Zastav se!

Autor: Vlasta Erlebachová


   Chtěla bych se s vámi podělit o svůj zážitek, jak mne Bůh vychovává. Jsem stále v pohybu, a hodně často (vlastně stále) mám problém odhadnout své síly. To, co se mi stalo, se stalo v den mých narozenin. Již několik dní jsem žila přípravami na tu oslavu. Jediné, na čem mi v ty dny záleželo, bylo to, aby bylo napečeno, navařeno a aby byl všeho dostatek. Všichni aby se bavili. Byla jsem z toho tak vyčerpaná, že už jsem se ani netěšila. Nikoho jsem o pomoc nežádala, stejně by to neudělali podle mých představ. Čas na to, abych otevřela svoji bibličku, jsem si dokázala udělat až večer. No ale to už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem nebyla schopná ani číst. Měla jsem pro sebe omluvu - mám tolik práce a nestíhám.


   V den oslavy jsem pro samý spěch udělala pěknou hloupost. Nechtěl se mi obcházet dům, tak jsem přeskočila zídku, která mě dělila od místa, kde se oslava konala. Sotva jsem doskočila, projela mi nohou ostrá bolest, a už jsem se na nohu nepostavila. Od té chvíle se pro mě oslava změnila. Musela jsem sedět a nechat se obsluhovat. Byla jsem překvapená, že to nikomu nevadí a dokonce se radují, že s nimi sedím. Bolest v noze se však stále stupňovala a já jsem si musela jít lehnout. Pod okny mého pokoje bylo veselo, ale já na své vlastní oslavě chyběla.


   Večer už bolest byla tak silná, že i při sebemenším pohybu se mi chtělo plakat. Zatelefonovala jsem Liborovi o modlitbu. Libor mi ale řekl, že mu připadá, že mě Bůh chce něco skrze tuto situaci naučit. Říkal, že mu připadá, že Bůh chce, abych se konečně zastavila a naučila se přijímat pomoc od druhých. Moc jsem mu nevěřila. Ale přistoupila jsem na to, že poprosí Boha za to, jestli je tomu skutečně tak, tak ať pro mne udělá zázrak, a tu bolest odebere.


   Chvilku se modlil a najednou byla bolest pryč. Ta hrozná bolest úplně zmizela. Bylo to úžasné, Bůh ode mne odebral veškerou bolest. Dostala jsem od Boha jasnou odpověď. Ještě jsem chvilku ležela a děkovala Otci za to, co pro mně udělal. Měla jsem pocit, že jsem se vlastně nikdy nezranila. Potom jsem se ale rozhodla, že se na oslavu vrátím. Ještě jsem se ani nezvedla a bolest byla zpět. Opět jsem volala Liborovi o modlitbu. Bolest se zmírnila, ale noha bolela stále. Celou noc jsem nespala. Ráno jsem musela na chirurgii, a už čtvrtý týden mi dělají společnost berle.


   Často ode mne Otec odebere po modlitbách bolesti, nevolnost i střevní potíže. Jenže tentokrát to bylo jinak. Bolest se vrátila ve chvíli, kdy jsem chtěla opět zapadnout do starých kolejí. Bůh mi dal odpověď, ale já jsem neposlechla. Kdybych zůstala ležet a byla bych ochotná odpočívat, nemusely mi dnes dělat společnost dvě dřevěné berličky. Kdyby mi Bůh tu bolest odebral hned, nebyla bych asi ochotná zpomalit to moje tempo. Neudělala bych si ani čas na Bibli a na svého Nebeského Tatínka. Moc si přeji, aby mi už nikdy nemusel ukazovat mé nezodpovědné chování. Nechci upřednostňovat práci a výkony před Bohem a svým zdravím. Děkuji Ti, Bože, že jsi mě přibrzdil a ukázal mi mé chyby.

 

Vlasta Erlebachová

1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (2 hlasů)