1Šťastní jsou bezúhonní na své cestě,1 ti, kteří chodí v Jehovově zákoně.2 (12Kr 20:3 Jb 1:1 Ž 32:2 Jk 5:11 2Ž 119:97 Ž 128:1 Ř 7:22 Jk 1:25) 2Šťastní jsou ti, kteří zachovávají jeho připomínky;1 celým srdcem po něm stále pátrají.2 (1Ž 19:7 Ž 119:157 2Dt 4:29 1Kr 8:48 1Pa 22:19 2Pa 31:21 Jr 29:13) 3Skutečně neprovádějí žádnou nespravedlnost.1 Chodí po jeho cestách.2 (12S 22:21 J 7:18 Ř 10:5 1J 3:9 2Gn 5:22 1Kr 2:3 2Pa 31:21 Iz 38:3) 4Sám jsi dal příkazem svá nařízení,1 aby byla pečlivě dodržována.2 (1Dt 5:33 Jr 7:23 J 14:21 2Jk 2:10 1J 5:3) 5Kéž by byly mé cesty pevně založeny1 k dodržování tvých předpisů!2 (1Ž 51:10 2Dt 4:1 Ž 119:135 Jr 32:11) 6V tom případě bych nebyl zahanben,1 když si budu hledět všech tvých přikázání.2 (1Ž 119:80 2Lv 27:34 Kaz 12:13) 7Budu ti chvalořečit v přímosti srdce,1 když se budu učit tvým spravedlivým soudcovským rozhodnutím.2 (11Pa 29:17 2Dt 1:35 Dt 4:3 Dt 5:1 Dt 6:1 Ž 19:9 Ž 119:160) 8Nadále dodržuji tvé předpisy.1 Neopouštěj mě docela.2 (1Dt 4:1 Joz 24:15 Ž 119:145 2Ž 37:25 Iz 43:2 Žd 13:5) 9Jak očistí mladý muž1 svou stezku? Tím, že zůstává na stráži podle tvého slova.2 (1Ž 25:7 2Ž 15:2 Př 6:22) 10Celým srdcem jsem po tobě pátral.1 Nezpůsob, abych zbloudil od tvých přikázání.2 (11S 7:3 2Pa 15:15 2Ž 25:5 Ž 119:118) 11V srdci jsem uchoval jako poklad tvou řeč,1 abych proti tobě nezhřešil.2 (1Ž 112:1 Ž 119:67 L 2:19 L 2:51 Ř 6:17 2Ž 19:13 Ž 37:31) 12Jsi požehnaný, Jehovo. Vyučuj mě svým předpisům.1 (1Neh 10:29 Ž 119:26 Ž 119:64) 13Svými rty jsem oznamoval všechna soudcovská rozhodnutí tvých úst.1 (1Nu 16:5 Dt 5:31 1Pa 16:12 Ž 19:9 Ž 40:9) 14Na cestě tvých připomínek jsem jásal,1 právě jako nad všemi jinými hodnotnými věcmi.2 (1Ž 119:111 Jr 15:16 2Jb 23:12 Ž 19:10 Ž 119:72) 15Chci se zabývat tvými nařízeními1 a chci si hledět tvých stezek.2 (1Ž 19:8 Ž 111:7 Ž 119:93 Ž 119:100 Ž 119:173 2Ž 25:10) 16Budu projevovat příchylnost k tvým ustanovením.1 Tvé slovo nezapomenu.2 (1Gn 26:5 Dt 30:10 2Dt 4:13 J 17:6 Jk 1:23) 17Jednej vhodně vůči svému sluhovi, abych žil1 a abych dodržoval tvé slovo.2 (1Lv 18:5 Ž 116:7 Iz 38:20 Ř 10:5 2Ž 119:110 1Te 2:13) 18Odkryj mi oči,1 abych pohlédl na podivuhodné věci z tvého zákona.2 (12K 3:18 2Ř 15:4 Žd 8:5 Žd 10:1) 19Jsem jenom cizí usedlík v zemi.1 Neskrývej přede mnou svá přikázání.2 (1Gn 47:9 1Pa 29:15 1P 2:11 2Lv 27:34 Nu 36:13 Ž 19:8 Ž 119:151 Kaz 12:13) 20Mou duši po celý čas drtí touha1 po tvých soudcovských rozhodnutích.2 (1Ž 42:1 Ž 63:1 2Dt 1:35 Dt 6:20 Ž 105:5) 21Přísně jsi napomenul prokleté opovážlivce,1 kteří bloudí od tvých přikázání.2 (1Mal 4:1 1P 5:5 2Dt 28:15 Jr 11:3) 22Sval ze mne pohanu a opovržení,1 vždyť jsem zachovával tvé vlastní připomínky.2 (1Joz 5:9 1S 25:39 Ž 123:3 2Ž 19:7 Ž 93:5 Ž 119:167) 23I knížata zasedla; mluvili proti mně jeden s druhým.1 Tvůj sluha, ten se zabývá tvými předpisy.2 (11S 20:31 Ž 2:2 L 22:66 2Dt 4:5 Ž 119:171) 24Také i tvé připomínky mám rád1 jako muže své rady.2 (1Ž 19:7 Ž 119:14 Ž 119:168 2Dt 17:18 Ž 119:105 Př 1:25 2Tm 3:16) 25Má duše ulpěla až v prachu.1 Zachovej mě naživu podle svého slova.2 (1Ž 22:15 Ž 44:25 22S 7:28 Ž 71:20 Ž 119:154 Ž 143:11) 26Oznámil jsem své vlastní cesty, abys mi odpověděl.1 Vyučuj mě svým předpisům.2 (12Pa 32:20 Ž 38:18 Př 28:13 Iz 38:3 2Dt 4:5 1Kr 8:36 Ž 86:11 Iz 30:20) 27Dej mi porozumět cestě tvých vlastních nařízení,1 abych se zabýval tvými podivuhodnými díly.2 (1Ž 103:18 Ž 119:94 21Pa 16:9 2Pa 32:22 Ž 105:2 Ž 145:5) 28Má duše nespala zármutkem.1 Pozdvihni mě podle svého slova.2 (1Ž 107:6 Iz 38:10 2Iz 38:20 Oz 6:2) 29Odstraň ode mne i falešnou cestu1 a projev mi přízeň svým vlastním zákonem.2 (1Ž 119:104 Ž 141:4 Př 30:8 Ef 4:25 2Žd 8:10) 30Vyvolil jsem si cestu věrnosti.1 Tvá soudcovská rozhodnutí jsem považoval za vhodná.2 (1Joz 24:15 Př 12:22 Př 28:20 1K 4:2 2Lv 18:5 Dt 4:3) 31Lpěl jsem na tvých připomínkách.1 Jehovo, nezahanbuj mě.2 (1Ž 19:7 2P 3:1 2Ž 25:20 Ž 119:80) 32Poběžím právě cestou tvých přikázání,1 protože dáváš mému srdci prostor.2 (1Dt 30:16 21Kr 4:29 2Pa 30:19 2K 6:11) 33Pouč mě, Jehovo, o cestě svých předpisů,1 abych ji zachovával až doposledka.2 (1Ž 119:64 Iz 48:17 J 6:45 Jk 1:5 2Ž 119:112 Zj 2:26) 34Dej mi porozumět, abych zachovával tvůj zákon1 a abych jej celým srdcem dodržoval.2 (1Ž 19:7 Ž 105:45 Ž 119:1 2Ž 119:69 Ko 3:23) 35Způsob, abych šlapal po chodníčku tvých přikázání,1 neboť jsem v něm našel potěšení.2 (1Ž 19:8 Ž 23:3 Fp 2:13 2Ž 40:8) 36Nakloň mé srdce ke svým připomínkám,1 a ne k ziskům.2 (1Ž 119:119 Jr 44:23 2Ex 18:21 L 12:15 1Tm 6:10 Žd 13:5 Jk 4:13) 37Dej, aby mé oči přešly a neviděly, co je bezcenné;1 zachovej mě naživu na své vlastní cestě.2 (1Nu 15:39 Př 4:25 Př 23:5 Mt 7:17 2Ž 119:25 Iz 38:21) 38Proveď vůči svému sluhovi svůj výrok,1 který směřuje k bázni před tebou.2 (12S 7:25 2Ž 145:19) 39Způsob, aby pominula má pohana, která mě děsila,1 neboť tvá soudcovská rozhodnutí jsou dobrá.2 (1Ž 39:8 2Dt 4:8 Ž 19:9 Ž 119:75) 40Pohleď, toužil jsem po tvých nařízeních.1 Zachovej mě naživu ve své spravedlnosti.2 (1Ž 19:8 Ž 119:15 2Ž 143:11) 41A kéž ke mně přijdou projevy tvé milující laskavosti, Jehovo,1 tvá záchrana podle tvého výroku,2 (1Ž 51:1 Ž 85:7 Ž 90:14 Ž 106:4 Ž 119:76 2Gn 49:18 Ž 14:7 L 2:30) 42abych odpověděl tomu, kdo mě haní slovem,1 neboť jsem důvěřoval v tvé slovo.2 (1Mt 4:4 Mt 10:19 2Ž 119:49 Ž 119:81 Ž 119:105) 43A neodnímej docela z mých úst slovo pravdy,1 vždyť jsem čekal na tvé vlastní soudcovské rozhodnutí.2 (1Ž 50:16 Ž 71:18 Iz 59:21 2Nu 16:5 Ž 19:9) 44A chci neustále dodržovat tvůj zákon,1 na neurčitý čas, ano navždy.2 (1Ž 19:7 Ž 119:1 Ž 119:142 2Ž 119:33) 45A chci se procházet po prostorném místě,1 neboť jsem pátral dokonce po tvých nařízeních.2 (1Ž 31:8 Ž 118:5 2Ž 119:94 Ž 119:141) 46Chci také mluvit o tvých připomínkách před králi1 a nebudu zahanben.2 (12S 12:7 Ž 93:5 Ž 119:168 Da 5:22 Mt 10:18 Sk 26:2 2Mk 8:38 Ř 1:16) 47A budu projevovat příchylnost k tvým přikázáním,1 která jsem si zamiloval.2 (1Ž 112:1 2Jb 23:12 Ž 119:174 Ř 7:22) 48A pozdvihnu své dlaně k tvým přikázáním, která jsem si zamiloval,1 a chci se zabývat tvými předpisy.2 (1Ž 119:127 Kaz 12:13 2Ž 119:23 Ž 119:71) 49Vzpomeň si na slovo ke svému sluhovi,1 na které jsi mě přiměl čekat.2 (12S 7:25 Ž 105:42 Ž 106:45 2Ž 71:14) 50To je má útěcha v mém trápení,1 neboť tvůj vlastní výrok mě zachoval naživu.2 (1Ž 94:19 Ř 15:4 2Ž 119:25) 51Opovážlivci se mi vysmáli až do krajnosti.1 Neodchýlil jsem se od tvého zákona.2 (1Ž 123:4 Př 9:12 2Jb 23:11 Ž 44:18 Ž 119:157) 52Vzpomínám na tvá soudcovská rozhodnutí od neurčitého času, Jehovo,1 a nalézám pro sebe útěchu.2 (1Nu 16:5 Dt 1:35 Dt 4:3 Ž 36:6 Ž 105:5 2Ř 15:4) 53Běsnící žár se mě zmocnil kvůli ničemným,1 kteří opouštějí tvůj zákon.2 (1Ezd 9:13 Ž 119:158 Ž 139:21 2Př 28:4) 54Tvé předpisy se mi staly melodiemi1 v domě, kde přebývám jako cizí usedlík.2 (1Ž 119:112 2Gn 47:9 Žd 11:13) 55V noci jsem vzpomínal na tvé jméno, Jehovo,1 abych dodržoval tvůj zákon.2 (1Ž 42:8 Ž 63:6 Iz 26:9 2Ž 119:34) 56I to se stalo mým, protože jsem zachovával tvá nařízení.1 (1Ž 119:100) 57Jehova je můj podíl;1 slíbil jsem dodržovat tvá slova.2 (1Ž 16:5 Ž 73:26 Jr 10:16 2Ex 19:8 2Kr 23:3 Ž 106:12) 58Obměkčoval jsem tvůj obličej celým svým srdcem.1 Projev mi přízeň podle svého výroku.2 (1Ex 32:11 2Pa 34:27 Ž 51:17 2Ž 26:11 Ž 57:1) 59Uvažoval jsem o svých cestách,1 abych obrátil své nohy zpět k tvým připomínkám.2 (1Ž 119:101 L 15:18 2K 13:5 Ef 5:15 2Dt 4:30 Ž 119:146 Jr 31:18) 60Spěchal jsem a neotálel1 dodržovat tvá přikázání.2 (1Ex 7:20 2Pa 29:3 Sk 16:33 2Př 7:2) 61Přímo provazy ničemných mě obklopily.1 Tvůj zákon jsem nezapomněl.2 (1Ž 140:5 Jr 38:6 21S 26:9 2Pa 29:2) 62O půlnoci vstávám, abych ti vzdával díky1 za tvá spravedlivá soudcovská rozhodnutí.2 (1Ž 42:8 Sk 16:25 2Neh 9:13) 63Jsem společníkem všech, kteří se tě opravdu bojí,1 a těch, kteří dodržují tvá nařízení.2 (1Ž 16:3 Ž 142:7 Př 13:20 Mal 3:16 2Ž 119:56) 64Tvá milující laskavost, Jehovo, naplnila zemi.1 Vyučuj mě svým vlastním předpisům.2 (1Ž 33:5 Ž 104:13 21Kr 8:58 Ž 119:33 Ž 119:124) 65Jednal jsi vskutku dobře se svým sluhou,1 Jehovo, podle svého slova.2 (1Gn 39:3 1S 18:14 Ž 30:11 2Ž 119:25) 66Vyučuj mě dobrotě,1 rozumnosti2 a poznání,3 neboť projevuji víru v tvá přikázání.4 (1Tit 1:8 21S 25:33 Da 2:14 31Kr 3:9 2Pa 1:10 Ž 94:10 Da 2:21 Fp 1:9 4Ž 106:12) 67Než jsem upadl do trápení, hřešil jsem nedopatřením,1 ale nyní dodržuji právě tvůj výrok.2 (1Lv 5:17 Ga 6:1 1Tm 1:13 2Ž 119:11 Žd 12:11) 68Jsi dobrý a činíš dobro.1 Vyučuj mě svým předpisům.2 (1Ž 86:5 Ž 106:1 Ž 107:1 Mk 10:18 2Ž 119:12 Iz 48:17) 69Opovážlivci mě pošpinili falší.1 Já, já budu celým srdcem zachovávat tvá nařízení.2 (1Jb 13:4 Ž 86:14 Ž 109:2 Ž 119:51 2Ž 19:8 Ž 119:40) 70Jejich srdce se stalo necitelným jako tuk.1 Já, já však mám rád tvůj vlastní zákon.2 (1Ž 17:10 Iz 6:10 Sk 28:27 2Ž 40:8 Ř 7:22) 71Je pro mne dobré, že jsem byl ztrápen,1 abych se naučil tvým předpisům.2 (11K 11:32 Žd 5:8 Žd 12:10 2Dt 4:14 Ž 119:171) 72Zákon1 tvých úst je pro mne dobrý,2 a to více než tisíce kousků zlata a stříbra.3 (1Dt 17:19 2Ž 19:7 3Ž 19:10 Ž 119:127 Př 3:15 Př 8:10) 73Tvé vlastní ruce mě udělaly a důkladně mě upevnily.1 Dej mi porozumět, abych se naučil tvým přikázáním.2 (1Jb 10:8 Ž 100:3 Ž 138:8 Ž 139:14 21Pa 22:12 Jb 32:8 Ž 119:35 Kaz 12:13) 74Ti, kteří se tě bojí, ti mě vidí a radují se,1 neboť jsem čekal na tvé vlastní slovo.2 (1Ž 34:2 2Ž 119:42 Ž 119:147) 75Dobře vím, Jehovo, že tvá soudcovská rozhodnutí jsou spravedlnost1 a s věrností že jsi mě trápil.2 (1Neh 9:13 Ž 119:52 Ž 119:160 2Dt 32:4 Ž 89:33 Žd 12:11) 76Kéž, prosím, slouží tvá milující laskavost, aby mě utěšila,1 podle tvého výroku k tvému sluhovi.2 (1Ex 34:6 Ž 86:5 2K 1:3 2Ž 119:41) 77Ať ke mně přijdou projevy tvého milosrdenství, abych zůstal naživu;1 vždyť tvůj zákon, ten mám rád.2 (1Ž 51:1 Ž 103:13 Ž 119:116 Da 9:18 L 1:50 2Ž 1:2 Ř 7:22) 78Ať se zastydí opovážlivci, neboť mě bez příčiny sváděli z cesty.1 Já, já se však zabývám tvými nařízeními.2 (1Ž 25:3 Ž 35:19 2Ž 19:8 Ž 119:45) 79Ať se ti, kteří se tě bojí, obrátí zpět ke mně;1 také ti, kteří znají tvé připomínky.2 (1Ž 142:7 2Ž 99:7 Ž 119:2) 80Ať se mé srdce prokáže jako bezúhonné v tvých předpisech,1 abych nebyl zahanben.2 (1Dt 26:16 1Kr 8:58 Ž 119:112 2Gn 3:7 Ž 25:2 Ž 119:6 1J 2:28) 81Má duše teskní po tvé záchraně;1 na tvé slovo čekám.2 (1Ž 73:26 Ž 84:2 Mi 7:7 2Ž 119:74 Ž 119:114) 82Mé oči teskní po tvém výroku,1 zatímco říkám: Kdy mě utěšíš?2 (1Ž 69:3 Ž 119:123 2Ž 86:17 Ž 102:2 Iz 51:3 Iz 66:13 2K 1:3) 83Stal jsem se totiž podobným koženému měchu1 v dýmu. Tvé předpisy jsem nezapomněl.2 (1Gn 21:15 Ž 56:8 2Dt 4:40 Ezd 7:10 Ž 119:61 Ž 119:176) 84Kolik je dnů tvého sluhy?1 Kdy vykonáš soud na těch, kteří mě pronásledují?2 (1Jb 7:7 Ž 39:4 Ž 89:47 2Ž 7:6 L 18:7 Zj 6:10) 85Opovážlivci vyhloubili jámy, aby mě dostali,1 ti, kteří nejsou ve shodě s tvým zákonem.2 (1Ž 7:15 Ž 35:7 Ž 119:78 Př 16:27 Jr 18:20 2Ž 119:53) 86Všechna tvá přikázání jsou věrnost sama.1 Pronásledovali mě bez příčiny. Pomoz mi.2 (1Dt 11:27 2Ž 35:19 Ž 142:6) 87Ve chviličce by mě byli vyhubili ze země;1 já jsem však neopustil tvá nařízení.2 (11Kr 3:14 21S 24:6 Ž 119:56 Ž 119:110) 88Podle své milující laskavosti mě zachovej naživu,1 abych dodržoval připomínku tvých úst.2 (1Ž 6:4 Ž 119:159 2Ž 19:7) 89Na neurčitý čas, Jehovo,1 je postaveno tvé slovo v nebesích.2 (1Ž 119:152 2Ž 89:2 Iz 55:9 1P 1:25) 90Tvá věrnost je po generaci za generací.1 Důkladně jsi upevnil zemi, aby zůstala stát.2 (1Dt 7:9 Ž 100:5 1K 1:9 1P 4:19 2Ž 93:1 Ž 104:5 Kaz 1:4) 91Podle tvých soudcovských rozhodnutí stojí až dodnes,1 vždyť jsou všechna tvými sluhy.2 (1Ž 148:6 2Joz 10:13 Sd 5:20 Ž 148:3) 92Kdyby tvůj zákon nebyl to, co mám rád,1 pak bych byl zahynul ve svém trápení.2 (1Ž 119:70 Ž 119:77 Ž 119:143 2Př 6:23 Mt 4:4) 93Na neurčitý čas nezapomenu na tvá nařízení,1 protože jimi jsi mě zachoval naživu.2 (1Ž 19:8 Ž 119:56 2Lv 18:5 Dt 30:16 J 6:63 Ř 10:5) 94Jsem tvůj. Zachraň mě,1 protože jsem pátral po tvých vlastních nařízeních.2 (1Joz 10:6 Ž 86:2 Iz 41:10 2Ž 119:15 Ž 119:168) 95Na mne čekali ničemní, aby mě zničili.1 Stále projevuji pozornost tvým připomínkám.2 (11S 24:2 Ž 10:8 Ž 37:32 Mt 26:4 Sk 23:21 2Ž 19:7 Ž 107:43) 96Viděl jsem konec vší dokonalosti.1 Tvé přikázání je velmi rozsáhlé. (12S 14:25 2S 18:14) 97Jak já miluji tvůj zákon!1 Po celý den se jím zabývám.2 (1Ž 40:8 2Ž 1:2) 98Tvé přikázání mě činí moudřejším, než jsou moji nepřátelé,1 protože je moje na neurčitý čas.2 (1Dt 4:6 Ž 19:7 Př 2:6 Př 10:8 2Dt 5:29) 99Nabyl jsem větší pochopení než všichni moji učitelé,1 protože se zabývám tvými připomínkami.2 (1Př 21:16 Mt 11:25 Mt 13:11 L 2:46 2Tm 3:15 2Ž 19:7 Ž 119:79) 100Chovám se s větším porozuměním než starší muži,1 protože jsem zachovával tvá vlastní nařízení.2 (11S 3:19 Jb 32:4 Kaz 4:13 L 2:47 2Ž 103:18 Ž 119:4 Ž 119:56) 101Před každou špatnou stezkou jsem zadržel svou nohu,1 abych dodržoval tvé slovo.2 (1Ž 18:23 Ž 119:59 Př 1:15 Př 10:23 Př 16:17 1K 9:25 Ga 5:23 2P 1:6 2Př 7:2) 102Neodbočil jsem od tvých soudcovských rozhodnutí,1 neboť jsi mě sám poučoval.2 (12Pa 7:17 Ž 18:22 21Kr 8:36 Ž 27:11 Ž 86:11 Iz 30:20 Iz 54:13 1J 2:27) 103Jak hladké jsou tvé řeči mému patru, více než med mým ústům!1 (1Ž 19:10 Př 8:11 Př 24:13) 104Díky tvým nařízením se chovám s porozuměním.1 Proto nenávidím každou falešnou stezku.2 (1Ž 119:100 2Ž 97:10 Ž 101:3 Př 8:13 Př 13:5 Ř 12:9) 105Tvé slovo je lampou mé noze1 a světlem mé vozové cestě.2 (11S 2:9 Ž 43:3 Př 6:23 Iz 51:4 Ř 15:4 2Tm 3:16 2P 1:19 2Jb 29:3 Ž 18:28 Ef 5:13) 106Učinil jsem přísežné prohlášení a chci je provést,1 že budu dodržovat tvá spravedlivá soudcovská rozhodnutí.2 (12Pa 15:14 Neh 10:29 Ž 66:13 Mt 5:33 2Lv 18:5 Nu 16:5 Dt 1:35 Dt 7:12) 107Byl jsem ve velké míře trápen.1 Jehovo, zachovej mě naživu podle svého slova.2 (1Ž 34:19 2Ž 119:88 Ž 143:11) 108Měj, prosím, zalíbení v dobrovolných obětních darech mých úst, Jehovo,1 a vyučuj mě svým vlastním soudcovským rozhodnutím.2 (1Nu 29:39 Ž 50:23 Oz 14:2 Žd 13:15 2Dt 4:5 Dt 33:10 Iz 48:17) 109Má duše je neustále v mé dlani;1 ale tvůj zákon jsem nezapomněl.2 (1Sd 12:3 1S 19:5 Jb 13:14 2Ž 119:61 Ž 119:153) 110Ničemní mi nastražili past,1 ale já nezbloudil od tvých nařízení.2 (1Ž 140:5 Ž 141:9 Ž 142:3 2Ž 119:87) 111Tvé připomínky jsem si vzal jako vlastnictví na neurčitý čas,1 neboť jsou jásáním mého srdce.2 (1Ž 119:129 2P 3:1 2Ž 19:8 Jr 15:16) 112Naklonil jsem své srdce k tomu, abych činil tvé předpisy1 na neurčitý čas, až doposledka.2 (11Kr 8:58 2Pa 19:3 Ž 105:45 2Ž 119:33) 113Polovičaté jsem nenáviděl,1 ale tvůj zákon jsem si zamiloval.2 (11Kr 18:21 2Kr 17:41 Zj 3:16 2Ž 40:8 Ž 119:97) 114Jsi má skrýš a můj štít.1 Na tvé slovo jsem čekal.2 (1Ž 3:3 Ž 32:7 Ž 91:2 2Ž 119:81 Ž 130:5) 115Pryč ode mne, zločinci,1 ať zachovávám přikázání svého Boha.2 (1Ž 6:8 Ž 26:5 Ž 139:19 Mt 7:23 1K 15:33 2Ex 20:6 Lv 26:3 Joz 24:15) 116Podepři mě podle svého výroku, abych zůstal naživu,1 a nezahanbuj mě pro mou naději.2 (1Ž 37:17 Ž 41:12 Iz 41:10 2Ž 25:2 Iz 45:17 Ř 5:5 Ř 10:11 1P 2:6) 117Podporuj mě, abych byl zachráněn,1 a já budu neustále upřeně hledět na tvé předpisy.2 (1Ž 17:5 Iz 41:13 2Dt 6:24 Joz 1:8 Ž 119:48) 118Odmrštil jsi všechny, kteří bloudí od tvých předpisů;1 neboť jejich šalba je falší.2 (12Kr 17:15 1Pa 28:9 Ž 95:10 Pl 1:15 2Ž 78:36 Jr 8:5 Jr 14:14 Jr 23:26 Ef 4:14) 119Způsobil jsi, že všichni ničemní země přestali existovat jako zpěněná struska.1 Proto jsem si zamiloval tvé připomínky.2 (11S 15:23 Př 2:22 Př 25:4 Jr 6:30 Ez 22:18 2Ž 93:5 Ž 119:2) 120Z děsu před tebou jsem pocítil v těle mrazení;1 a kvůli tvým soudcovským rozhodnutím jsem se bál.2 (12S 6:9 Ž 2:11 Abk 3:16 2Lv 20:22 Neh 10:29) 121Konal jsem soud a spravedlnost.1 Neponechávej mě těm, kteří mě šidí!2 (11S 24:11 2S 8:15 Mi 6:8 2K 1:12 2Ž 37:33 2P 2:9) 122Jednej jako záruka za svého sluhu pro to, co je dobré.1 Kéž mě opovážlivci nešidí.2 (1Gn 44:32 Jb 17:3 Iz 38:14 Fm 1:19 2Ž 36:11 Ž 119:78 Oz 12:7) 123Právě mé oči tesknily po tvé záchraně a po tvé spravedlivé řeči.1 (1Ž 69:3 Ž 119:81 Ž 143:7) 124Nakládej se svým sluhou podle své milující laskavosti1 a vyučuj mě svým vlastním předpisům.2 (1Ž 69:16 Ž 103:11 L 18:13 2Ž 119:135 Ž 143:10) 125Jsem tvůj sluha.1 Dej mi porozumět,2 abych znal tvé připomínky.3 (1Ž 116:16 Ř 6:22 22Pa 1:10 Ž 119:34 2Tm 2:7 Jk 1:5 3Ž 19:7) 126Je čas, aby Jehova jednal.1 Porušili tvůj zákon.2 (1Ž 9:19 Ž 102:13 Iz 28:21 Jr 18:23 2Nu 15:31 Iz 24:5 Iz 33:8 Mt 24:12 1Tm 1:9) 127Proto jsem si zamiloval tvá přikázání1 více než zlato, dokonce přečištěné zlato.2 (1Ž 119:47 2Ž 19:10 Ž 119:72 Př 3:14 Př 8:11 Př 16:16) 128Proto jsem považoval všechna nařízení týkající se všech věcí za správná;1 každou falešnou stezku jsem nenáviděl.2 (1Ž 19:8 Ž 119:40 Př 30:5 2Ž 119:104) 129Tvé připomínky jsou podivuhodné.1 Proto je má duše zachovávala.2 (1Ž 93:5 2Ž 25:10 Ž 119:2) 130Právě odhalení tvých slov dává světlo1 a působí, že nezkušení rozumějí.2 (1Ž 119:105 Př 6:23 2K 4:6 2P 1:19 2Ž 19:7 Př 1:4 2Tm 3:15) 131Rozevřel jsem ústa, abych lapal po dechu,1 protože jsem toužil po tvých přikázáních.2 (11P 2:2 2Ž 42:1 Ž 119:48) 132Obrať se ke mně a projev mi přízeň1 podle svého soudcovského rozhodnutí vůči těm, kteří milují tvé jméno.2 (1Ex 4:31 1S 1:11 2S 16:12 Iz 38:20 Iz 63:9 2Ž 72:19 Ž 106:4 Sk 15:14 Žd 6:10) 133Důkladně upevni mé vlastní kroky ve své řeči,1 a ať nade mnou despoticky nevládne nic, co ubližuje.2 (1Ž 18:30 Ž 119:67 2Ž 19:13 Ř 6:12) 134Vykup mě od kohokoli, kdo šidí lidstvo,1 a já chci dodržovat tvá nařízení.2 (1Ez 22:7 2Ž 119:4) 135Dej svému vlastnímu obličeji zazářit na svého sluhu1 a vyučuj mě svým předpisům.2 (1Nu 6:25 Ž 4:6 2Dt 4:1) 136Proudy vod mi stékaly z očí1 nad tím, že nedodržovali tvůj zákon.2 (11S 15:11 Jr 9:18 Pl 3:48 2P 2:8 2Ž 119:53 Ez 9:4 Ez 22:26 Oz 4:6 Am 2:4) 137Jsi spravedlivý, Jehovo,1 a tvá soudcovská rozhodnutí jsou přímá.2 (1Dt 32:4 Ezd 9:15 Neh 9:33 Jr 12:1 Da 9:7 2Dt 4:8 Neh 9:13 Ž 119:7 Zj 16:5 Zj 16:7 Zj 19:2) 138Své připomínky1 jsi přikázal ve spravedlnosti a v nesmírné věrnosti.2 (1Ž 119:144 2Ž 119:90) 139Mé rozhorlení mě přivedlo ke konci,1 protože moji protivníci zapomněli na tvá slova.2 (12Kr 10:16 Ž 69:9 J 2:17 2Iz 17:10 Jr 3:21) 140Tvá řeč je velice přečištěná,1 a tvůj vlastní sluha ji miluje.2 (12S 22:31 Ž 12:6 Ž 18:30 Ž 119:160 Př 30:5 J 17:17 2Ž 119:97 Ž 119:163) 141Jsem bezvýznamný a opovrženíhodný.1 Tvá nařízení jsem nezapomněl.2 (1Ž 22:6 L 17:10 L 18:13 1P 5:6 2Ž 119:93) 142Tvá spravedlnost je spravedlnost na neurčitý čas1 a tvůj zákon je pravda.2 (1Ž 36:6 Iz 51:6 Da 9:24 2Ex 34:6 Neh 9:13 Ž 19:9 Ž 119:151 Ž 119:160 J 17:17) 143Tíseň a obtíž si mě našly.1 Měl jsem rád tvá přikázání.2 (1Ž 18:4 Ž 88:3 Mk 14:34 2Ž 112:1 Ž 119:47) 144Spravedlnost tvých připomínek je na neurčitý čas.1 Dej mi porozumět, abych zůstal naživu.2 (1Ž 93:5 Jr 44:23 2Ž 119:34 Ž 119:116 Př 10:21 Da 12:10) 145Volal jsem celým svým srdcem.1 Odpověz mi, Jehovo.2 Chci zachovávat tvé předpisy.3 (1Pl 3:41 Mt 22:37 2Ž 61:1 3Ex 15:26 Lv 26:46 Ž 119:8) 146Vzýval jsem tě. Zachraň mě!1 A chci dodržovat tvé připomínky.2 (1Ž 3:7 Mk 11:9 Zj 7:10 2Ž 93:5 Ž 119:22) 147Vstal jsem časně za ranního svítání,1 abych volal o pomoc.2 Čekal jsem na tvá slova.3 (1Jb 3:9 2Ž 5:3 Ž 88:13 Mk 1:35 3Ž 130:5) 148Mé oči předběhly noční hlídky,1 abych se zabýval tvou řečí.2 (1Ž 63:6 L 6:12 2Ž 119:11) 149Slyš přece můj vlastní hlas podle své milující laskavosti.1 Jehovo, podle svého soudcovského rozhodnutí mě zachovej naživu.2 (1Ž 51:1 Ž 65:2 Iz 63:7 2Ž 25:9 Ž 119:156) 150Ti, kteří usilují o nevázané chování1, se přiblížili; dostali se daleko od tvého vlastního zákona.2 (1Lv 18:17 Sd 20:6 Ž 26:10 Př 10:23 Př 21:27 Ga 5:19 2P 2:2 Ju 1:4 2Lv 20:14 Př 24:9 Jr 9:13 Ř 1:32) 151Jsi blízko, Jehovo,1 a všechna tvá přikázání jsou pravda.2 (1Dt 4:7 Ž 46:1 Ž 145:18 2Neh 9:13 Ž 19:9 Ž 119:142 J 17:17 1P 1:22) 152Dávno jsem znal některé tvé připomínky,1 neboť jsi je založil na neurčitý čas.2 (1Ž 93:5 2Ž 119:144 Kaz 3:14) 153Viz mé trápení a vyprosti mě;1 vždyť jsem nezapomněl na tvůj vlastní zákon.2 (1Ž 6:4 Ž 9:13 Ž 140:1 2Ž 119:109 Oz 4:6) 154Veď přece mou právní při a získej mě zpět;1 zachovej mě naživu v souhlasu se svým výrokem.2 (1Sd 6:31 1S 24:15 Ž 35:1 Ž 43:1 Př 22:23 Př 23:11 Jr 50:34 Pl 3:59 Mi 7:9 2Žd 10:39) 155Záchrana je daleko od ničemných,1 neboť nepátrali po tvých vlastních předpisech.2 (1Ž 73:27 Př 15:29 21Kr 8:58 2Kr 17:15) 156Mnohé jsou projevy tvého milosrdenství, Jehovo.1 Podle svých soudcovských rozhodnutí mě zachovej naživu.2 (11Pa 21:13 Ž 86:15 Iz 55:7 2K 1:3 Jk 5:11 2Ž 119:149) 157Mých pronásledovatelů a mých protivníků je mnoho.1 Neodchýlil jsem se od tvých připomínek.2 (1Ž 3:1 Ž 25:19 Ž 56:2 Mt 24:9 2Ž 19:7 Ž 44:18 Ž 119:51 1K 15:58) 158Viděl jsem ty, kteří jsou zrádní v jednání,1 a já cítím hnus, protože nedodržovali tvůj vlastní výrok.2 (1Ex 21:8 Př 2:22 Př 11:6 Sf 3:4 2Ž 139:21 Ez 9:4) 159Viz, že jsem si zamiloval tvá vlastní nařízení.1 Jehovo, podle své milující laskavosti mě zachovej naživu.2 (1Ž 119:40 Ž 119:69 2Ž 6:4 Ž 119:88 Pl 3:22) 160Podstata tvého slova je pravda,1 a každé tvé spravedlivé soudcovské rozhodnutí je na neurčitý čas.2 (12S 7:28 1Kr 17:24 Ž 12:6 Ž 119:140 Př 30:5 J 17:17 2Ž 119:75) 161Knížata mě pronásledovala bez příčiny,1 ale mé srdce se děsilo tvých vlastních slov.2 (11S 24:11 1S 26:18 Ž 119:23 J 15:25 2Ex 9:20 2Kr 22:19 Iz 66:2) 162Jásám nad tvou řečí,1 právě jako někdo jásá, když najde hodně kořisti.2 (1Ž 40:16 Iz 61:10 Jr 15:16 21S 30:16 Iz 9:3) 163Faleš jsem nenáviděl1 a opravdu k ní mám stále odpor.2 Zamiloval jsem si tvůj zákon.3 (1Ž 119:104 Př 6:19 Am 5:15 Ř 12:9 2Ž 101:7 Ž 119:29 Ef 4:25 3Ž 1:2) 164Sedmkrát za den jsem tě chválil1 kvůli tvým spravedlivým soudcovským rozhodnutím.2 (1Ž 55:17 Ž 119:62 2Ž 97:8 Zj 19:2) 165Hojný pokoj patří těm, kteří milují tvůj zákon,1 a není pro ně žádný kámen úrazu.2 (1Ž 1:3 Př 3:1 Iz 32:17 Iz 48:18 1K 14:33 2Iz 57:14 Mt 13:21 Ř 14:13 1P 2:6) 166Doufal jsem v tvou záchranu, Jehovo,1 a činil jsem tvá vlastní přikázání.2 (1Gn 49:18 Ž 130:7 2Dt 4:2 Ž 19:8) 167Má duše dodržuje tvé připomínky1 a nadmíru je miluji.2 (1Ž 19:7 Ž 25:10 Ž 99:7 2Ž 1:2 Ž 40:8 Ř 7:22) 168Dodržuji tvá nařízení a tvé připomínky,1 vždyť všechny mé cesty jsou před tebou.2 (1Ž 119:8 Ž 119:93 2Ž 11:5 Ž 139:3 Př 5:21 Př 15:11 Žd 4:13) 169Kéž dojde mé snažně prosebné volání až před tebe, Jehovo.1 Podle svého slova mi dej porozumět.2 (1Ž 18:6 21Pa 22:12 2Pa 1:10 Př 2:3 Jk 1:5) 170Kéž má prosba o přízeň vstoupí před tebe.1 Podle svého výroku mě osvoboď.2 (1Ž 55:1 22S 7:28 Ž 119:41) 171Kéž mé rty překypují chválou,1 vždyť mě vyučuješ svým předpisům.2 (1Ž 63:5 Ž 71:17 Ž 145:7 J 4:14 2Dt 6:1) 172Kéž můj jazyk opěvuje tvou řeč,1 vždyť všechna tvá přikázání jsou spravedlnost.2 (1Ž 40:9 Ž 119:11 2Ž 119:86) 173Kéž mi tvá ruka slouží k pomoci,1 protože jsem si vyvolil tvá nařízení.2 (1Ž 60:5 2Dt 30:19 Joz 24:15 Joz 24:22 Ž 119:15 Př 1:29 L 10:42) 174Toužím po tvé záchraně, Jehovo,1 a tvůj zákon mám rád.2 (1Gn 49:18 2S 23:5 Ž 119:81 Zj 7:10 2Ž 1:2 Ž 119:16) 175Kéž má duše zůstane naživu a chválí tě1 a kéž mi pomohou tvá vlastní soudcovská rozhodnutí.2 (1Ž 9:14 Iz 38:19 2Dt 4:1 Ž 119:75) 176Bloudil jsem jako ztracená ovce.1 Hledej jen svého sluhu,2 vždyť jsem nezapomněl na tvá vlastní přikázání.3 (1Ž 95:7 Iz 53:6 Ez 34:6 Mt 10:6 L 15:4 1P 2:25 22Pa 32:16 3Lv 27:34 Ž 119:60 Kaz 12:13 Oz 4:6)
Matthew Henry - Concise Commentary 1 This psalm may be considered as the statement of a believer's experience. As far as our views, desires, and affections agree with what is here expressed, they come from the influences of the Holy Spirit, and no further. The pardoning mercy of God in Christ, is the only source of a sinner's happiness. And those are most happy, who are preserved most free from the defilement of sin, who simply believe God's testimonies, and depend on his promises. If the heart be divided between him and the world, it is evil. But the saints carefully avoid all sin; they are conscious of much evil that clogs them in the ways of God, but not of that wickedness which draws them out of those ways. The tempter would make men think they are at them out of those ways. The tempter would make men think they are at liberty to follow the word of God or not, as they please. But the desire and prayer of a good man agree with the will and command of God. If a man expects by obedience in one thing to purchase indulgence for disobedience in others, his hypocrisy will be detected; if he is not ashamed in this world, everlasting shame will be his portion. The psalmist coveted to learn the laws of God, to give God the glory. And believers see that if God forsakes them, the temper will be too hard for them.
9 To original corruption all have added actual sin. The ruin of the young is either living by no rule at all, or choosing false rules: let them walk by Scripture rules. To doubt of our own wisdom and strength, and to depend upon God, proves the purpose of holiness is sincere. God's word is treasure worth laying up, and there is no laying it up safe but in our hearts, that we may oppose God's precepts to the dominion of sin, his promises to its allurements, and his threatenings to its violence. Let this be our plea with Him to teach us his statutes, that, being partakers of his holiness, we may also partake of his blessedness. And those whose hearts are fed with the bread of life, should with their lips feed many. In the way of God's commandments there is the unsearchable riches of Christ. But we do not meditate on God's precepts to good purpose, unless our good thoughts produce good works. I will not only think of thy statutes, but do them with delight. And it will be well to try the sincerity of our obedience by tracing the spring of it; the reality of our love by cheerfulness in appointed duties.
17 If God deals in strict justice with us, we all perish. We ought to spend our lives in his service; we shall find true life in keeping his word. Those that would see the wondrous things of God's law and gospel, must beg him to give them understanding, by the light of his Spirit. Believers feel themselves strangers on earth; they fear missing their way, and losing comfort by erring from God's commandments. Every sanctified soul hungers after the word of God, as food which there is no living without. There is something of pride at the bottom of every wilful sin. God can silence lying lips; reproach and contempt may humble and do us good, and then they shall be removed. Do we find the weight of the cross is above that we are able to bear? He that bore it for us will enable us to bear it; upheld by him we cannot sink. It is sad when those who should protect the innocent, are their betrayers. The psalmist went on in duty, and he found comfort in the word of God. The comforts of the word of God are most pleasant to a gracious soul, when other comforts are made bitter; and those that would have God's testimonies to be their delight, must be advised by them. May the Lord direct us in exercising repentance of sin, and faith in Christ.
25 While the souls of the children of this world cleave to the earth as their portion, the children of light are greatly burdened, because of the remains of carnal affections in their hearts. It is unspeakable comfort to a gracious soul, to think with what tenderness all its complaints are received by a gracious God. We can talk of the wonders of redeeming love, when we understand the way of God's precepts, and walk in that way. The penitent melts in sorrow for sin: even the patient spirit may melt in the sense of affliction, it is then its interest to pour out its soul before God. The way of lying means all false ways by which men deceive themselves and others, or are deceived by Satan and his instruments. Those who know and love the law of the Lord, desire to know it more, and love it better. The way of serious godliness is the way of truth; the only true way to happiness: we must always have actual regard to it. Those who stick to the word of God, may in faith expect and pray for acceptance with God. Lord, never leave me to do that by which I shall shame myself, and do not thou reject my services. Those that are going to heaven, should still press forward. God, by his Spirit, enlarges the hearts of his people when he gives them wisdom. The believer prays to be set free from sin.
33 Teach me thy statutes, not the mere words, but the way of applying them to myself. God, by his Spirit, gives a right understanding. But the Spirit of revelation in the word will not suffice, unless we have the Spirit of wisdom in the heart. God puts his Spirit within us, causing us to walk in his statutes. The sin here prayed against is covetousness. Those that would have the love of God rooted in them, must get the love of the world rooted out; for the friendship of the world is enmity with God. Quicken me in thy way; to redeem time, and to do every duty with liveliness of spirit. Beholding vanity deadens us, and slackens our pace; a traveller must not stand gazing upon every object that presents itself to his view. The promises of God's word greatly relate to the preservation of the true believer. When Satan has drawn a child of God into worldly compliances, he will reproach him with the falls into which he led him. Victory must come from the cross of Christ. When we enjoy the sweetness of God's precepts, it will make us long for more acquaintance with them. And where God has wrought to will, he will work to do.
41 Lord, I have by faith thy mercies in view; let me by prayer prevail to obtain them. And when the salvation of the saints is completed, it will plainly appear that it was not in vain to trust in God's word. We need to pray that we may never be afraid or ashamed to own God's truths and ways before men. And the psalmist resolves to keep God's law, in a constant course of obedience, without backsliding. The service of sin is slavery; the service of God is liberty. There is no full happiness, or perfect liberty, but in keeping God's law. We must never be ashamed or afraid to own our religion. The more delight we take in the service of God, the nearer we come to perfection. Not only consent to his law as good, but take pleasure in it as good for us. Let me put forth all the strength I have, to do it. Something of this mind of Christ is in every true disciple.
49 Those that make God's promises their portion, may with humble boldness make them their plea. He that by his Spirit works faith in us, will work for us. The word of God speaks comfort in affliction. If, through grace, it makes us holy, there is enough in it to make us easy, in all conditions. Let us be certain we have the Divine law for what we believe, and then let not scoffers prevail upon us to decline from it. God's judgments of old comfort and encourage us, for he is still the same. Sin is horrible in the eyes of all that are sanctified. Ere long the believer will be absent from the body, and present with the Lord. In the mean time, the statutes of the Lord supply subjects for grateful praise. In the season of affliction, and in the silent hours of the night, he remembers the name of the Lord, and is stirred up to keep the law. All who have made religion the first thing, will own that they have been unspeakable gainers by it.
57 True believers take the Lord for the portion of their inheritance, and nothing less will satisfy them. The psalmist prayed with his whole heart, knowing how to value the blessing he prayed for: he desired the mercy promised, and depended on the promise for it. He turned from by-paths, and returned to God's testimonies. He delayed not. It behoves sinners to hasten to escape; and the believer will be equally in haste to glorify God. No care or grief should take away God's word out of our minds, or hinder the comfort it bestows. There is no situation on earth in which a believer has not cause to be thankful. Let us feel ashamed that others are more willing to keep from sleep to spend the time in sinful pleasures, than we are to praise God. And we should be more earnest in prayer, that our hearts may be filled with his mercy, grace, and peace.
65 However God has dealt with us, he has dealt with us better than we deserve; and all in love, and for our good. Many have knowledge, but little judgment; those who have both, are fortified against the snares of Satan, and furnished for the service of God. We are most apt to wander from God, when we are easy in the world. We should leave our concerns to the disposal of God, seeing we know not what is good for us. Lord, thou art our bountiful Benefactor; incline our hearts to faith and obedience. The psalmist will go on in his duty with constancy and resolution. The proud are full of the world, and its wealth and pleasures; these make them senseless, secure, and stupid. God visits his people with affliction, that they may learn his statutes. Not only God's promises, but even his law, his percepts, though hard to ungodly men, are desirable, and profitable, because they lead us with safety and delight unto eternal life.
73 God made us to serve him, and enjoy him; but by sin we have made ourselves unfit to serve him, and to enjoy him. We ought, therefore, continually to beseech him, by his Holy Spirit, to give us understanding. The comforts some have in God, should be matter of joy to others. But it is easy to own, that God's judgments are right, until it comes to be our own case. All supports under affliction must come from mercy and compassion. The mercies of God are tender mercies; the mercies of a father, the compassion of a mother to her son. They come to us when we are not able to go to them. Causeless reproach does not hurt, and should not move us. The psalmist could go on in the way of his duty, and find comfort in it. He valued the good will of saints, and was desirous to keep up his communion with them. Soundness of heart signifies sincerity in dependence on God, and devotedness to him.
81 The psalmist sought deliverance from his sins, his foes, and his fears. Hope deferred made him faint; his eyes failed by looking out for this expected salvation. But when the eyes fail, yet faith must not. His affliction was great. He was become like a leathern bottle, which, if hung up in the smoke, is dried and shrivelled up. We must ever be mindful of God's statutes. The days of the believer's mourning shall be ended; they are but for a moment, compared with eternal happiness. His enemies used craft as well as power for his ruin, in contempt of the law of God. The commandments of God are true and faithful guides in the path of peace and safety. We may best expect help from God when, like our Master, we do well and suffer for it. Wicked men may almost consume the believer upon earth, but he would sooner forsake all than forsake the word of the Lord. We should depend upon the grace of God for strength to do every good work. The surest token of God's good-will toward us, is his good work in us.
89 The settling of God's word in heaven, is opposed to the changes and revolutions of the earth. And the engagements of God's covenant are established more firmly than the earth itself. All the creatures answer the ends of their creation: shall man, who alone is endued with reason, be the only unprofitable burden of the earth? We may make the Bible a pleasant companion at any time. But the word, without the grace of God, would not quicken us. See the best help for bad memories, namely, good affections; and though the exact words be lost, if the meaning remain, that is well. I am thine, not my own, not the world's; save me from sin, save me from ruin. The Lord will keep the man in peace, whose mind is stayed on him. It is poor perfection which one sees and end of. Such are all things in this world, which pass for perfections. The glory of man is but as the flower of the grass. The psalmist had seen the fulness of the word of God, and its sufficiency. The word of the Lord reaches to all cases, to all times. It will take us from all confidence in man, or in our own wisdom, strength, and righteousness. Thus shall we seek comfort and happiness from Christ alone.
97 What we love, we love to think of. All true wisdom is from God. A good man carries his Bible with him, if not in his hands, yet in his head and in his heart. By meditation on God's testimonies we understand more than our teachers, when we understand our own hearts. The written word is a more sure guide to heaven, than all the fathers, the teachers, and ancients of the church. We cannot, with any comfort or boldness, attend God in holy duties, while under guilt, or in any by-way. It was Divine grace in his heart, that enabled the psalmist to receive these instructions. The soul has its tastes as well as the body. Our relish for the word of God will be greatest, when that for the world and the flesh is least. The way of sin is a wrong way; and the more understanding we get by the precepts of God, the more rooted will be our hatred of sin; and the more ready we are in the Scriptures, the better furnished we are with answers to temptation.
105 The word of God directs us in our work and way, and a dark place indeed the world would be without it. The commandment is a lamp kept burning with the oil of the Spirit, as a light to direct us in the choice of our way, and the steps we take in that way. The keeping of God's commands here meant, was that of a sinner under a dispensation of mercy, of a believer having part in the covenant of grace. The psalmist is often afflicted; but with longing desires to become more holy, offers up daily prayers for quickening grace. We cannot offer any thing to God, that he will accept but what he is pleased to teach us to do. To have our soul or life continually in our hands, implies constant danger of life; yet he did not forget God's promises nor his precepts. Numberless are the snares laid by the wicked; and happy is that servant of God, whom they have not caused to err from his Master's precepts. Heavenly treasures are a heritage for ever; all the saints accept them as such, therefore they can be content with little of this world. We must look for comfort only in the way of duty, and that duty must be done. A good man, by the grace of God, brings his heart to his work, then it is done well.
113 Here is a dread of the risings of sin, and the first beginnings of it. The more we love the law of God, the more watchful we shall be, lest vain thoughts draw us from what we love. Would we make progress in keeping God's commands, we must be separate from evil-doers. The believer could not live without the grace of God; but, supported by his hand, his spiritual life shall be maintained. Our holy security is grounded on Divine supports. All departure from God's statutes is error, and will prove fatal. Their cunning is falsehood. There is a day coming which will put the wicked into everlasting fire, the fit place for the dross. See what comes of sin Surely we who fall so low in devout affections, should fear, lest a promise being left us of entering into heavenly rest, any of us should be found to come short of it,
Hebre 4:1.
121 Happy is the man, who, acting upon gospel principles, does justice to all around. Christ our Surety, having paid our debt and ransom, secures all the blessings of salvation to every true believer. The psalmist expects the word of God's righteousness, and no other salvation than what is secured by that word, which cannot fall to the ground. We deserve no favour form God; we are most easy when we cast ourselves upon God's mercy, and refer ourselves to it. If any man resolve to do God's will as his servant, he shall be made to know his testimonies. We must do what we can for the support of religion, and, after all, must beg of God to take the work into his own hands. It is hypocrisy to say we love God's commandments more than our worldly interests. The way of sin is a false way, being directly contrary to God's precepts, which are right: those that love and esteem God's law, hate sin, and will not be reconciled to it.
129 The wonders of redeeming love will fix the heart in adoration of them. The Scriptures show us what we were, what we are, and what we shall be. They show us the mercy and the justice of the Lord, the joys of heaven, and the pains of hell. Thus they give to the simple, in a few days, understanding of those matters, which philosophers for ages sought in vain. The believer, wearied with the cares of life and his conflicts with sin, pants for the consolations conveyed to him by means of the sacred word. And every one may pray, Look thou upon me, and be merciful unto me as thou usest to do unto those that love thy name. We must beg that the Holy Spirit would order our steps. The dominion of sin is to be dreaded and prayed against by every one. The oppression of men is often more than flesh and blood can bear; and He who knoweth our frame, will not refuse to remove it in answer to the prayers of his people. Whatever obscurity may appear as to the faith of the Old Testament believers, their confidence at the throne of grace can only be explained by their having obtained more distinct views of gospel privileges, through the sacrifices and services of their law, than is generally imagined. Go to the same place, plead the name and merits of Jesus, and you will not, you cannot plead in vain. Commonly, where there is a gracious heart, there is a weeping eye. Accept, O Lord, the tears our blessed Redeemer shed in the days of his flesh, for us who should weep for our brethren or ourselves.
137 God never did, and never can do wrong to any. The promises are faithfully performed by Him that made them. Zeal against sin should constrain us to do what we can against it, at least to do more in religion ourselves. Our love to the word of God is evidence of our love to God, because it is designed to make us partake his holiness. Men's real excellency always makes them low in their own eyes. When we are small and despised, we have the more need to remember God's precepts, that we may have them to support us. The law of God is the truth, the standard of holiness, the rule of happiness; but the obedience of Christ alone justifies the believer. Sorrows are often the lot of saints in this vale of tears; they are in heaviness through manifold temptations. There are delights in the word of God, which the saints often most sweetly enjoy when in trouble and anguish. This is life eternal, to know God and Jesus Christ whom he has sent,
John 17:3. May we live the life of faith and grace here, and be removed to the life of glory hereafter.
145 Supplications with the whole heart are presented only by those who desire God's salvation, and who love his commandments. Whither should the child go but to his father? Save me from my sins, my corruptions, my temptations, all the hinderances in my way, that I may keep thy testimonies. Christians who enjoy health, should not suffer the early hours of the morning to glide away unimproved. Hope in God's word encourages us to continue in prayer. It is better to take time from sleep, than not to find time for prayer. We have access to God at all hours; and if our first thoughts in the morning are of God, they will help to keep us in his fear all the day long. Make me lively and cheerful. God knows what we need and what is good for us, and will quicken us. If we are employed in God's service, we need not fear those who try to set themselves as far as they can out of the reach of the convictions and commands of his law. When trouble is near, God is near. He is never far to seek. All his commandments are truth. And God's promises will be performed. All that ever trusted in God have found him faithful.
153 The closer we cleave to the word of God, both as our rule and as our stay, the more assurance we have of deliverance. Christ is the Advocate of his people, their Redeemer. Those who were quickened by his Spirit and grace, when they were dead in trespasses and sins, often need to have the work of grace revived in them, according to the word of promise. The wicked not only do not God's statutes, but they do not even seek them. They flatter themselves that they are going to heaven; but the longer they persist in sin, the further it is from them. God's mercies are tender; they are a fountain that can never be exhausted. The psalmist begs for God's reviving, quickening grace. A man, steady in the way of his duty, though he may have many enemies, needs to fear none. Those that hate sin truly, hate it as sin, as a transgression of the law of God, and a breaking of his word. Our obedience is only pleasing to God, and pleasant to ourselves, when it comes from a principle of love. All, in every age, who receive God's word in faith and love, find every saying in it faithful.
161 Those whose hearts stand in awe of God's word, will rather endure the wrath of man, than break the law of God. By the word of God we are unspeakable gainers. Every man hates to have a lie told him, but we should more hate telling a lie; by the latter we give an affront to God. The more we see the beauty of truth, the more we shall see the hateful deformity of a lie. We are to praise God even for afflictions; through grace we get good from them. Those that love the world have great vexation, for it does not answer what they expect; those that love God's word have great peace, for it outdoes what they expect. Those in whom this holy love reigns, will not perplex themselves with needless scruples, or take offence at their brethren. A good hope of salvation will engage the heart in doing the commandments. And our love to the word of God must subdue our lusts, and root out carnal affections: we must make heart work of it, or we make nothing of it. We must keep the commandments of God by obedience to them, and his promises by reliance on them. God's eye is on us at all times; this should make us very careful to keep his commandments.
169 The psalmist desired grace and strength to lift up his prayers, and that the Lord would receive and notice them. He desired to know more of God in Christ; to know more of the doctrines of the word, and the duties of religion. He had a deep sense of unworthiness, and holy fear that his prayer should not come before God; Lord, what I pray for is, what thou hast promised. We have learned nothing to purpose, if we have not learned to praise God. We should always make the word of God the rule of our discourse, so as never to transgress it by sinful speaking, or sinful silence. His own hands are not sufficient, nor can any creature lend him help; therefore he looks up to God, that the hand that had made him may help him. He had made religion his deliberate choice. There is an eternal salvation all the saints long for, and therefore they pray that God would help their way to it. Let thy judgments help me; let all ordinances and all providences, (both are God's judgments,) further me in glorifying God; let them help me for that work. He often looks back with shame and gratitude to his lost estate. He still prays for the tender care of Him who purchased his flock with his own blood, that he may receive from him the gift of eternal life. Seek me, that is, Find me; for God never seeks in vain. Turn me, and I shall be turned. Let this psalm be a touchstone by which to try our hearts, and our lives. Do our hearts, cleansed in Christ's blood, make these prayers, resolutions and confessions our own? Is God's word the standard of our faith, and the law of our practice? Do we use it as pleas with Christ for what we need? Happy those who live in such delightful exercises.
