation shall temporally and spiritually prosper.
24 this people--certain of the Jews, especially those who spoke with Jeremiah in the court of the prison (
Jer 32:12;
Jer 38:1).
the two families--Judah and Israel.
before them--in their judgment. They suppose that I have utterly cast off Israel so as to he no more a nation. The expression, "My people," of itself, shows God has not cast off Israel for ever.
25 (
Jer 31:35-
Jer 31:36;
Gen 8:22;
Ps 74:16-
Ps 74:17). I who have established the laws of nature am the same God who has made a covenant with the Church.
26 Isaac-- (
Ps 105:9;
Amos 7:9,
Amos 7:16).
The prophecy (
Jer 34:1-
Jer 34:7) as to Zedekiah is an amplification of that in
Jer 32:1-
Jer 32:5, in consequence of which Jeremiah was then shut up in the court of the prison. The prophecy (
Jer 34:8-
Jer 34:22) refers to the Jews, who, afraid of the capture of the city, had, in obedience to the law, granted freedom to their servants at the end of seven years, but on the intermission of the siege forced them back into bondage.
