Láska nebo zamilovanost?

   Vždy mne překvapuje, jaká je i mezi křesťany falešná představa o tom, co je to zamilovanost a co je to láska. Je to zřejmě důsledek románů "červené knihovny", "nekonečných" telenovel, romantických filmů, časopisů apod. Teď mne napadá, že svůj podstatný díl na této dezinformaci mají i básníci. Lidé si pletou zamilovanost s láskou, a proto jsem se rozhodl napsat na toto téma stručné zamyšlení a vysvětlení.


   Hned na úvod řeknu asi to nejdůležitější - láska není pocit! A pokud vás to neodradilo, nebo naopak dostatečně naštvalo, čtěte dál....


   Láska má se zamilovaností poměrně málo společného. Když se ptáte na věci týkající se zamilovanosti, musíte se ptát: "Co je to zamilovanost?"


   Ano, správně. Zamilovanost je pocit. Chemická reakce (nepamatuji si již název té látky) stojí za těmi zvláštními pocity. Zní to směšně, ale mnoho příznaků se podobá příznakům chřipky :-) Lidé se zamilovávají obvykle do protějšků opačného pohlaví a začínají se chovat často docela nerozumně. Nemohou si pomoci. Nepomáhá ani sprcha a tření froté ručníkem. Nepomáhá ani říkat si, že to není dobrý nápad, že to může zničit manželství apod. Je problém se "odmilovat", a vrátit se k logickému uvažování. Lidé ve stavu zamilovanosti na jednu stranu prožívají pocity štěstí (obzvláště pokud je jejich "nadšení" opětováno), na druhou stranu často nemohou ani pořádně spát, ani se na nic soustředit - prostě je to problém. Jako by se v nich probudilo to nejlepší, co si je možné představit. Pro svého milého či milou by byli schopni se obětovat, snést modré z nebe, překonat jinak "nepřekonatelné" překážky, ukončit honbu za kariérou, dát svému vyvolenému objektu vše čím disponují.....


   Vypadá to tak nesobecky a úžasně. A přesto má tento stav červa. Nikdo o tom samozřejmě nemluví, ale pravda je taková, že to není až tak nesobecké, jak to na první pohled vypadá. Lidé skutečně upřímně říkají: „Udělám pro Tebe cokoli, budu Tě hýčkat, nosit na rukou, budu se o Tebe starat, podpírat Tě, povzbuzovat Tě, budeš pro mne na prvním místě!” Prvním problémem je posledně zmiňovaná věc - první místo. Je mi líto, toto místo nikdy nesmí patřit nikomu jinému, než našemu nebeskému Otci. Tak často jej však získávají ženy či muži našeho života :-(


   Druhým problémem zamilovanosti je, že ať si to uvědomujeme či nikoli, ony sliby mají ve skutečnosti nevyslovenou podmínku: „..... když mne také budeš milovat!" Pokud není zamilovanost delší dobu opětovaná, mění se v zoufalství, a často dokonce i v její opak - nenávist.


   Dalším problémem zamilovanosti je nekritičnost. Na objektu naší zamilovanosti (ne, opravdu to není láska) nevidíme ani sebemenší chybičku, případně jakýkoli "nedostatek" mávnutím ruky přejdeme jako nepodstatný. Naše vyvolená nebo vyvolený jsou prostě dokonalí, jsou jako stvořeni přímo pro vás, všechno je prostě úžasné. I když zamilovanost vydrží až do svatby, nevydrží navěky, a jednou ty pomyslné šupiny z očí spadnou. Pak jsou lidé nemile překvapeni chybami protějšků, které dříve neviděli. Ty povahové rysy a chování, které se jim dříve zdálo být tak roztomilé, se najednou stávají nesnesitelnými. Hormony se uklidnily, zamilovanost je pryč - a co teď?


   Nebudu zde dělat nic podobného manželské poradně. Chci se držet našeho tématu, rozdílu mezi láskou a zamilovaností. Jak jsme mohli vidět, zamilovanost je pocit, který stěží můžeme ovlivnit, pro který se nemůžeme jen tak rozhodnout, a který nás navíc činí nekritickými - zejména vůči objektu naší zamilovanosti. Pojďme se podívat na to, co je to láska.....


   Ještě jsme ani nezačali, a už jsme se dopustili (tedy spíše já) chyby. Pokud se ptáme po lásce, nesmíme se ptát: "Co je to láska?", nýbrž: "Jaká je láska?" Láska totiž není nějaký pocit. Láska je postoj, láska je věcí rozhodnutí! Těžko by to někdo vyjádřil lépe než apoštol Pavel ve svém prvním dopise do Korintu:


1. Korintským 13, 4-8: Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne.


   Už chápete, proč nám Bůh může dát příkazem, že máme milovat? Protože pro lásku se můžeme rozhodnout - můžeme se rozhodnout milovat. Můžeme se rozhodnout dělat to nejlepší pro druhé, přestože vidíme jejich chyby a přestože nám neodplácejí stejným. Nemůžeme se rozhodnout, že budeme zamilovaní, nebo že se zamilujeme, ale můžeme se rozhodnout milovat. Nepleťme si pojmy! Pokud jsme zamilovaní, neříkejme, že milujeme! Pokud milujeme, bude to vidět na našich postojích a činech - Pavlův popis je pro nás skvělým vodítkem.

 

Libor Diviš

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi svůj komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 4.67 (3 hlasů)