Možná se divíte, proč existuje tolik církví (myšleno různých křesťanských denominací). Skutečné příčiny vás nejspíše překvapí...
Jedním z hlavních důvodů, proč dnes existuje takové množství křesťanských denominací, je ryze sobecky lidský – protože je mnoho těch, kteří chtějí být vedoucími. A pokud někdo chce být vedoucí, tak si již nějaký důvod pro nutnost založení nového společenství hravě najde. Někteří lidé tolik touží po vedoucí pozici, slávě a „duchovní moci“, že zapomínají na Jakubovo varování, že učitelé budou souzeni přísněji (Jk 3,1).
Tím hlavním důvodem pro vznik nových křesťanských denominací, malých skupinek a tzv. svobodných sborů, jsou rozdíly v pochopení Písma, rozdíly ve výkladu biblických témat.
Každé společenství si po nějaké době vytvoří své „vyznání víry“, kde shrne hlavní body své víry (nebo spíše opíše nějakou již existující verzi „vyznání víry“). Kromě toho v každém společenství existuje psaný nebo nepsaný soubor biblických témat a jejich výklad. Pokud existují výklady biblických témat v psané podobě, je možné se nad nimi zamyslet, zda opravdu odpovídají Písmu. Častěji však jsou výklady biblických témat předávány pouze ústně, skrze vyučování vedoucích, kazatelů, učitelů a starších.
Křesťanské denominace tak od sebe často odlišuje pouze pocit, že něco vidí jinak než ostatní. Nebo jsou rozdíly v pochopení Písma tak zanedbatelné, že prostě nejsou důvodem pro vznik další denominace. Vzpomínám si, že asi před 20 lety se jeden pastor KS (Křesťanská společenství) bavil s pastorem jiného protestantského sboru. Probírali spolu nejrůznější biblická témata a své pohledy na ně, a výsledkem bylo zjištění, že vlastně biblická témata chápou stejně, a že vlastně neexistuje žádný relevantní důvod pro to, aby existovali jako dvě samostatné denominace. Nevzpomínám si již, zda se poté spojili či nespojili, ale každopádně k tomu měli dobrou příležitost – pokud by tedy oba nechtěli především být vedoucími...
Díval jsem se na internetové stránky tradičních i protestantských církví, a výsledek byl vždy podobný. Pokud již nějaká denominace měla nějaký článek o tom, čemu věří, byl to opravdu pouze článek v rozsahu odpovídajícím tak jedné straně A4... Výjimku tvoří pouze Římsko-katolická církev se svým „Katechismem“ a Svědkové Jehovovi se svým „Hlubším pochopením Písma“ nebo „Online knihovnou Strážné věže“.
Chápete tu absurditu? Církve (denominace) od sebe teoreticky odlišují rozdíly v pochopení Písma, ale tyto rozdíly nikde nejsou ani zaznamenány. Křesťanské denominace totiž obvykle žádný seznam výkladů biblických témat (biblické rozbory) zpracovaný nemají.
V dnešní době přitom není až tak velký problém připravit biblické rozbory hlavních témat, tak, aby se na učení dané denominace mohli podívat jak „náhodní“ návštěvníci internetových stránek dané denominace, tak ti, kteří zvažují připojení k dané denominaci a chtějí si ověřit, čemu se tam vyučuje, a čemu tam věří.
Jediným logickým důvodem, proč jednotlivé denominace nemají pečlivě zpracovaný výklad biblických témat, je to, že ho mít nechtějí! Nechtějí se nikomu zodpovídat z toho, co vyučují, nechtějí, aby je členové jejich společenství obtěžovali otázkami, proč vyučují něco, co je ve zřejmém rozporu s tím, co stojí v Božím slově – Bibli. Pokud totiž mezi hlavní motivace „samozvaných vedoucích“ nepatří skutečná touha poznat pravdu, ani to nemůže být jinak.
Říkám si, zda by nemělo šanci otevřít internetový portál, kde by byly pečlivě zpracované biblické rozbory, podložené odkazy na verše, s možností vkládání komentářů (postavených opět pouze na Bibli – nikoli ve stylu „ale pan farář říkal“, „ale já si stejně myslím“, „ale já mám pocit“ apod.). Biblické rozbory by na základě oprávněných komentářů bylo možné opravovat. Výsledkem by mohlo být biblické učení, na kterém se shodně většina – protože je prostě průkazné. Oblasti, které z Písma není možné jednoznačně prokázat, by neměly působit rozdělení mezi denominacemi – právě proto, že jsou neprůkazné.
Nemyslím si, že by se tímto způsobem podařilo dojít ke shodě ve výkladu každého biblického tématu, ale u valné většiny by to šanci na úspěch mělo. A všechny ty denominace bez vysvětlení, čemu vlastně věří, by si snadněji mohly svůj pohled utřídit a sepsat. Tak by ztratily moc často i nepravdivé informace o tom, co se v jaké denominaci vyučuje a čemu se tam věří, a otevřela by se cesta ke skutečné spolupráci. A kdo ví, možná i ke spojení denominací. Sám jsem zažil, jak se sbory tří denominací spojily v jednu, a bylo to dobré.
Chcete se k článku vyjádřit?
Pošlete mi komentář přímo na e-mail!
