Mohlo by se zdát, že ta otázka je zbytečná, ale jsem přesvědčen, že tomu tak není. Jsme ovlivněni tím, co nám říkali naši rodiče, učením denominací, kterými jsme prošli, jsme ovlivněni filmy, knihami, prostě lidskými naukami. A v té záplavě učení a informací se člověk může snadno ztratit. Jako obvykle navrhuji hledat odpověď v bibli, která má jako jediná pečeť „Božího slova“.
Na první pohled by se mohlo zdát, že měřítkem toho, co je správné, je efektivita. Prostě to, že to „funguje“. Ale takto uvažovat nemůžeme. Žijeme obklopeni duchovním světem, kde nejedná pouze Bůh a jemu poslušní andělé, ale také satan s těmi, které sebou strhnul. Posuzovat věci pouze podle toho, zda fungují, to nás může snadno zavést na scestí! Často nebudeme rozumět tomu, proč něco „funguje“, ale potřebujeme se vždy ptát Boha na to, jestli je to jeho práce, a jestli je to jeho vůle. Byl jsem nějakou dobu zapletený do okultismu, a ono to všechno skutečně „fungovalo“. Měl jsem mimořádné schopnosti, ale nestál za tím Bůh, nýbrž démoni. Znovu opakuji: „Potřebujeme znát pravdu – Boží pohled na věc!“
Deuteronomium 32, 16-18: Dráždili ho k žárlivosti cizími bohy, ohavnostmi ho provokovali ke hněvu. Obětovali démonům, kteří nejsou Bohem, bohům, jež neznali, novým, kteří nedávno přišli, o nichž vaši otcové nic nevěděli. Skálu, která tě zplodila, jsi oklamal, zapomněl jsi na Boha, který tě zrodil.
Vidíme zde, že pokud se obracíme na kohokoli jiného než na Boha, Boha tím urážíme. On je tím, kdo nás stvořil, kdo nám dal život, a bible říká, že je Bohem žárlivě milujícím:
Deuteronomium 6, 14-15: Nechoďte za jinými bohy, za bohy národů, které jsou okolo vás, neboť יהוה, tvůj Bůh, ve tvém středu, je Bůh žárlivý. Jinak vzplane hněv יהוה, tvého Boha, proti tobě a vyhladí tě z povrchu země.
Deuteronomium 5, 6-10: Já יהוה jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si tesanou modlu jakékoliv podoby toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim sloužit, neboť já יהוה, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
Bůh lidem velice jednoznačně zakázal vytvářet si jakékoli Jeho zpodobnění, tím méně pak zpodobnění kohokoli a čehokoli, k čemu bychom se měli obracet a prosit o pomoc.
Ježíšův portrét se nám (nejspíše zcela záměrně) nedochoval. Je to proto, aby si lidé podle toho vzoru nemohli udělat nějakou rytinu, sošku nebo obrázek, ke kterému by se modlili. Zjevně to nestačilo, a tak je nyní mnoho kostelů, kapliček, křížů u silnice, domovů apod., kde jsou obrazy a sošky Ježíše z Nazaretu, ale i obrazy a sošky nejrůznějších lidí.
Deuteronomium 7, 26: Nevnášej do svého domu žádnou ohavnost, ať se nedostaneš pod klatbu jako ona. Naprosto si to oškliv a zcela tím opovrhuj, vždyť je to pod klatbou.
Jsme velice vážně varováni, abychom si žádná zpodobení nedělali a abychom se k nim nijak v modlitbě neobraceli. V opačném případě se dostáváme dokonce pod Boží prokletí...
Když si přečtete celou starou smlouvu (starý zákon – hebrejsky a aramejsky psanou část bible), zjistíte, že všechny modlitby se měly týkat pouze Boha - Jehovy (יהוה). Obracení se na kohokoli jiného bylo bráno jako modloslužba.
No dobře. Ale jak je tomu v době platnosti nové smlouvy (nového zákona)? Změnilo se něco? Pojďme se podívat do bible, např. na to, co říkal Ježíš:
Matouš 6, 5-13: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte. Vy se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.
Ze zmiňovaných veršů se můžeme o modlitbě dozvědět hned několik věcí:
1) Základem našeho modlitebního života by měly být osobní modlitby někde v soukromí
2) Nemáme spoléhat na to, že když se budeme dlouho a dokola modlit, budeme snáze vyslyšeni
3) Stejně jako v období platnosti staré smlouvy se máme modlit k Bohu - Jehovovi (יהוה), kterého smíme oslovovat „Otče“
Nejen že o tom Ježíš mluvil, on podle toho i žil. Odcházel na pustá místa, aby se mohl o samotě modlit (povídat si s Bohem), a Boha oslovoval „Otče!“.
Matouš 14, 23: A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil.
Marek 1, 35: Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil.
Lukáš 5, 16: On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.
Matouš 26, 39: A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“
Pojďme se podívat na několik dalších příkladů, jak a ke komu se máme modlit:
Jan 16, 23-27: V té hodině se mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: Jestliže o něco požádáte Otce v mém jménu, dá vám to. Až dosud jste o nic nepožádali v mém jménu; žádejte a dostanete, aby vaše radost byla úplná.“ „Tyto věci jsem vám pověděl v přirovnáních. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, nýbrž vám budu otevřeně vyprávět o Otci. V tom dni budete žádat v mém jménu, a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás. Vždyť sám Otec vás miluje, protože jste si mě zamilovali a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha.
Vidíte? Ježíš zde několikrát opakuje, že se máme v jeho jménu modlit k Bohu - svému nebeskému Otci.
Filipským 4, 6-7: O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Římanům 15, 30: Prosím vás, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha: Zápaste spolu se mnou v modlitbách za mne k Bohu,
Filemonovi 1, 4-5: Děkuji svému Bohu vždycky, když se o tobě zmiňuji ve svých modlitbách, neboť slyším o tvé lásce a víře, kterou máš vůči Pánu Ježíši a ke všem svatým.
1. Tesalonickým 1, 2-3: Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách, a neustále máme na paměti váš skutek víry, vaši námahu lásky a vytrvalost naděje našeho Pána Ježíše Krista před naším Bohem a Otcem.
Z veršů 2. Korintským 12, 7-9 lze usuzovat, že v tomto případě Pavel prosil o pomoc Ježíže:
2. Korintským 12, 7-9: A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
Závěr nechám na vás. Sami posuďte, zda je váš "modlitební život" v pořádku...
Chcete se k článku vyjádřit?
Pošlete mi komentář přímo na e-mail!
