Závist

Většina z nás byla od dětství vyučována, že závist je špatná. A někteří si možná vzpomínají, že i v bibli je závist odsuzována jako něco špatného. Ale proč vlastně? Vždyť závist je celkem běžnou formou motivace k velkým výkonům - sportovním i pracovním, motivací pro zdokonalování se, hledání cest k nejrůznějším cílům atd. Závist je do značné míry vlastně motorem pokroku :-) Tak proč je vlastně špatná a proč bychom se jí měli ve svých životech stranit?

Pro závist má hebrejština slovo קנאה [kina^h] (H7068), resp. sloveso קנא [kana] (H7065). Problém je trochu v tom, že zmiňované podstatné jméno a sloveso neznamenají pouze závist, ale i žárlivost a horlivost. Na překladatelích záleží, pro jaký význam (překlad) se v konkrétních situacích rozhodnou. A dlužno podotknout, že ne vždy se musí rozhodnout správně. 

Z výše uvedeného důvodu při přípravě biblického rozboru není dostatečné hledání na základě překladu (např. vyhledání společné části „závi“), ale musíme hledat přímo v hebrejském originálu, nebo mnohem jednodušeji na základě Strongových čísel. S výhodou můžete využít pokročilé vyhledávání v SOB (Studijní on-line bibli), která umožňuje nejen vyhledávat jednotlivá Strongova čísla (jedno či více Strongových čísel, s možností výběru, zda se ve verši musí nacházet všechna hledaná Strongova čísla, nebo alespoň jedno z nich), ale i k tomu navíc zobrazit nějaký překlad pro porovnání. Pokud alespoň trochu ovládáte hebrejštinu a nějaký cizí jazyk (EN, FR, ES, RU, PORT, CH), můžete vyhledávat např. ve WLC (Westminster-Leningradský kodex) osazeném Strongovými čísly, jinak můžete použít nějaký překlad osazený Strongovými čísly v některém z výše uvedených jazyků, který znáte nejlépe. Např. King James bibli se Strongovými čísly + pro porovnání např. Český studijní překlad. Výsledkem hledání bude cca 63 veršů Starého zákona, kde se některé z hledaných Strongových čísel nachází.

Napadá mne, že první příklad závisti můžeme najít hned na začátku bible - ve 4. kapitole Genesis. První lidský potomek (Kain) zabil svého bratra Ábela. Motivem vraždy byla právě „závist“ (nebo chcete-li žárlivost). Kain záviděl svému mladšímu bratrovi Ábelovi, že Bůh Ábelův obětní dar přijal, zatímco jeho dar nikoli. Jak vidíte, z tohoto pohledu se již závist coby něco pozitivního „okecat“ nedá.

Pojďme tedy projít celou bibli a sledovat všechny informace týkající se závisti a jejím vlivu na ty, kteří jí dopřávají místo...

Gn 26,12-16: Izák v té zemi zasel a sklidil onen rok stonásobně. יהוה mu požehnal a on se vzmáhal a stále bohatl, až byl velmi bohatý. Měl stáda bravu a skotu a mnoho čeledi a Pelištejci mu záviděli. A všechny studny, které vykopali otroci jeho otce za dnů jeho otce Abrahama, Pelištejci ucpali a naplnili hlínou.

Pelištejci Izákovi záviděli bohatství a to, jak se mu neustále daří, a z této závisti mu zasypali studny.


Další příběh postavený na závisti se týká Ráchel, její sestry Lei a Jákoba, a najdete jej hlavně v 30. kapitole Genesis. Obě sestry byly ženami Jákoba, ale milovanější Ráchel ne a ne otěhotnět. A tak moc své sestře záviděla, že Jákobovi řekla (v. 1): „Dej mi děti, nebo zemřu!“ Výsledkem této závisti (žárlivosti) byl kolotoč vnucování služek obou sester Jákobovi do postele. Výsledkem byl zástup Jákobových dětí, který by ve škole stačil na menší třídu.



Další příběh související se závistí je velice známý a najdete jej v 37. kapitole Genesis. Je to příběh o Josefovi. Josef žaloval na své bratry a ještě k tomu ho Jákob (Izrael) miloval nejvíce ze všech svých synů. Jeho bratři na něho žárlili (záviděli mu) a nenáviděli ho kvůli tomu. A aby toho nebylo málo, měl Josef ještě prorocké sny o tom, jak se mu všichni bratři i rodiče klaní. Jeho bratři na něho tak žárlili, že se domluvili, že ho zabijí. Nakonec ho hodili do prázdné cisterny na vodu, a když šli kolem midjánští obchodníci, Josefa vytáhli a prodali jim ho jako otroka do Egypta.


Král David varuje před závistí v 37. žalmu, a ve zmiňovaných verších můžeme vidět i to, co bude následovat, pokud neposlechneme. Stejně jako jsme mohli vidět u všech předchozích příběhů, závist vyvolává hněv. A pokud se poddáme hněvu, nejspíš se dopustíme něčeho zlého:

Ž 37,1-8: Davidův žalm. Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo páchají zvrácenosti, neboť brzy uschnou jako tráva a zvadnou jako zelené býlí. Důvěřuj יהוה a čiň dobré; přebývej v zemi a pěstuj poctivost. Měj rozkoš z יהוה -- on naplní prosby tvého srdce. Uval na יהוה svou cestu a důvěřuj mu, on bude jednat. Vyvede tvou spravedlnost jako světlo, tvé právo jako polední jas. Umlkni před יהוה a toužebně na něj očekávej. Nerozčiluj se kvůli těm, kterým se na jejich cestě daří, kvůli lidem, kteří kují pikle. Přestaň se hněvat a zanech zloby, nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého.


V táboře na poušti záviděla skupina lidí kolem Kóracha, Dátana a Abírama Mojžíšovi a vyvolala hádku, která měla za následek smrt nejen výše uvedených, ale i jejich celých rodin. Zasáhl do toho Bůh, otevřela se země a pohltila je i se vším jejich majetkem (Numeri - 16. kapitola).

Ž 106,16-18: V táboře žárlili na Mojžíše i na Árona, יהוה svatého. Země se otevřela a pohltila Dátana a přikryla spolek Abíramův. Proti jejich spolku vzplanul oheň, plamen spálil ničemy.


Přísloví 14,30 říká: Uzdravené srdce je životem tělu, kdežto závist je hnilobou kostí.

Př 24,1-2: Nezáviď zlým lidem, nedychti být s nimi, protože jejich srdce přemítá o zkáze a jejich rty mluví o trápení.

Př 24,19-20: Nezlob se kvůli pachatelům zla, nezáviď ničemům, neboť zlý nemá budoucnost, lampa ničemů zhasne.


Jedním z veršů, kde je obtížné zvolit správný překlad, je Přísloví 27,4. Cca polovina překladatelů toto místo překládá jako „závist“, druhá polovina pak jako „žárlivost“. Není to však až takový problém, protože žárlivost je druhem závisti. Autor zmiňovaného přísloví každopádně říká, že závist (nebo žárlivost) je horší než zloba a hněv.

Př 27,4: Zloba je krutá, hněv je jako povodeň. Kdo však obstojí před žárlivostí? (nebo závistí)


Na začátku článku jsem s nadsázkou napsal, že závist funguje jako motivace k pokroku, velkým výkonům a podobně. Kazatel 4,4 to potvrzuje, jen dodává, že je to marnost a honba za větrem:

Kaz 4,4 (ČSP): Viděl jsem všechnu námahu i veškerý prospěch z díla, že je za tím žárlivost jednoho na druhého. Také toto je marnost a honba za větrem.


Nebo jak překládá Bible 21:

Kaz 4,4 (B21): Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!

Nová smlouva

V Nové smlouvě (nesprávně v Novém zákoně) je situace prakticky stejná jako ve Staré smlouvě. Řecká slova znamenající „závist“ mají více významů - stejně jako v případě hebrejštiny mohou znamenat i „horlivost“ nebo „žárlivost“. Nejčastěji používaným řeckým slovem pro „závist“ (i horlivost a žárlivost) je ζηλος [zélos] (G2205). Toto slovo se používá i v Septuagintě, řeckém překladu Staré smlouvy z doby cca 300 let před naším letopočtem. K tomu odpovídající sloveso je ζηλοω [zéloó] (G2206).

Vzpomínáte si na „Šimona Zélótu“ (ζηλωτης [zélótés]), jednoho z Ježíšových dvanácti apoštolů? Překladatelé jsou velice laskaví, protože pokud toto příjmení překládají, pak jako „horlivec“. Stejně tak by jej mohli překládat jako „závistivec“ nebo „žárlivec“ :-)

Dalším používaným řeckým slovem pro „závist“ (i horlivost a žárlivost) je φθονος [fthonos] (G5355). K tomu odpovídající sloveso je φθονεω [fthoneó] (G5354), ale to je v celé Nové smlouvě použito pouze jednou (Ga 5,26).

K hloubkovému studiu „závisti“ v Nové smlouvě můžete opět efektivně využít SOB (Studijní on-line bibli) – www.obohu.cz/bible. Pomocí řecko-českého slovníku můžete bleskově najít všechna související slova a jejich odpovídající Strongova čísla, a poté tato čísla použít v pokročilém vyhledávání. Pokud neovládáte řečtinu, můžete pohodlně využít i modul Bible Kralické osazený Strongovými čísly a morfologií, a pro porovnání si nechat zobrazit nějaký Váš oblíbený překlad... Výsledkem hledání bude cca 50 veršů.

V Nové smlouvě můžeme jasně vidět, jak se projevuje závist i v církvi. Když začali Ježíšovi následovníci sloužit v moci Ducha svatého a následovaly a poslouchaly je zástupy lidí, nemohli to církevní představitelé kvůli závisti unést. Takhle vypadala reakce židů, když viděli zástupy lidí shromážděné kvůli kázání apoštola Pavla a Barnabáše v Antiochii:

Sk 13,44-45: Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo. Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se.

Podobné to bylo i v Tesalonice:

Sk 17:4-5: Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velké množství Řeků, kteří uctívali Boha, a nemálo předních žen. Židé si však, zachváceni žárlivostí, přibrali několik ničemných mužů z tržiště, vyvolali srocení davu a pobouřili město; napadli Jásonův dům a snažili se je předvést před lid.


Další známý příběh, kdy kněží zasahují kvůli závisti (žárlivosti), je v 5. kapitole knihy Skutků:

Sk 5,12-18: Skrze ruce apoštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalomounově sloupoví. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lid je velebil. A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen, takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde. Scházelo se také množství lidí z měst okolo Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni. Tu povstal velekněz a všichni, kteří byli s ním, totiž strana saduceů; byli naplněni žárlivostí. I vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení.


Stejně jako ve Staré smlouvě můžeme vidět, že závist způsobuje hněv a lidé se poté dopouštějí zlých věcí. I věřící lidé zapomínají na pravdu a lásku a uchylují se ke lžím a úskokům. Dokonce i zajetí a požadavek ukřižování Pána Ježíše měli na svědomí církevní hodnostáři. Ne „prostý lid“. Lidé se z Ježíše radovali, protože je vyučoval, uzdravoval ze všech nemocí, vysvobozoval je od útlaku démonů,...  Podívejte se do 27. kapitoly Matoušova evangelia (Mt 27,1-23). Hned na začátku můžete vidět, jak se domlouvají všichni velekněží a starší lidu, že Ježíše usmrtí. Poté Ježíše spoutají a nechají dovést před vladaře a před Piláta. I Pilátovi je jasné, že skutečným důvodem nejsou nějaké nesrovnalosti v učení či víře, ale obyčejná závist:

Mt 27,17-18: Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“ Věděl totiž, že ho vydali ze závisti.

Zburcovali a přemluvili i celý zástup lidí, a ti pak sborově volali, ať je Ježíš ukřižován:

Mt 27,23: A vládce řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“

Stejný příběh najdete i v 15. kapitole Markova evangelia.


Závist je na seznamu zlých věcí, které jsou důsledkem odmítnutí Boha:

Ř 1,29-32: Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.


Závist patří mezi „skutky tmy“:

Ř 13,12-13: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla. Žijme řádně jako ve dne: ne v hýření a opilství, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti.


Mít ve svém životě „závist“ (žárlivost) je znakem tělesnosti, nezralosti, nevyspělosti, neduchovnosti....

1K 3,1-3: A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu. Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal, neboť ten jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete, neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár a rozdělení, zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku?

Ga 5,19-21: Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.

Ga 5,24-26: Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi. Jsme-li Duchem živi, Ducha také následujme. Nehledejme marnou slávu, navzájem se neprovokujme a jedni druhým nezáviďme.

Jak 3,14-16: Máte-li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská. Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.



Závist (nebo žárlivost) nemá nic společného s láskou:

1K 13,4: Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.


Vzdát a zbavit se závisti je jednou z podmínek našeho růstu:

1P 2,1-3: Odložte tedy každou špatnost a každou lest, pokrytectví, závist a každou pomluvu a jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně, jestliže jste vskutku okusili, že Pán je dobrý.

SHRNUTÍ

Z podrobného biblického rozboru zřetelně vyplývá, že závist není ničím pozitivním - právě naopak. Závist má vždy za následek hněv, a pokud to nezastavíme, s velkou pravděpodobností se dopustíme něčeho zlého. Tento efekt platí pro každého! Závist patří mezi „skutky lidské svévole“ a je spolehlivým znakem duchovní nezralosti. Není to tak, že když někdo uvěří, zmizí všechny povahové a charakterové vady (např. „závist“). Jsme vyzýváni, abychom my sami skončili se všemi špatnostmi, lhaním, pomlouváním, pokrytectvím i závistí. Jedině tak totiž můžeme duchovně „růst“.

Závist nám nepřinese nic dobrého. Jen hněv, smutek, depresi. Když ve svém životě odmítneme závist, budeme jednoduše spokojenější :-) Aneb jak napsal apoštol Pavel Timoteovi:

1Tm 6,6: Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má.