Mluvení v nových jazycích

   Poměrně často dostávám dotazy týkající se darů Ducha svatého, a snad nejčastějším dotazem bývá otázka „mluvení v jazycích“. Některé křesťanské denominace vyučují, že duchovní dary zanikly s první církví (když zemřeli poslední, na které první apoštolové vložili ruce), že v dnešní době již dary Ducha svatého nejsou potřeba apod. Je smutnou skutečností, že se dary Ducha svatého mnoho století vyskytovaly pouze zřídka. Domnívám se, že hlavním důvodem pro malé množství projevů duchovních darů bylo (a nadále je) nesprávné (nebiblické) učení.

   Ani se mi nechce vypisovat všechny ty nebiblické nauky, zaměřím se raději na pravdu. Neposlouchejte nikoho, kdo vám říká něco jiného, než stojí v Písmu (bibli)!!! Apoštol Pavel upozorňoval Galaťany:

Galatským 1, 8-9: Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!

   A nevěřte ani tomu, co vám říkám já, dokud si to sami neověříte v bibli!!! Právě proto jsem vytvořil tyto stránky s možností okamžité kontroly, zda jsou skutečně předkládané informace v bibli či nikoli, a zda nejsou "vytrženy z kontextu".

   O mluvení v jiných jazycích toho v nové smlouvě (novém zákoně, novém kovenantu - prostě v řecké části bible pojednávající zejména o životě a skutcích Ježíše a prvních učedníků) najdeme mnoho. Než byl Ježíš ukřižován a vzkříšen, řekl svým učedníkům, že mají zůstat v Jeruzalémě, dokud nebudou "pokřtěni" Duchem svatým:

Skutky apoštolské 1, 4-5: A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení -- „které jste slyšeli ode mne, neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.“

   Ježíšovo zaslíbení se naplnilo o letnicích. Celý ten úžasný příběh si můžete přečíst ve skutcích 2,1-11:

Skutky apoštolské 2, 1-11: Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci? Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma, Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“

   Z těchto veršů můžeme pochopit první zajímavé skutečnosti ohledně mluvení v jiných jazycích:

1) Mluvení v jiných jazycích bylo určitým viditelným znamením při naplnění Duchem svatým

2) V tomto případě učedníci mluvili sice v jiných jazycích, ale jednalo se o jazyk jiných národností, pro které byl srozumitelný.

3) Duchem svatým naplnění Ježíšovi učedníci mluvili v jiných jazycích o velikých Božích činech.

   Nechci psát na téma mluvení v jiných jazycích knihu, a tak nebudu podrobně rozebírat každou zmínku o nich, ale pouze se zmíním o několika dalších pasážích, z kterých se o tomto duchovním daru můžeme dozvědět něco dalšího zajímavého.

Skutky apoštolské 19, 1-6: Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky. Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“ Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „Janovým křtem.“ Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.

   Z těchto veršů můžeme pochopit několik dalších věcí ohledně daru mluvení v jiných jazycích. V 6. verši si můžeme všimnout jedné možnosti, jak přijmout Ducha svatého a Jeho dary, totiž při vzkládání rukou Duchem svatým naplněných Ježíšových učedníků. Rád bych vás upozornil na prohlášení učedníků z Efezu, že ani neslyšeli o tom, že byl Duch svatý seslán. I toto místo podporuje úvahu, že velmi malé množství projevů darů Ducha svatého v historii církve bylo způsobeno neznalostí Božího slova - bible, resp. nebiblickým učením. V minulosti došlo dokonce k tak neuvěřitelné věci, kdy byla bible pro “obyčejné lidi“ zakázána (Římsko-katolická církev - r.1229). Dovedu si představit křesťany, kteří přeze všechno toto byli naplněni Duchem svatým, dostali dar mluvení v jiných jazycích, a protože netušili, o co se jedná, nejspíš jej v sobě potlačili a nepoužívali jej!

   Podívejme se nyní na Skutky apoštolské 10, 44-46:

Skutky apoštolské 10, 44-46: Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. A věřící ze Židů, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého, neboť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha.

   Myslím, že i ze zmíněných veršů je zřejmé, že pro přijetí Ducha svatého a Jeho darů není bezpodmíněčně nutné vzkládání rukou apoštolů (resp. Duchem svatým naplněných Ježíšových učedníků). Další věcí, která je z těchto veršů zřejmá, je skutečnost, že možnost naplnění Duchem svatým neplatí pouze pro Izrael coby vyvolený národ, ale i pro kohokoli z pohanů, kteří „uvěří“. O tom mluví i apoštol Petr v Skutcích apoštolských 2, 38-39: Petr jim řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít (βαπτιζω - „baptizó“ – znamená úplné ponoření!), na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“

   Jak jsem řekl, nutně potřebujeme znát pravdu - Boží přikázání i zaslíbení! Když se Ježíš po svém vzkříšení setkal se svými učedníky, řekl jim:

Marek 16, 15-18: A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn (βαπτιζω - „baptizó“ – znamená úplné ponoření!), bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.“ Potom, když jim to pověděl, byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. Amen.

   Jak vidíte, není zde žádné omezení týkající se času či národnosti. Zmíněné varování platí pro každého, kdo neuvěří, a zmiňovaná zaslíbení platí pro každého, kdo uvěří. Jedním z nich je i mluvení v nových jazycích.

   Když dnes navštívíte nějaké křesťanské shromáždění (nejčastěji tzv. „letničního“ či „charizmatického“ typu), narazíte tam nejspíš na některé lidi, kteří se budou modlit nesrozumitelným jazykem, který nebude odpovídat jazyku žádné známé národnosti. Nabízí se otázka, zda se také jedná o dar Ducha svatého - mluvení v nových jazycích? Pojďme se podívat na to, co říká bible:

1. Korintským 14, 2: Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství.

   „Nikdo mu nerozumí“ znamená, že tomu jazyku rozumí pouze Bůh - nikdo z národností. Nebuďte proto překvapeni, pokud se váš nový jazyk nepodobá žádnému „pozemskému“! Věřím, že pokud to bude potřeba, budete mluvit v jazyce srozumitelném někomu z těch, s kterými se setkáte. Ze zkušenosti však vím, že většinou budete mluvit „neznámým“ jazykem.

   Asi nyní přemýšlíte, má-li vůbec mluvení v naprosto neznámém jazyce nějaký smysl, a pokud ano, tak jaký?

1. Korintským 14, 4: Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev.

   Na tomto místě nás apoštol Pavel upozorňuje na to, že mluvení jinými jazyky přináší užitek i nám samotným. I když nevíme, za co se náš duch vlastně modlí, jsme budováni. Je zřejmé, že není primárně budováno naše tělo ani naše mysl, ale náš duch.

1. Korintským 14, 5: Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev.

   Z tohoto verše se dozvídáme, že pokud někdo „umí“ jazyky i vykládat (překládat do srozumitelné řeči), je toto spojení na stejné úrovni jako prorokování.

1. Korintským 14, 39: A tak, moji bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.

   Apoštol Pavel nás ohledně daru mluvení v jazycích vyzývá, abychom tento dar používali.

1. Korintským 14, 13-17: Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat. Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl je bez užitku. Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat chvály i myslí. Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, jak by mohl přítomný prostý člověk k tvému díkůvzdání říci ‚Amen‘, když neví, co říkáš? Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován.

   Apoštol Pavel nás nabádá, abychom (když již máme dar mluvení v jazycích) prosili i o dar výkladu jazyků. Dar výkladu jazyků je dalším z darů Ducha svatého (o darech Ducha svatého si můžete přečíst např. v 1. Korintským 12, 7-11:

1. Korintským 12, 7-11: Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.

   Z veršů 1. Korintským 14, 13-17 můžeme o mluvení v jazycích pochopit další věci. Pavel říká, že se kvůli svému daru mluvení a zpěvu v jazycích nepřestane modlit srozumitelně, a že ani nepřestane Bohu zpívat srozumitelné chvály, ale že v jeho modlitebním životě budou mít místo modlitby a zpěv v jazycích, i ty srozumitelné. Z verše 17 můžeme pochopit, že modlitba v nových jazycích je správnou modlitbou - modlitbou v souladu s Boží vůlí (... dobře děkuješ...), a že jejím obsahem bývá díkůvzdání.

1. Korintským 12, 28-30: A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom projevy moci, potom dary uzdravování, pomoci, vedení, druhy jazyků. Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni projevy moci? Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Nebo je snad všichni vykládají?

   Ze zmíněné pasáže vyplývá, že každý dar mluvení jinými jazyky nemá.

   Vraťme se nyní ještě k významu modliteb v nových jazycích:

Římanům 8, 26-27: A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy. A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté.

   Nevím, jak jste na tom vy, ale já opravdu často nevím, za co (a jakým způsobem) se mám modlit. V tom případě se mohu mohu začít modlit v nových jazycích, neboť to jsou vždy modlitby podle Boží vůle. Pokud to Bohu dovolíte, bude si Vás moci např. i vzbudit v noci. I když nebudete přesně vědět, co se děje a za co se máte modlit, můžete se začít modlit novými jazyky (a třeba tak někomu můžete svou přímluvou pomoci zachránit život apod.).

   Domnívám se, že z bible není možné bezpečně odvodit, zda při „křtu“ v Duchu svatém (i na místech, která jsou obvykle překládána jako "křest v Duchu svatém" je v originále použito řecké slovo „baptizó“, znamenající úplné ponoření ) musí vždy dojít k projevu mluvení v jazycích. V příkladech v knize skutků se mluvení v jazycích sice týkalo všech, kteří byli naplněni Duchem svatým, ale nikde nenajdeme kategorické prohlášení např. ve stylu: „Každý, kdo bude naplněn Duchem svatým, bude mluvit novými jazyky!“ Některé křesťanské denominace tvrdí, že naplnění Duchem svatým se vždy projeví mluvením jinými jazyky, někteří tvrdí, že při naplnění Duchem svatým dojde k projevu mluvení v jazycích vždy, ale často bez možnosti (schopnosti) to kdykoli později „zopakovat“ (tzn., že jde o momentální uschopnění od Ducha svatého, nikoli o jeden z Jeho darů, který je možno používat kdykoli).

   Myslím, že je zbytečné se o to přít, tím méně pak na tom zakládat nějakou doktrínu! Apoštol Pavel jasně říká, že ani mluvení novými jazyky není obdarováním, které má každý (1. Korintským 12, 28-30). Dar mluvení jinými jazyky je zřejmě nejčastěji se vyskytujícím duchovním darem vůbec. Pokud jej ještě nemáte, pak o něj proste!

   Apoštol Pavel nás nabádá, abychom o duchovní dary usilovali:

1. Korintským 14, 1: Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.

   Předložil jsem zde pouze několik biblických veršů, které by vám mohly sloužit jako úvod do tématu daru mluvení v jazycích. Pokud si přečtete celou Novou smlouvu, dozvíte se více nejen o mluvení v jazycích, darech Ducha svatého, ale i o Ježíši Kristu a celém úžasném Božím plánu.