Nepřísahejte, neslibujte, prostě to dělejte!

   Jedním z problémů, se kterým se můžeme setkat u sebe či u někoho jiného, jsou následky nesplněných přísah a slibů. Velký problém spočívá i v tom, že přísahy a sliby jsme mnohdy učinili velice dávno, a často si na ně již ani nedokážeme vzpomenout. Podstatné je, že naše přísahy jsou stále platné. Věřím, že poté, co si v bibli podrobně přečteme místa týkající se přísah a slibů, přestaneme přísahat nejspíš zcela....


   V bibli nacházíme příklady bezpodmínečných přísah a slibů, a stejně tak i přísahy a sliby vázané na splnění nějakých podmínek. Asi nejdůležitější však je vědět, že Bůh je Bohem smluv, který naše a samozřejmě i své slovo bere velice vážně. Na rozdíl od nás nezapomíná, a všechny naše sliby a přísahy si pamatuje. Pojďme se podívat na příklad Jákoba, který začíná v 28. kapitole Genesis:

Genesis 28, 10-22: Jákob odešel z Beer-šeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, protože slunce zapadlo. Vzal na tom místě nějaký kámen, dal si ho pod hlavu a na tom místě ulehl. A měl sen: Hle, na zemi stál žebřík, jehož vrchol dosahoval do nebes. A hle, po něm vystupovali a sestupovali Boží andělé. Vtom nad ním stál יהוה a řekl: Já jsem יהוה, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozhojníš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém semeni budou požehnány všechny čeledi země. A hle, já jsem s tebou. Budu tě chránit, kamkoli půjdeš a přivedu tě zpět do této země, protože tě neopustím, dokud nevykonám to, co jsem ti řekl. Když se Jákob probral ze spánku, řekl: Jistě je na tomto místě יהוה a já jsem to nevěděl. Bál se a řekl: Jak hrozné je toto místo! Cožpak to není dům Boží? Není to nebeská brána? Jákob vstal časně ráno, vzal kámen, který si dal pod hlavu, a postavil ho jako posvátný sloup. Na jeho vrchol vylil olej. A pojmenoval to místo Bét-el. Původně se však to město jmenovalo Lúz. Potom Jákob učinil slib: Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání, takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude יהוה mým Bohem a ten kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, bude domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek.


   Na tomto příběhu vidíme Boha, který ve snu dává Jákobovi bezpodmínečný slib. Jákob na to reaguje také slibem Bohu. Jákobův slib však má čtyři podmínky. Dvacet let poté Bůh znovu mluví ve snu k Jákobovi, a připomíná mu jeho slib:

 Genesis 31, 13: Já jsem Bůh z Bét-elu, kde jsi pomazal posvátný sloup a kde jsi mi učinil slib. Teď vstaň, odejdi z této země a navrať se do své rodné země.

 
   Viděli jsme příběh, kdy podmínky byly naplněny po dvaceti letech. Zdá se vám to dlouho? Samozřejmě se nikdo nemůže měřit s Božími přísahami, které jsou často bezpodmínečné a platí až „na věky“. Podívejme se např. na slib daný Bohem Abrahamovi (Abramovi):

Genesis 13, 14-15: Poté, co se Lot od něho odloučil, יהוה Abramovi řekl: Nuže, pozvedni oči a z místa, kde jsi, se podívej na sever a na jih, na východ i na západ, protože celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.

Genesis 17, 1-8: Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu יהוהa řekl mu: Já jsem Bůh Všemohoucí. Choď přede mnou a buď bezúhonný. Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a převelice tě rozmnožím. Tu Abram padl na tvář a Bůh s ním dále mluvil: Já jsem. Zde je moje smlouva s tebou. Staneš se otcem množství národů. Tvé jméno již nebude Abram, ale tvé jméno bude Abraham, protože jsem tě učinil otcem množství národů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe národy, i králové z tebe vyjdou. Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a tvým potomstvem po tobě z generace na generaci za smlouvu věčnou, abych byl Bohem tvým i tvého potomstva po tobě. A tobě a tvému potomstvu po tobě dám zemi, kde jsi hostem, celou kenaanskou zemi, do věčného vlastnictví. A budu jejich Bohem.

 

   Pojďme se podívat na to, co o slibech a přísahách říká Bůh:

Leviticus 5, 4-13: nebo když někdo přísahá a nerozvážně vysloví svými rty, že udělá něco zlého či dobrého, cokoliv, co může člověk s přísahou nerozvážně vyslovit, ačkoliv mu to bylo skryto, ale potom se to dozví, nese vinu v jediné z těchto věcí -- i stane se, když se proviní v jediné z těchto věcí, musí vyznat to, v čem zhřešil, a za svůj hřích, kterým zhřešil, přinese יהוה svou oběť za vinu, samici z bravu, ovci nebo kozu jako oběť za hřích a kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích. Jestliže jeho prostředky nestačí na ovci, přinese יהוה jako oběť za vinu, kterou se prohřešil, dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Přinese je knězi a ten přinese jako první to, které je k oběti za hřích. Nehtem mu natrhne hlavu od šíje, ale neoddělí ji. Trochu krve z oběti za hřích stříkne na stěnu oltáře a zbytek krve nechá vykapat ke spodku oltáře. To je oběť za hřích. Druhé připraví jako zápalnou oběť podle nařízení. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích, kterým zhřešil, a bude mu odpuštěno. Jestliže jeho prostředky nestačí na dvě hrdličky nebo dvě holoubata, přinese jako svůj obětní dar za hřích, kterým zhřešil, jako oběť za hřích, desetinu éfy jemné mouky. Nevyleje na ni olej ani na ni nedá kadidlo, neboť je to oběť za hřích. Přinese ji knězi a kněz z toho vezme plnou hrst jako pamětní dar a bude to obětovat na oltáři s יהוה ohnivými oběťmi. To je oběť za hřích. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích, kterým zhřešil proti některé z těchto věcí, a bude mu odpuštěno. Zbytek bude patřit knězi jako přídavná oběť.

Leviticus 19, 12: Nepřísahejte lživě v mém jménu, ať neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem יהוה.

Numeri 30, 2-3: Nato Mojžíš promluvil k předákům pokolení synů Izraele: Toto je to, co přikázal יהוה: Jestliže muž učiní slib יהוה či složí přísahu, že bere na sebe závazek, ať nezruší své slovo; splní vše, co vyšlo z jeho úst.

Numeri 30, 4-16: Jestliže však žena učiní slib יהוה a vezme na sebe závazek v domě svého otce ve svém mládí, když její otec uslyší její slib a její závazek, který na sebe vzala, a když k tomu bude její otec mlčet, všechny její sliby platí a každý závazek, který na sebe vzala, platí. Jestliže jí však její otec v den, kdy uslyší všechny její sliby a její závazky, které na sebe vzala, zabrání, neplatí to a יהוה jí odpustí, protože její otec jí zabránil. Jestliže se vdá a budou na ní její sliby či unáhlený výrok, kterým se zavázala, a její muž to uslyší, jestliže v den, kdy to uslyší, k tomu bude mlčet, její sliby platí i její závazek, který na sebe vzala, platí. Jestliže jí však její muž v den, kdy to uslyší, zabrání a zruší její slib, který je na ní, a unáhlený výrok, kterým se zavázala, יהוה jí odpustí. Slib vdovy či zapuzené ženy, vše, co na sebe vzala, platí. Jestliže učiní slib či vezme na sebe s přísahou závazek v domě svého muže a její muž to uslyší, bude k tomu mlčet a nezabrání jí, všechny její sliby platí i každý závazek, který na sebe vezme, platí. Jestliže je však její muž v den, kdy to uslyší, zruší, vše, co vyšlo z jejích rtů jako její slib či jako závazek, neplatí, její muž je zrušil a יהוה jí odpustí. Každý slib a každý přísežný závazek k sebepokoření ať potvrdí její muž nebo ať její muž zruší. Jestliže k tomu bude zarytě její muž do druhého dne mlčet, učiní platnými všechny její sliby anebo všechny její závazky, které jsou na ní. Učinil je platnými, neboť v den, kdy to uslyšel, k tomu mlčel. Jestliže je však zruší později, než to uslyšel, ponese její vinu.

Deuteronomium 23, 22-24: Když učiníš slib יהוה, svému Bohu, neváhej ho splnit, neboť יהוה, tvůj Bůh, ho od tebe jistě vyžádá a byl by na tobě hřích. Jestliže se však vyhneš slibování, nebude na tobě hřích. Zachovej, co vyšlo ze tvých rtů, a splň, co jsi dobrovolně slíbil יהוה, svému Bohu, co jsi prohlásil svými ústy.

Přísloví 20, 25: Léčkou pro člověka je rychle vyslovit: Je to svaté!, a teprve po slibech přemýšlet.

 

   Myslím, že v dávných dobách lidé brali své sliby a přísahy vážně - mnohem vážněji než dnes. Izraelský národ znal Boží příkazy ohledně přísah a slibů, a věděl také o tom, že Bůh nenechá bez trestu toho, kdo by křivě přísahal. Pojďme se podívat na alespoň jeden příklad do bible. Jedná se o situaci, kdy Izraelci poslali zvědy do Jericha, aby zjistili podrobnosti o městě a jejím obyvatelstvu. Šlo jim o život, ale jedna nevěstka – Rachab – je u sebe schovala, a vyžádala si od nich přísahu, že ji (a všechny v jejím domě) za to nechají naživu, až dobijí město:

Jozue 2, 12-21: Nuže, přísahejte mi, prosím, při יהוה, že když jsem vám prokázala milosrdenství, prokážete také vy milosrdenství domu mého otce a dáte mi spolehlivé znamení. A necháte žít mého otce i matku, mé bratry i sestry a všechno, co jim patří, a vysvobodíte naše duše od smrti. Nato jí ti muži odpověděli: Nechť naše duše zemře namísto vás. Pokud nevyzradíte tuto naši úmluvu a stane se, že nám יהוה dá zemi, prokážeme ti milosrdenství a věrnost. Potom je nechala sestoupit po provaze z okna, protože její dům byl v hradební zdi. Bydlela na hradbách. A řekla jim: Na to pohoří jděte, ať na vás nenarazí pronásledovatelé. Ukryjete se tam na tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátí, a potom půjdete svou cestou. Muži jí řekli: Budeme zproštěni této tvé přísahy, kterou jsi nás zapřisáhla, za této podmínky: Hle, přicházíme do země. Přivážeš provázek z těchto karmínových šňůr do okna, z něhož jsi nás nechala sestoupit, a shromáždíš svého otce, matku, bratry a celý dům svého otce k sobě do domu. A krev každého, kdo vyjde ze dveří tvého domu na ulici, spočine na jeho hlavě a my budeme nevinní, ale krev každého, kdo bude s tebou v domě, spočine na naší hlavě, jestliže na něho dopadne něčí ruka. Jestliže však vyzradíš tuto naši úmluvu, budeme zproštěni tvé přísahy, jíž jsi nás zapřisáhla. Nato řekla: Tak to bude, podle vašich slov. Propustila je a oni šli. Potom přivázala do okna karmínový provázek.


   Zvědové se v pořádku vrátili k Jozuovi a vše mu řekli – včetně své přísahy nevěstce Rachab. A jozue vzal jejich přísahu naprosto vážně, a sám se staral o její splnění:

Jozue 6, 16-17: I stalo se, když kněží po sedmé zatroubili na rohy, že Jozue řekl lidu: Spusťte křik, protože יהוה vám město vydal. A to město bude zasvěceno zkáze pro יהוה, ono i každý, kdo je v něm. Pouze Rachab, ta prostitutka, zůstane naživu, ona a každý, kdo je s ní v domě, neboť ukryla posly, které jsme poslali.

Jozue 6, 21-23: A zasvětili zkáze ostřím meče všechno, co bylo ve městě, muže i ženy, mládence i starce i býky, ovce a osly. Oběma mužům, kteří prozkoumali zemi, pak Jozue řekl: Jděte do domu té prostitutky a vyveďte odtamtud tu ženu a každého, kdo k ní patří, podle toho, co jste jí odpřisáhli. Ti mládenci, zvědové, tedy vešli a vyvedli Rachabu i jejího otce, matku, bratry a každého, koho měla; všechny její příbuzné vyvedli a ponechali je venku za izraelským táborem.


   Obyvatelé Gibeónu vymysleli na Jozua podraz, aby nebyli vyhlazeni jako ostatní národy nacházející se o oblasti Bohem zaslíbené země, a uzavřeli s Jozuem smlouvu, že mu budou sloužit, ale že je nesmí zničit. Jozue se dopustil té chyby, že se Boha nezeptal, jak se věci mají. Avšak slib je slib, a tak se podívejte na přístup Izraelců:

Jozue 9, 14-20: Muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se zeptali na יהוה příkaz. Jozue s nimi dojednal pokoj a uzavřel s nimi smlouvu, že jim daruje život, a předáci obce jim to odpřisáhli. Když však uplynuly tři dny poté, co s nimi uzavřeli smlouvu, stalo se, že se doslechli, že jsou nedaleko od nich a pobývají mezi nimi. Synové Izraele vyrazili a třetího dne přišli k jejich městům. Byla to města Gibeón, Kefíra, Beerót a Kirjat-jearím. Synové Izraele je však nepobili, neboť jim předáci obce přísahali při יהוה, Bohu Izraele, a tak reptali, celá obec, proti těm předákům. Nato řekli všichni předáci celé obci: My jsme jim přísahali při יהוה, Bohu Izraele. Nyní tedy na ně nemůžeme sáhnout. Provedeme s nimi tohle: Zachováme je při životě a nedopadne na nás rozhořčení kvůli přísaze, kterou jsme jim odpřisáhli.

 

   Izraelci měli opravdu veliký respekt před tím, aby porušili své sliby. Pojďme se podívat na nebezpečí přísah, a na to, jak bolestivé může být jejich splnění:

Soudců 11, 30-40: Jiftách tehdy učinil slib יהוה. Řekl: Jestliže opravdu vydáš syny Amónovy do mé ruky, stane se toto: Cokoli vycházející, co mi vyjde naproti ze dveří mého domu, až se v pokoji navrátím od synů Amónových, bude patřit יהוה a přinesu to jako zápalnou oběť. Potom Jiftách táhl k synům Amónovým, aby proti nim bojoval, a יהוה je vydal do jeho ruky. A pobíjel je od Aróeru, až tam, kudy se jde do Minítu, dvacet měst až po Ábel-keramím, tuze velkou porážkou. Synové Amónovi byli před syny Izraele pokořeni. Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, jeho dcera mu vyšla naproti s tamburínkami a s tanci. Neměl mimo ni syna ani dceru, pouze ji, jedináčka. I stalo se, jak ji uviděl, že roztrhl své roucho a řekl: Běda, má dcero, nadobro jsi mě srazila. Ty na mě přivádíš zkázu. Já jsem se zavázal יהוה svými ústy a nemohu to vzít zpět. Nato mu řekla: Můj otče, zavázal ses יהוה svými ústy. Nalož se mnou podle toho, co vyšlo z tvých úst, poté, co za tebe יהוה vykonal pomstu nad tvými nepřáteli ze synů Amónových. Dále svému otci řekla: Ať je se mnou uzavřena tato úmluva: Nech mi dva měsíce. Chci odejít se svými přítelkyněmi, budu se rozplývat nářkem na horách a budu oplakávat své panenství. Odpověděl jí: Jdi. Dal jí na to dva měsíce a ona šla se svými přítelkyněmi a oplakávala v horách své panenství. I stalo se po dvou měsících, když se navrátila k svému otci, že s ní naložil podle svého slibu, který dal. Ona nepoznala muže. Stalo se pak v Izraeli zvykem, že se rok co rok dcery Izraele scházely, aby si připomínaly dceru Jiftácha Gileádského po čtyři dny v roce.


   Pojďme se nyní podívat do nové smlouvy, zejména na slova Ježíše:

Matouš 5, 33-37: „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: ‚Nebudeš křivě přísahat, ale splníš Pánu své přísahy.‘ Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože je to trůn Boží; ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále. Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým. Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ -- ‚ne, ne‘; co je nad to, je ze Zlého.“

Jakubův 5, 12: Především nepřísahejte,moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.

 

 

    Shrnutí:

   Prošli jsme některá důležitá místa týkající se slibů a přísah. Věřím, že po přečtení tohoto biblického rozboru získali mnozí z nás skutečnou bázeň nejen před neuváženými sliby a přísahami, ale před jakýmikoli přísahami. Bůh bere naprosto vážně své sliby a zaslíbení, a stejně tak vážně bere všechny naše sliby (a bude od nás jejich splnění očekávat a požadovat). Na nikoho (včetně Boha) neuděláte dojem svými přísahami a sliby, ale svými skutky. Takže moje rada zní stejně jako nadpis tohoto článku, a podobně jako Ježíšovo varování: „Nepřísahejte, neslibujte, prostě to dělejte!“

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)