Šabat (sobota)

  Poslední dobou jsem dostal hned několik dotazů na téma šabatu, resp. „soboty“. Nejčastější přitom byla otázka, zda se nás, kteří žijeme v době platnosti nové smlouvy, stále ještě týká jedno z desatera Božích přikázání - totiž dodržování (svěcení) dne Božího odpočinutí. Myslím, že pro mnoho lidí by mohlo být zajímavé zjistit, co se na téma šabatu můžeme dozvědět z bible.

   Šabat, aneb jak to všechno začalo?

   Začalo to tím, že Bůh stvořil svět, včetně všeho podstatného na něm. Velice stručný popis stvoření můžeme najít v prvních dvou kapitolách knihy Genesis. Podle Písma Bůh šest dnů tvořil na zemi optimální podmínky pro život, sedmého dne pak se svou prací přestal (přerušil své konání, odpočinul od svého konání), a tento den požehnal a posvětil.

Genesis 2, 2-3 (ČSP): Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil.

   Na místě, které v těchto verších autoři Českého studijního překladu přeložili jako „přestal“, je hebrejské slovo šabat, resp. šavat (שׁבת). Primární význam slovesa šavat (H7673) je ustat, přestat, přerušit činnost, odpočinout, skončit. Primární význam podstatného jména šabat (שׁבּת) (H7676) je přerušení, pauza, odpočinutí, odpočinek.

   V bibli se slovo šabat nejčastěji používá pro označení sedmého dne, který Bůh při stvoření oddělil jako svatý. V hebrejském originálu je použit popis „den Jehovova odpočinutí“ - šabat hajom lijehova (שַׁבָּת הַיּוֹם לַיהוָה). V českých překladech je však „šabat“ nejčastěji překládán jako "sobota". To je velký průšvih, protože to prakticky zabraňuje jednoduchému pochopení významu. V bibli můžete najít ještě další podobné slovo - šabatón (שׁבּתון). Toto slovo se používá pro popis svátku Jehovova odpočinutí. Nejčastěji můžete najít spojení „šabat šabatón“, které znamená zdůraznění, že se jedná o slavnost – svátek Jehovova odpočinutí.

   Když jsem začal v bibli studovat téma dne Jehovova odpočinutí (dále jen šabatu), byl jsem překvapen zejména ve chvíli, kdy jsem v biblickém programu chtěl najít v anglických překladech běžný český překlad - sobota (saturday). Zkusil jsem několik anglických překladů, ale nic jsem nenašel. Pochopil jsem, že tudy cesta opravdu nepovede. Zaměřil jsem se tedy na skutečný výskyt slova šabat v hebrejsky psané části bible, a při studiu jsem využil své Studijní on-line bible. Využíval jsem zejména porovnávacího režimu a King James Concordance.

   Na následujících řádcích najdete verše, které se týkají našeho tématu. Verše jsou jako obvykle z Českého studijního překladu. Při jejich pročítání si prosím vždy uvědomte, že na místech překládaných jako "sobota" je ve skutečnosti „šabat“ - odpočinutí (obvykle den odpočinutí, někdy též rok odpočinutí)! 

   Bůh bere den svého odpočinutí - šabat - natolik vážně, že příkaz zachovávat (světit) den odpočinutí je součástí "desatera Božích přikázání".

Exodus 20, 8-11 (ČSP): Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící יהוה, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní יהוה dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto יהוה požehnal sobotní den a posvětil ho.

   O šabatu - dnu odpočinutí - mluvil k Izraelcům Bůh na poušti již před sepsáním "desatera" (Exodus 16, 22-30). Chtěl, aby odpočívali, ale ani to se některým nelíbilo. Bůh vždy šestého dne seslal manu na dva dny, takže sedmý den mohli opravdu odpočívat. 

   Stalo se, že si přesto Izraelci nedali říci, a i přes varování šabat porušovali (Numeri 15, 32-36, Ezechiel 20, 12-13). 

   Bůh Izraelcům vysvětlil, z jakého důvodu jim šabat dal:

Deuteronomium 5, 12-15 (ČSP): Zachovávej sobotní den a posvěť ho, jak ti přikázal יהוה, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící יהוה, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě יהוה, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. Proto ti יהוה, tvůj Bůh, přikázal zachovávat sobotní den.

   Když Bůh dával Izraelcům pokyny pro správné chování v zaslíbené zemi, znovu jim připomínal zachovávání šabatu. Např. v Leviticus - 19. kapitole Bůh Izraelcům šabat připomíná dvakrát.   

   Jak jsem se již zmiňoval na začátku, v bibli se mluví nejen o šabatu dnů, ale i roků. Bůh Izraelcům řekl, že až přijdou do zaslíbené země, mají dodržovat i šabaty let - tzn. že každý sedmý rok mají nechat zemi odpočinout - nezasívat ani nesklízet, s tím, že jim Bůh slíbil, že jim 6. roku dá úrodu na 3 roky. Kromě toho Bůh Izraelcům řekl, že si mají odpočítat 7 šabatů let (49 let), a padesátý rok vyhlásit "milostivé léto" - propuštění pro všechny její obyvatele. Každý se má vrátit na své vlastnictví, ke své čeledi. Pokyny pro 50. rok (milostivé léto) byly podobné jako pro šabat roků. Izraelci neměli zasévat, ani sklízet to, co samo vyroste, a neměli ani sbírat víno z neobdělaných vinic. Měli jíst úrodu přímo z pole (Leviticus 25, 1-22). 

   Nechat pole ladem a důvěřovat Bohu, že se on postará, to chce důvěru. Lidé měli pochopit, že na Boha je spolehnutí. Mohli to vidět každý týden na poušti, a nyní i ve větším měřítku - na úrovni celých roků. Podobný princip mohli lidé vidět i v případě desátků (Malachiáš 3, 6-12).

   Bůh Izraelce opakovaně upozorňoval, že otázka zachovávání šabatu dnů a roků je i otázkou jeho požehnání či prokletí (Leviticus - 26. kapitola, Jeremjáš 17, 21-27, Izajáš 58, 13-14, Izajáš 56, 1-7).

   Izraelci i přes všechny své zkušenosti a Boží sliby i varování šabaty roků (nebo milostivá léta) nerespektovali a nezachovávali. Jak prorokoval Jeremjáš (Jeremjáš 25, 11), měli být Izraelci podrobeni 70 let babylonskému králi - jako následek nezachovávání šabatů roků (2. Paralipomenon 36, 15-21). To znamená, že Bůh Izraelcům mnoho let trpěl to, že nedodržovali jeho příkazy týkající se odpočinku pro zem (každý 7. rok + milostivé léto každý 50. rok). Bůh je velice milosrdný a trpělivý, ale i jeho trpělivost má své meze. A pak přichází s trestem. Jak říká apoštol Petr: „není to tak, že by Bůh nebyl schopen jednat ihned, ale dává lidem čas, aby dostali rozum a změnili se.“ (2. Petrův 3, 9).

   Z následujících veršů je zřejmé, že šabat a novoluní byly dny určené (vyhrazené) pro navštěvování proroků...

2. Královská 4, 18-23 (ČSP): Chlapec vyrůstal. I stalo se jednoho dne, že šel za svým otcem, k žencům. Tu řekl otci: Moje hlava, moje hlava. Ten řekl služebníkovi: Odnes ho jeho matce. Ten ho vzal a přinesl ho jeho matce. Zůstal na jejích kolenou až do poledne a pak zemřel. Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla. Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a jednu z oslic. Poběžím k muži Božímu a vrátím se. Zeptal se: Proč za ním chceš dnes jít? Není novoluní ani sobota. Odpověděla: Pokoj tobě.

   Někteří Izraelci nevnímali šabat jako dárek od Boha, ale jako přítěž. Chtěli vydělávat, a den odpočinutí je zdržoval:

Ámos 8, 5-6 (ČSP): Říkáte: Kdy přejde novoluní, abychom prodávali obilí, sobota, abychom otevřeli obilnice, umenšovali míru a zvyšovali cenu a podváděli falešnými váhami, abychom chudé kupovali za stříbro, nuzného za pár sandálů a prodávali obilný odpad?

Nový "zákon"

   V novém zákoně se v souvislosti s dnem odpočinku používá víceméně fonetický přepis hebrejského slova „šabatón" - σαββατον  „sabbaton“ (G4521), paralelou hebrejského svátku odpočinutí (šabatón, resp. šabat šabatón) je řecké slovo σαββατισμος - „sabbatismos“ (G4520), které je však v novém zákoně použito tuším pouze na jediném místě (Židům 4, 9). Řecké slovo σαββατον (sabbaton) se v novém zákoně používá pro označení dne Božího odpočinutí, zjednodušeně pro sedmý den – šabat, někdy i ve významu „týden“ (např. ve smyslu 2 x do šabatu = 2 x za týden).

   Bůh již na začátku řekl, že budeme pracovat šest dnů, a že sedmý den bude dnem jeho odpočinutí. Je to dokonce jedno z desatera přikázání, která dal svému vyvolenému národu (Exodus 20, 9-11). Tedy nemáme pracovat 3 nebo 5 dnů v týdnu, a nemáme ani pracovat bez přestávky - 7 dnů v týdnu, ale šest. My jsme však jako obvykle neposlechli... Dnes máme v týdnu obvykle 2 dny odpočinku. Tedy ne že by se mi to nelíbilo, nejraději bych měl volno pořád, ale není to to, jak to Bůh naplánoval.

   Bůh řekl, že máme světit šabat (den Jehovova odpočinutí - sedmý den). Ale jak už je špatným lidským zvykem, neposlechli jsme. Většina lidí nesvětí žádný den, část křesťanů světí neděli a část křesťanů světí sobotní den. Těch, kteří světí nějaký jiný den je velice málo. Během zvoleného dne mají shromáždění, odpočívají a radují se z Boha a jeho dobroty. Z bible můžeme vidět, že shromáždění (bohoslužby) se konaly o šabatu (nesprávně "v sobotu") - např. Marek 1, 21; Marek 6, 2; Lukáš 13, 10; Skutky 13, 27; Skutky 13, 44; Skutky 15, 21; Lukáš 4, 31; Skutky 17, 2). 

   Pojďme se nyní vrátit do nové smlouvy, abychom se o šabatu mohli dozvědět více:

   V době života Pána Ježíše byli židé zvyklí šabat dodržovat. Ale opět platí, že si upravili to, co od Boha uslyšeli. V den šabatu měli i se svou rodinou, služebnictvem i zvířaty přerušit svou práci, odpočinout si, radovat se, připomenout si Boha a jeho skutky atd. Ale židé si příkaz zachovávání šabatu upravili tak, že si vymysleli seznam asi 39 druhů práce, kterou je v sobotu zakázáno dělat, vymysleli si vzdálenost, jakou smí člověk během šabatu ujít, vymysleli si i počet písmen, která člověk smí během šabatu napsat apod. Takže z nejpříjemnějšího dne týdne, ze dne odpočinutí, udělali zákonickou svazující záležitost.

   Ježíš byl těmto zákoníkům a farizejům trnem v oku, protože občas v den šabatu někoho uzdravil. Pojďme se nyní podívat na několik příkladů takové situace, a na Ježíšův přístup:

Marek 3, 1-6 (ČSP): Vstoupil opět do synagogy. A byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. Pozorně jej sledovali, zda ho v sobotu uzdraví, aby jej obžalovali. A on tomu člověku s odumřelou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“ A jim řekl: „Je v sobotu dovoleno učinit dobře, nebo zle, duši zachránit, nebo zahubit?“ Ale oni mlčeli. Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena. Když farizeové vyšli, hned se s herodiány proti němu radili, jak by ho zahubili.

Lukáš 13, 10-17 (ČSP): V sobotu učil v jedné synagoze. A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit. Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce. Ona se ihned narovnala a oslavovala Boha. Avšak představený synagogy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu, říkal zástupu: „Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.“ Na to mu Pán řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“ A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.

Lukáš 14, 1-6 (ČSP): A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali, hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk. Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu uzdravit, nebo ne?“ Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil. A jim řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“ Na to nebyli schopni odpovědět.

Jan 5, 1-19 (ČSP): Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, kteří čekali na pohyb vody. Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš být uzdraven?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď.“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil.Ten den však byla sobota. Židé tomu uzdravenému říkali: „Je sobota; není dovoleno, abys nosil své lehátko.“ On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi své lehátko a choď.‘“ Otázali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Vezmi své lehátko a choď‘?“ Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který na tom místě byl. Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš. Proto Židé Ježíše pronásledovali a usilovali ho zabít, že tyto věci činil v sobotu. Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.“ Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným Bohu. Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn.

   Lidé v Ježíšově době respektovali šabat natolik, že i když znali Ježíše a jeho pověst, přišli za ním pro uzdravení teprve po skončení šabatu (šabat trval od západu slunce šestého dne do západu slunce následujícího dne): 

Marek 1, 29-34 (ČSP): A hned, když vyšli ze synagogy, přišli s Jakubem a Janem do domu Šimona a Ondřeje. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Ježíš přistoupil, uchopil její ruku a pozdvihl ji. Ihned ji horečka opustila a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a všechny démonizované. Celé město se shromáždilo přede dveřmi. I uzdravil mnoho trpících rozličnými chorobami a vyhnal mnoho démonů. A těm démonům nedovoloval mluvit, neboť ho znali.

   Ze všech těch příběhů můžeme vidět, jak vážně brali židé příkaz světit šabat. Ježíš během své krátké služby uzdravil tisíce lidí, a občas někoho uzdravil i během šabatu. Zákoníci a farizeové to nemohli skousnout, protože to bylo v rozporu s jejich představou správného šabatu. Nedokázali se radovat z toho, že někdo nemocný byl zbaven svého trápení, před očima měli pouze svůj seznam zakázaných činností během šabatu. Ježíš jim na to jednou řekl, že dělá jen to, co vidí dělat svého nebeského Otce.

   Stalo se vícekrát, že Ježíš zákoníkům a farizeům naboural jejich představy týkající se šabatu. Asi nejznámějším příběhem v této souvislosti je situace, kdy šel Ježíš o šabatu se svými učedníky obilím, a oni začali trhat klasy a jíst.

   Stejný příběh si můžete přečíst i na dalších dvou místech - Lukáš 6, 1-5 a Marek 2, 23-28.

   Velice se mi líbí, jak si tuto událost a Ježíšovu odpověď zapamatoval Marek:

Marek 2, 27 (ČSP): A řekl jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.“

   Ano, šabat je Božím darem pro člověka. Lidé mohou (a také mají) o šabatu odpočívat, a ještě skrze to mohou vidět Boží požehnání. Myslím, že je to docela velký krok víry - obzvláště v dnešní době. Obvykle se během celého týdne prakticky nezastavíme, nestíháme udělat to, co bychom si přáli stihnout a stejně máme problém uživit rodinu, zaplatit nájem, splácet hypotéku apod. A Bůh nám k tomu všemu říká, že se máme na jeden den zastavit, udělat si čas na Něj, na své přátele, rodinu,... Rozum na to říká, že na tom budeme ještě hůř, ale „Boží matematika“ funguje trochu jinak. Slibuje požehnání těm, kteří vezmou vážně jeho den odpočinutí. A díky tomu dni odpočinku je zde velká šance, že se člověk úplně nevyčerpá, nezhroutí, neskončí se syndromem vyhoření, nerozpadnou se jeho vztahy atd.

   Na jednu stranu apoštol Pavel říká, že již nejsme pod zákonem, nýbrž pod milostí (Římanům 6, 14), a že nás nikdo nemá soudit kvůli jídlu či šabatu (Koloským 2, 16), na druhou stranu Ježíš říkal, že dokud bude existovat nebe a země, nepřestane platit zákon - a tedy i desatero Božích přikázání (Matouš 5, 17-20).

Šabat - sobota nebo neděle?

   V současnosti se většina světa (včetně České republiky) řídí podle tzv. Gregoriánského kalendáře, což je poněkud vylepšená varianta Juliánského kalendáře (který zavedl Julius Caesar, platil od roku 45 př.n.l.). Gregoriánský kalendář se nazývá podle papeže Řehoře XIII., který jej zavedl v roce 1582. Jedná se o solární (založený na pohybu slunce) kalendář, s přestupnými roky, 12 měsíci o délce 28-31 dnů, se sedmidenními týdny, které na sebe neustále navazují. Řeklo by se, že je to celkem ideální stav. Bůh řekl, že budeme 6 dnů pracovat, a pak bude šabat - den odpočinutí. Původní "křesťanský" kalendář začínal sedmidenní týden nedělí, sedmým dnem by tedy měla být sobota. Proč se ale dnes většina křesťanstva schází v neděli?

   Dá se říci, že scházení se a bohoslužby v neděli má na svědomí katolická církev. Již někdy od konce 3 století našeho letopočtu prosazovali mnozí křesťané nežidovského původu neděli namísto soboty, a zdůvodňovali to tím, že se jedná o "den Páně" - na počest "Ježíšova vzkříšení". Mnoho "sobotních" křesťanů s tím nesouhlasilo, ale císař Konstantin nařídil a papež Silvestr zdůvodnil jednotné uctívání neděle úředně, a koncil v Laodikeji r. 364 se dokonce usnesl, že „uctívači soboty“ mají být z církve exkomunikováni. I přesto se nedělní slavnost minimálně do 6. století příliš nevžila.

   Pro nás by však měřítkem pravdy mělo být v Písmu zjevené Boží slovo, nikoli to, která "odnož křesťanství" je nejradikálnější a mocensky nejaktivnější. Nedávno jsem četl vyjádření římsko-katolické církve o tom, že změna dne uctívání ze soboty na neděli je důkazem jejich duchovní moci, a že dalším důkazem je to, že se tomu podřídila i většina protestantských církví. V otázce, zda má být šabat v sobotu nebo v neděli, však musíme podle Písma říci, že obě varianty jsou nesprávné...

   My dnes běžně měříme čas s přesností na minuty, v případě sportovních aktivit obvykle na setiny sekundy (můžeme i na tisíciny sekundy) a naše nejpřesnější hodiny mají takovou přesnost, že se opozdí o 1 sekundu za 16 miliard let (mohou měřit s přesností na bilióntinu sekundy). Ale co lidé v době jejich stvoření (a ještě dlouho poté)? Oni nemohli být závislí na počítačových výpočtech správného data svátků apod. Podle čeho se měli řídit? Na začátku nebyl ani žádný Gregoriánský či Juliánský kalendář.

   Odpověď najdeme hned na začátku bible:
Genesis 1, 13-18 (ČSP): A byl večer a bylo ráno, den třetí. I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let. A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak. Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci, a hvězdy. Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, a aby ovládala den a noc a oddělovala světlo od tmy. 

   Ano, na začátku se na nějaké tisíciny sekundy nehrálo, a pro určení dnů, týdnů, svátků, měsíců a let stačilo slunce (určování let) a měsíc (vše ostatní). Ano, Bůh to vymyslel velice jednoduše a efektivně. Kdykoli jste se mohli podívat na měsíc, a v tu chvíli jste věděli, v jaké fázi cyklu se nacházíte, kdy bude nejbližší svátek (obvykle novoluní nebo šabat) apod. Novoluní bylo 1. dnem měsíce, po novoluní následovalo 6 pracovních dnů a poté šabat. Takže šabat byl každého 8., 15., 22. a 29. dne v měsíci. Na konci lunárního měsíce se vše vynulovalo - novoluní (1. den měsíce), 6 dnů práce, šabat, 6 dnů práce, šabat, 6 dnů práce, šabat, 6 dnů práce, šabat. Proto tak často v bibli můžete vidět, jak se měly různé události konat např. právě 15. dne v měsíci (šabat, úplněk).

   To, že novoluní je prvním dnem měsíce, dnem, kdy se "Boží kalendář" resetuje, můžeme vidět např. z Numeri 29, 1-6: (ČSP): A v sedmém měsíci, v první den měsíce, budete mít svaté svolání, žádné zaměstnání prací nesmíte vykonávat; budete mít den troubení, a vzestupnou obětí k líbezné vůni יהוה budete činit jednoho mladého býka, jednoho berana, sedm ročních jehňat, - bez vady, - a k nim oběť daru, jemnou mouku zadělanou olejem, tři desetiny na býka a dvě desetiny na berana a jednu desetinu na jedno jehně, - na těch sedm jehňat, - a jednoho chlupatce z koz za hřích k učinění zadost za vás, mimo měsíční vzestupnou oběť a oběť daru k ní a ustavičnou vzestupnou oběť a oběť daru k ní a úlitby k nim podle předpisu, k líbezné vůni, ohnivou oběť יהוה.

   Problémem k pochopení je v tomto případě způsob překladu. Na místě, které Český studijní překlad překládá jako měsíční, je hebrejské slovo chodeš (חדשׁ), což znamená "nový měsíc, 1. den měsíce" (H2320). Správně toto místo překládá jako "celooběť novoluní" např. Český rabínský překlad nebo Pět knih Mojžíšových.

   Dalším důkazem, že každý měsíc má začínat novoluním, jsou verše Numeri 28,11-14 (ČEP): Na počátku vašich měsíců budete přinášet jako zápalnou oběť יהוה dva mladé býčky, jednoho berana, sedm ročních beránků bez vady, jako oběť přídavnou tři desetiny bílé mouky zadělané olejem na každého býčka, dvě desetiny bílé mouky zadělané olejem jako oběť přídavnou na každého berana a po desetině bílé mouky zadělané olejem jako oběť přídavnou na každého beránka. Zápalná oběť bude připravena v libou vůni jako ohnivá oběť pro יהוה. Příslušná úlitba bude polovina hínu vína na býčka, třetina hínu na berana a čtvrtina hínu na beránka. To bude zápalná oběť o novoluní, po všechny měsíce v roce.

   Pokud použijete "biblický kalendář", začne vám dávat smysl, jak mohli dlouho dopředu vědět, že 15. dne nějakého měsíce bude úplněk a šabat, a že 22. dne následujícího měsíce bude rovněž šabat. S našimi 29-31 dny dlouhými měsíci to vycházet nebude...

   Pokud chcete dodržovat biblický šabat, pak můžete zapomenout na hádky o sobotu či neděli. Vzhledem k tomu, jak se dny šabatu během týdnů posouvají, bude to pravděpodobně znamenat problémy v zaměstnání. Nejspíš budete zaměstnavateli poměrně těžko vysvětlovat, že v úterý nepřijdete, protože máte šabat, ale že byste mohli přijít třeba v sobotu nebo v neděli, ale že příští měsíc už to bude zase v jiné dny. Ale jak se říká, "Kde je vůle, tam se najde i cesta..." - je možné se za cenu různě velkých nepříjemností k původnímu Božímu řádu svátků, novoluní a šabatů vrátit. 

   Neřeknu vám, co máte dělat. Předložil jsem vám pouze přehled informací týkajících se šabatu. Je jen na vás, co s tím uděláte.