Příliš mnoho Bohů

(aktualizováno 3.4.2017)

   Krátce poté, co jsem napsal zamyšlení s názvem „Neznámé Boží jméno?“, se k článku objevil komentář jednoho návštěvníka, že jsem mu „rozhodil jeho představu o tom, kdo je a kdo není Bůh“. Řekl jsem tedy, že se pokusím na téma Boha či Bohů připravit malý biblický rozbor.


   Když čtu bibli, zejména starý zákon, tak to vypadá, že je zde velké množství Bohů. Zdá se, jako by slovo Bůh bylo v bibli poněkud nadužívané, ale je to tak, že naše současná významová představa slova Bůh se liší od té biblické. Bible totiž slovo překládané jako Bůh (elohim, theos) používá pro označení mnoha bytostí včetně lidí, protože se jedná pouze o výraz související s mocí, nikoli o synonymum nejvyššího Boha.


   Pojďme se podívat na jeden typický příklad:

Žalmy 82,1: Bůh povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud:

   Tak co tomu říkáte? To je zmatek, že? A podobný „zmatek“ to na první pohled je, i když se podíváte do hebrejského originálu. Pokusím se to přepsat i s překladem:

   Bůh (אלהים - elohim - množné číslo = bohové, božstvo) se postavil ve shromáždění mocných (אל = el = mocný), soudí uprostřed bohů (אלהים - elohim – množné číslo = bohové, božstvo).


   O pět veršů dál Bůh pokračuje a říká:

Žalmy 82,6-7: Řekl jsem: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího, ale takto zemřete jako lidé, padnete jako někdo z knížat.


   Je to verš, na který se později odkazuje Ježíš:

Jan 10,33-36: Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, -- a nemůže být zrušeno Písmo -- proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?


   Starozákonní hebrejština při popisu Boha používá často množné číslo - (אלהים - elohim - množné číslo = bohové, božstvo), přestože jednotné číslo od elohim (אלהים) existuje také. Je to „eloah“ (אלוהּ). Toto jednotné číslo je však v celém starém zákoně použito pouze asi 56 krát.

 

 

   Slovo Bůh neznamená vždy nejvyššího Boha ...

   Již jsem se lehce zmínil o tom, že jak slovo אלהים (elohim), tak jeho řecká obdoba θεος (theos) jsou pouze výrazy související s mocí. Jen ve Starém zákoně jsem si poznamenal více než 200 veršů (213), kde je použito slovo אלהים (elohim), a netýká se přitom nejvyššího Boha, ale např. falešných Bohů pohanských národů, andělů, domácích bůžků a podobně:

Verše, kde slovo Bůh - אלהים (elohim) - neznamená nejvyššího Boha (klikněte pro rozbalení):

Dt 31,18; Lv 19,4; Dt 4,7; Dt 4,34; Dt 7,16; Dt 7,25; Dt 8,19; Dt 11,28; Dt 12,31; Dt 13,3; Dt 20,18; Dt 29,25; Joz 24,2; Joz 24,23; Sd 2,12; Sd 6,10; Sd 8,33; Sd 11,24; Sd 16,23; Sd 16,24; 1S 5,7; 1S 6,5; 1Kr 9,9; 1Kr 11,4; 1Kr 11,33; 2Kr 1,2; 2Kr 1,3; 2Kr 1,6; 2Kr 1,16; 2Kr 17,7; 2Kr 19,37; 1Pa 5,25; 2Pa 2,4; 2Pa 7,22; 2Pa 28,25; 2Pa 31,14; 2Pa 32,17; 2Pa 32,19; 2Pa 32,21; Iz 37,38; Jr 5,19; Jr 22,9; Jr 46,25; Da 1,2; Am 5,26; Jon 1,5; Mi 4,5; 1Kr 11,5; Nu 25,2; Dt 4,28; Dt 5,7; Dt 6,14; Dt 7,4; Dt 7,16; Dt 8,19; Dt 11,16; Dt 11,28; Dt 12,2; Dt 12,30; Dt 12,31; Dt 13,3; Dt 13,7; Dt 17,3; Dt 18,20; Dt 20,18; Dt 28,14; Dt 28,36; Dt 28,64; Dt 29,25; Dt 29,17; Dt 30,17; Dt 31,16; Dt 31,18; Dt 31,20; Dt 32,17; Joz 23,7; Joz 23,16; Joz 24,2; Joz 24,14; Joz 24,15; Joz 24,16; Joz 24,20; Joz 24,23; Sd 2,3; Sd 2,12; Sd 2,17; Sd 2,19; Sd 3,6; Sd 5,8; Sd 6,10; Sd 10,6; Sd 10,13; Sd 10,14; Sd 10,16; Rt 1,15; 1S 6,5; 1S 7,3; 1S 8,8; 1S 17,43; 1S 26,19; 1S 28,13; 2S 7,23; 1Kr 9,6; 1Kr 9,9; 1Kr 11,2; 1Kr 11,4; 1Kr 11,8; 1Kr 11,10; 1Kr 18,24; 1Kr 18,25; 1Kr 19,2; 1Kr 20,10; 2Kr 5,17; 2Kr 17,7; 2Kr 17,29; 2Kr 17,31; 2Kr 17,33; 2Kr 17,35; 2Kr 17,37; 2Kr 17,38; 2Kr 18,33; 2Kr 18,34; 2Kr 18,35; 2Kr 19,12; 2Kr 19,18; 2Kr 22,17; 1Pa 5,25; 1Pa 10,10; 1Pa 14,12; 1Pa 16,25; 1Pa 16,26; 2Pa 2,4; 2Pa 7,19; 2Pa 7,22; 2Pa 13,9; 2Pa 25,14; 2Pa 25,15; 2Pa 25,20; 2Pa 28,23; 2Pa 28,25; 2Pa 32,13; 2Pa 32,14; 2Pa 32,17; 2Pa 32,19; 2Pa 33,15; 2Pa 34,25; Ezd 1,7; Ž 96,5; Ž 97,7; Ž 97,9; Ž 135,5; Ž 138,1; Iz 21,9; Iz 36,18; Iz 36,19; Iz 36,20; Iz 37,12; Jr 1,16; Jr 2,11; Jr 2,28; Jr 5,7; Jr 5,19; Jr 7,6; Jr 7,9; Jr 7,18; Jr 11,10; Jr 11,12; Jr 11,13; Jr 13,10; Jr 16,11; Jr 16,13; Jr 19,4; Jr 19,13; Jr 22,9; Jr 25,6; Jr 32,29; Jr 35,15; Jr 43,12; Jr 43,13; Jr 44,3; Jr 44,5; Jr 44,8; Jr 44,15; Jr 46,25; Jr 48,35; Da 11,8; Oz 3,1; Sf 2,11; Sd 13,22; Neh 9,18; Am 5,26; Gn 31,30; Gn 31,32; Gn 35,2; Gn 35,4; Lv 19,4; Dt 4,28; Dt 7,25; Dt 12,3; Dt 28,36; Dt 28,64; Sd 17,5; Sd 18,24; 1Kr 12,28; 1Kr 14,9; 2Pa 13,8; 2Pa 25,14; 2Pa 33,15; Iz 37,19; Iz 42,17; Jr 16,20; Oz 14,4; Na 1,14


   I v Novém zákoně najdeme potvrzení, že ani θεος (theos) neznamená vždy nejvyššího Boha:

Sk 7,43; J 10,34; J 10,35; Sk 7,40; Sk 14,11; Sk 19,26; 1K 8,5; Ga 4,8; 2K 4,4; Fp 3,19; Sk 28,6

 

 

   Boží slovo (bible) na naprosté většině míst říká, že Bůh je pouze jeden:

Izajáš 43,10-11: Vy jste mými svědky, je יהוה výrok, jste mým otrokem, kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali a uvěřili mi a porozuměli, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný nebude. Já, já jsem יהוה a kromě mne žádný zachránce není.


Izajáš 44,6-8: Toto praví יהוה, král Izraele a jeho vykupitel, יהוה zástupů: Já jsem první a já jsem poslední; kromě mne není žádný Bůh. Kdo jako já to může vyhlásit a oznámit? Ať to přede mnou seřadí od doby, kdy jsem postavil lid dávný! A věci přicházející, které teprve přijdou, ať jim oznámí. Nestrachujte se a nebuďte ochromeni! Což ti to odedávna nezvěstuji a neoznamuji? Vy jste mými svědky. Cožpak je Bůh kromě mne? Není jiná skála, o žádné nevím.


Deuteronomium 32,39: Nyní pohleďte, že já, já jsem to, a není Bůh mimo mě. Já nechávám zemřít a oživuji, zdeptal jsem, já i uzdravím; není, kdo by vysvobodil z mé ruky.


Jakubův 2, 19
: Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se.


Efezským 4,4-6
: Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás.

 

 


   Pravý Bůh je ten s velkým "B" na začátku (Bůh), a ti ostatní mají na začátku malé "b" (bůh). Nebo ne?

   Ve skutečnosti bible nijak nerozlišuje Bůh/bůh nebo např. Duch/duch - to vše je pouze práce překladatelů, kteří se snaží nějakým způsobem zdůraznit, kde se podle jejich mínění jedná o nejvyššího Boha a kdy ne. Stejné je to i v případě rozlišování Ducha (Ducha svatého, Ducha Božího) a ducha (ducha člověka, nečistého ducha apod.). Dlužno podotknout, že ne vždy se to překladatelům podaří správně. Pochopte prosím, že hebrejština ani nemá malá a velká písmena. Co se týče Nového zákona, řečtina sice má malá a velká písmena, ale veškeré svitky byly psány pouze velkými písmeny.

 



   ... to slovo bylo Bůh.

Jan 1,1: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.

   Výše uvedený začátek Janova evangelia je pro mnohé křesťany dostatečným důkazem a potvrzením, že Pán Ježíš je Bůh. Ale jak již víme, slovo Bůh bible používá pro všechny, kteří mají v nějakém ohledu moc – nikoli pouze pro nejvyššího Boha. Bible dokonce nazývá Bohem každého, ke komu se stalo slovo Boží (Jan 10,33-36). Pán Ježíš o sobě vždy mluvil buď jako o „synu člověka“ nebo jako o „Božím synu“ - nikdy jako o Bohu. Jediným pravým Bohem nazýval svého nebeského Otce - Boha Otce (Jan 17,3).

 



   Když je bible plná Bohů, jak se v tom vůbec můžeme vyznat?

   Nejjednodušší a nejsrozumitelnější vysvětlení týkající se Boha a Bohů dává apoštol Pavel, a Pán Ježíš sám: 

1. Korintským 8,4-7: Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden. Neboť i když jsou takzvaní ‚bohové‘, ať už v nebi nebo na zemi -- jakože jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘ -- my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. Ale ne ve všech je to poznání.


1. Timoteovi 6,13-16: Přikazuji ti před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem dosvědčil dobré vyznání, abys zachoval ten příkaz bez poskvrny a bez úhony až do zjevení našeho Pána Ježíše Krista, které svým časem ukáže blahoslavený a jediný Panovník, Král kralujících a Pán panujících. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit. Jemu buď čest a věčná moc. Amen.


1. Timoteovi 2,5: Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,


Jan 17,3A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

 

 

   Shrnutí:

   Navzdory obvyklé představě můžeme z bible jasně vidět, že božstvem nebo Bohy jsou kromě skutečného Boha nazývána i pohanská božstva, nejrůznější modly a bůžci a také duchovní bytosti plné moci (hebrejské slovo אל „el“ znamená mocný, אלהים „elohim“ pak božstvo, bohy, mocnosti). A aby toho nebylo málo, např. v 2. Mojžíšově 4,16 říká Bůh Mojžíšovi, že Áron bude Mojžíšovi ústy a Mojžíš jemu Bohem (אלהים „elohim“). Pro Boha je v hebrejštině používán často výraz אלהים „elohim“, méně často jednotné číslo אלוהּ „eloah“, což jsou však pouze výrazy související s mocí. Nejčastěji je však pro označení pravého Boha použito přímo jeho jméno – Jehova יהוה (téměř 7000 krát). V dochovaných svitcích řeckého textu Nového zákona se Boží jméno Jehova יהוה nevyskytuje vůbec, v případě, že se mluví o Bohu, je obvykle použito řecké slovo θεος „theos“ (Bůh) nebo κυριος „kýrios“ (pán, panovník). Podle Filipským 3,19 může být Bohem (θεος - theos) např. i břicho. Dále apoštol Pavel říká, že Satan je Bohem (theos - theos) tohoto věku (2K 4,4).

   Z celé bible vyplývá, že přestože je mnoho bohů (mocných), ve skutečnosti je pouze jeden Bůh (s velkým B) - ve smyslu, v jakém se u nás slovo Bůh obvykle používá. Představuje se nám v bibli cca 7000 krát jako Jehova (יהוה),  je nazýván Otcem všech, jediným nesmrtelným. Stejně tak přestože je mnoho pánů, pro nás existuje pouze jeden Pán, a tím je Boží syn Pán Ježíš (1K 8,4-7). Jak apoštol Pavel, tak sám Pán Ježíš potvrzují, že pouze Bůh Otec je tím jediným pravým Bohem (J 17,3; Ef 4,6; 1K 8,6; 1Tm 6,15-16).

   I přes to všechno jsou dnes v církvi rozšířena učení o tom, že Pán Ježíš je nejvyšší Bůh, že je rovnocenný s Bohem Otcem, že on sám je Bohem Otcem a podobně. Pán Ježíš sám přitom potvrzuje, že Bůh Otec je nejen naším, ale i jeho Bohem (J 20,17; Zj 3,12).


   Teprve nedávno mi došlo, že vyvyšování Pána Ježíše Krista jako Boha (rovnocenného s Bohem Otcem), je vlastně mimo jiné i porušením 1. přikázání z tzv. "Desatera Božích přikázání":

Exodus 20, 1-3: Potom Bůh (אלהים - „elohim“) vyhlásil všechna tato slova. Řekl: Já יהוה jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.

 

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.88 (13 hlasů)
Přílohy:
SouborPopisVelikost
Stáhnout tento soubor (prilis_mnoho_bohu-komentare.pdf)Komentářestarší komentáře k článku v PDF316 kB