Spravedlnost

V tomto článku bych se rád zaměřil na téma osobní spravedlnosti. Nevzpomínám si, že bych na toto téma někdy něco četl či slyšel, snad s výjimkou toho, že se na svou spravedlnost nemáme spoléhat a máme „přijmout Ježíšovu spravedlnost“. A když je to tedy takhle, tak je zbytečné se vůbec zabývat nějakou vlastní (osobní) spravedlností. Nebo snad ne?

Něco málo teoretického základu: Hebrejština má pro spravedlnost výraz צדק [cedek] {c-d-k} (H6664), resp. צדקה [cedakah] (H6666). Být spravedlivý se řekne z צדק [cadak] (H6663), spravedlivě צדּיק [cadik] (H6662). Novozákonní řečtina používá pro „spravedlnost“ slovo „δικαιοσύνη“ [dikajosyné] (G1343), „spravedlivý“ se řekne „δίκαιος“ [dikajos] (G1342), „spravedlivě“ „δικαίως“ [dikajós] (G1346).

První místo, kde v bibli můžeme narazit na téma spravedlnosti, je Noe a okolnosti potopy. Je to až neuvěřitelné. Stačilo několik set let a celé lidstvo se totálně zvrhlo. Bůh viděl, že všichni lidé trvale promýšlejí pouze špatnosti, a litoval, že vůbec člověka stvořil (Gn 6:5-7). Pouze jediný člověk z celého tehdejšího lidstva se odlišoval - Noe. Bůh jej označil za spravedlivého (Gn 6:9), dokonce za jediného spravedlivého (Gn 7:1). Kvůli tomuto jedinému spravedlivému člověku se Bůh rozhodl dát lidstvu ještě šanci, namísto toho, aby veškeré lidstvo i tvorstvo zahubil. Takovou váhu měla před Bohem spravedlnost jediného člověka. Celý příběh Noeho a celosvětové potopy najdete v 6. - 8. kapitole knihy Genesis.

Dalším zajímavým místem je příběh Abrama (později Abrahama) v 15. kapitole Genesis. Bůh Abramovi slíbil, že bude mít vlastního potomka, a Abram tomu uvěřil. V 6. verši stojí, že Abram Bohu uvěřil a Bůh mu to počítal za spravedlnost.

Když se podíváte na Boží příkazy pro izraelský národ, požadavek spravedlnosti byl jejich standardní součástí - např.: Ex 23:7-8; Lv 19:15; Lv 19:36; Dt 1:16; Dt 4:8; Dt 6:24-25; Dt 16:18-20; Dt 25:1;

Zajímavý je verš Dt 25:15: Měj závaží správné a spravedlivé, měj míru správnou a spravedlivou, aby se prodloužily tvé dny v zemi, kterou ti יהוה, tvůj Bůh, dává.

Je to vlastně stejné zaslíbení, jaké Bůh dává ohledně úcty vůči rodičům v tzv. desateru přikázání:
Dt 20:12: Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává יהוה, tvůj Bůh.


Jób udělal rozhodnutí týkající se spravedlnosti - a nikdy se jí nevzdal.
Jb 27,6: Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny.


Král David, říká, že ho Bůh odměnil podle jeho spravedlnosti:
Ž 18,21:  יהוה mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou mě odměnil.


Se spravedlností je to tak, že v ní potřebujeme vydržet až do konce. 18. a 23. kapitola Ezechiela je o tom, že je nutné se spravedlnosti neustále držet, protože když se spravedlivý dopustí ničemnosti, jeho spravedlnost nebude připomínána ... 


O tom, jakou moc má spravedlnost, můžeme vidět i na příkladu Noeho, Daniela a Jóba. O nich Bůh prohlásil, že oni by svou spravedlností vysvobodili svou duši i v případě nějakého globálního "průšvihu": 

Ez 14,13-20
Lidský synu, pokud proti mně země zhřeší tím, že se zpronevěří věrolomností, vztáhnu proti ní ruku, zlomím jí hůl chleba, pošlu do ní hlad a vyhladím z ní člověka i zvíře. A budou-li uprostřed ní tito tři muži: Noe, Daniel a Jób, ti ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši, je výrok Panovníka יהוה. Kdybych přivedl do země divou zvěř, ta by ji učinila bezdětnou a země by se stala spouští, aniž by jí kdo kvůli té zvěři procházel, zdalipak tito tři muži uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka יהוה -- vysvobodí syny a dcery? Oni vysvobodí sami sebe, ale země se stane spouští. Anebo přivedu-li na onu zemi meč a řeknu, ať meč projde skrze zemi, a vyhladím z ní člověka i zvíře, ani tito tři muži uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka יהוה -- nevysvobodí syny ani dcery; oni totiž vysvobodí jen sami sebe. Anebo pošlu-li na onu zemi mor a vyliji na ni svou zlobu skrze krveprolití, abych z ní vyhladil člověka i zvíře, a zdalipak Noe, Daniel a Jób uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka יהוה -- vysvobodí syna nebo dceru? Oni ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši. 

 





Důvodem, proč Bůh chce, abychom byli spravedliví, je ten, že On sám je spravedlivý. Je to jedna z Jeho výrazných charakterových vlastností. Boží touhou je, abychom se mu svým charakterem podobali.

 


SHRNUTÍ:
Z bible jsme mohli jasně vidět, že spravedlnost má v Božích očích velkou váhu a že má i velká zaslíbení. Spravedlnost je podstatnou součástí Božího charakteru a je očekávána i od nás. Jsme však upozorňováni, že ačkoli o spravedlnost ve svém životě máme usilovat, nemáme na ni spoléhat. Jak říká bible, z dodržování zákona nebude nikdo ospravedlněn - zákon je zde kvůli poznání hříchu (Ga 2,16; Ř 3,20). A tak chci jako apoštol Pavel usilovat o osobní spravedlnost, avšak spoléhat se chci na ospravedlnění na základě víry Ježíše Krista (Fp 3,8-9).

 

Libor Diviš 

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

  

1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (8 hlasů)