Obrácení

Autor: Kristýna Nývltová

    Když se Adámek narodil, bylo to těžké. Měla jsem agresivního manžela a k Adámkovi se nechoval dobře. Zhmoždil mu ručičku a jednou s ním hodil. Tak byl Adámek často ve svém životě v nemocnici. Měla jsem doma čtyřletou holčičku Zdišku, ke které se také nechoval dobře. Zašlo až tak daleko, že začal mlátit i mě, a nakonec jsem z jeho jednání přišla i o část ruky. Nakonec jsme se rozešli, a já s dětmi začala konečně normálně žít.

   Adámek měl před nástupem do školy odklad, a pak důsledkem toho, že byl stále v nemocnici, opakoval první třídu. Nějak jsme tak žili normální život, až jednou Adámek donesl ze školy pozvánku na korespondenční kurzy Hledej a najdi. Tak jsme se podívali, na to co to je. Nakonec Adámek začal ty kurzy dělat. Dělali jsme je spolu. Adámek po několika lekcích odevzdal svůj život Pánu Ježíši. Později jsem koupila normální Bibli. Doma jsme měli jen tu dětskou, kterou měl Adámek už přečtenou. Tak jsme si spolu začali v Bibli číst. Často měl plno otázek, na které jsem mu nedokázala odpovědět, protože jsem Boha neznala. Adámek dál pokračoval v kurzech, a dozvídal se o Bohu, a já s ním. Bylo hezké pozorovat, jak ho to moc baví. Často také chodil k babičce a vyprávěl jí o Bohu a o kurzech. Často to ale dopadlo tak, že ho babička zbila. Ale on se nevzdával a chodil dále k babičce rád, a vyprávěl jí o Bohu. Také jsme často chodili ven, a on vyprávěl o Bohu všude kde mohl. Ostatním dětem venku, na hřišti, ... Byl s Bohem moc šťastný. Často mě i Zdišku přemlouval, abychom uvěřili také. Chtěl se se mnou pořád modlit, ale já tomu moc nerozuměla. Tak jsem se nějak modlila s ním.

   Do toho všeho nám do života přišel Marek, spolužák Zdišky. Často k nám chodil. Žil jenom s tetou, která ho měla v péči. Tak tak nějak začal pomalu žít s námi. Po čase Adámkova přemlouvání se připojila ke kurzům i moje dcera Zdiška. Po osmi měsících také odevzdala svůj život Ježíši. Tak už jsem měla doma dva malé křesťánky. Četli jsme si společně z Bible a děti žili svůj život s Bohem.

   V srpnu 2022 Adámek šel ven a porazilo ho auto. Byl tři dny v nemocnici a 13.8.2022 zemřel. Bylo to těžké. V den pohřbu a na pohřbu vládl nadpřirozený pokoj. To jsem ještě nezažila. Na pohřbu mého táty to tak nebylo. Tam to bylo spíš strašné. Tím chci říct, jak velký je to rozdíl, když zemře člověk, který s Bohem nežije, a člověk, který s Bohem žije.

   V noci po pohřbu jsem nemohla spát. Cítila jsem, že musím odevzdat svůj život Ježíši. Že už nemůžu žít bez něj. Tak jsem šla vzbudit Zdišku, aby mi pomohla přijmout Pána Ježíše. Druhý den odevzdal svůj život Bohu i Marek.

   Po čase Marek začal u nás žít a bydlet s námi. Přijali jsme ho do naší rodiny. V lednu 2023 šel můj bratr na hrob Adámka, kde slyšel Boží volání a pak přišel k nám a také přijal Ježíše do svého života.

   V červenci 2023 se stal další zázrak v naší rodině, že uvěřila v Ježíše i má máma. Vždycky Boha silně Boha odmítala.

   Všichni jsme uvěřili zásluhou Adámka. On strašně rád psal na různé lístečky zprávičky o Bohu, a schovával je u nás i u babičky doma. Lístečky nacházíme dodnes, i po jeho smrti. Na jednom z těch lístečků stálo: Snad jen pamatuj, že máš u Boha velkou cenu. Špatný chování musí skončit, aby mohlo začít něco nového s Bohem. Aby mohl být nový začátek, musí být i konec.

   Tak si naší celou rodinu Bůh přitáhl k sobě. To všechno se stalo díky jedné pozvánce na korespondenční kurzy www.hledejanajdi.cz od Dětské misie.

   Jsem Bohu vděčná.

       Kristýna