Nezapomeň na Otce!

   Bůh Otec je skutečný, milující a citlivý otec. Jako každý milující otec, touží mít osobní, vřelý a pravdivý vztah se svými dětmi. Stojí o jejich lásku, pozornost, věrnost, vděčnost i poslušnost. Z celého srdce touží po opravdové komunikaci s každým ze svých milovaných dětí. Během lidských dějin však často zažíval, a stále ještě zažívá, nedostatek lásky a mnoho, mnoho odmítnutí. I přestože je tím nejskvělejším otcem, stal se i dnes, díky nesprávnému vyučování a pochopení Písma, otcem velmi často opomíjeným, a v mnoha křesťanských sborech i zcela zapomenutým.


    Rodiče, kteří zažili od svých dětí zavržení, zapomenutí a nevděk vědí, jak moc to dokáže bolet. I nebeského Otce naše zapomínání a odmítání velmi bolí. Zde je jen pro představu několik Jeho povzdechů. Jsou sice zapsány v době, kdy ho opouštěl jeho vyvolený lid, ale lze z nich uvidět, že Ho zapomínání a neposlušnost jeho dětí opravdu bolí. Bolelo Ho, když na něj zapomínal Izrael, trpí, když na něj zapomínáme my dnes.


Jeremiáš 3, 19: Říkal jsem si, že mě budeš nazývat: Můj otče, a nebudeš se ode mě odvracet.

Deuteronomium 32, 18: Skálu, která tě zplodila, jsi oklamal, zapomněl jsi na Boha, který tě zrodil.

Malachiáš 1, 6: Syn ctí otce a otrok svého pána. Jestliže jsem otec, kde je úcta ke mně?

Jeremiáš 2, 5: Co na mně vaši otcové našli špatného, že se ode mne vzdálili?

Izajáš 63, 8-10: I řekl: Zajisté jsou mým lidem, syny, kteří nebudou lhát. A stal se jejich zachráncem. V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny. Ale oni byli vzpurní a zarmucovali jeho svatého Ducha. Tedy se jim změnil v nepřítele a sám proti nim bojoval.

 

   Písmo i dnešní realita nám ukazuje, že to s námi, svými dětmi, nikdy neměl, a nadále nemá, lehké. Mnozí křesťané se dnes modlí a oslavují výhradně Pána Ježíše Krista, a Boha Otce úplně opomíjejí.


   Existují celé sbory, ba i celé církve, které o Bohu Otci vůbec nevyučují a Pánu Ježíši Kristu připisují zásluhy i za činy, které podle svědectví Bible udělal Bůh Otec. Učí tak věci, které Pán Ježíš ani jeho apoštolové, nikdy neučili. V důsledku toho je Bůh Otec nepozorovaně vyhnán ze srdcí a myslí mnoha upřímných křesťanů. Bylo mu vzato jeho první místo, které Mu, jako jedinému pravému Bohu a Otci, bezesporu patří.


   Před tím varoval apoštol Jan, když napsal: 2. Janův 1, 9: Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna. Učit něco, co Pán Ježíš neučil má vážné následky. Pravda je pouze jedna a tu přinesl Pán Ježíš. Vše co je mimo ni, je zavádějící. Chtěla bych upozornit na málo vyučovaný a málo známý fakt, že být opravdovým Ježíšovým učedníkem a poznat pravdu není možné bez toho, aniž bychom zůstávali v jeho slovu. Ježíš totiž řekl těm, kteří mu již uvěřili: Jan 8, 31-32: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Nestačí v Pána Ježíše pouze věřit, ale je třeba ho poslouchat. K tomu, abychom ho mohli opravdu poslouchat potřebujeme dobře znát celé jeho učení.


   Co se týče uctívání Boha Otce, Ježíšovo slovo zní: Jan 4, 23: Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele... Jasně říká, že sám Otec si přeje, abychom ho uctívali v Duchu a v pravdě. Pán Ježíš dobře věděl, že pravda má moc osvobozovat a posvěcovat, a proto prosil Otce o posvěcení pravdou pro jeho učedníky i pro ty, kteří uvěří v jejich slovo. To znamená, mimo jiné, i pro každého z nás. Říká: Jan 17, 17: Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Všichni potřebujeme být posvěcováni a osvobozováni pravdou Ježíšova slova. Pravdivé a skutečné poznání Boha Otce a jeho milovaného Syna, našeho Pána a Krále, souvisí totiž také s věčným životem. V modlitbě k Bohu Otci Pán Ježíš uvedl: Jan 17, 3: A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. To je další důležitý fakt, který nám Pán Ježíš předal. Je tedy nezbytně nutné hledat, znát a šířit pravdu o Bohu, i o jeho Synu, protože v pravdivém poznání jich obou je věčný život.


   Celé Ježíšovo učení je prostoupeno vyučováním o Bohu Otci, jako o Tom, koho máme milovat celým svým srdcem, celou svou duší celou svou myslí a celou svojí silou (Lukáš 10, 27). K poznávání Boha Otce nám dal mnoho studijního materiálu. Jenom v evangeliích je více než 180 odkazů na Otce. Naprostá většina jich vyšla z úst Ježíšových. Přinášejí mnoho informací o Otci a také dosvědčují intenzitu Ježíšovy lásky, úcty a respektu k Otci. Jen pro představu jsem je všechny vytiskla. Je to 6 stran biblických veršů, ve kterých mluví Pán Ježíš o Bohu Otci.


   Většina z nás ví, že Pán Ježíš učil své učedníky modlit se k Bohu Otci. I mnozí nevěřící lidé znají Ježíšovo: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno Tvé jméno, přijď Tvé království ... I přesto se dnes mnoho křesťanů k Bohu Otci vůbec nemodlí. Apoštol Pavel jasně formuloval potřebu modliteb k Bohu Otci, když napsal: Efezským 5, 20: "a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.“ a na jiném místě říká: Koloským 3, 17: „A všechno, cokoli činíte slovem nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu a Otci.“ Ti, kteří za vše děkují výhradně Pánu Ježíšovi se tak dostávají mimo učení Písma.


   Chci připomenout některá svědectví Písma o identitě, postavení a pravomocích Boha Otce i Pána Ježíše Krista, o kterých vím, že jsou často opomíjena nebo deformována. Jsou to:

1) Bůh Otec je jediným pravým Bohem
2) Bůh Otec je Bohem a Otcem Pána Ježíše Krista i po jeho oslavení v nebi
3) Rozlišování Boha a jeho Mesiáše aneb 'každému co jeho jest' - i kniha Zjevení to dělá


   Jako důkazy jsem vybrala pouze verše, které byly napsány až po vzkříšení a vystoupení Pána Ježíše do nebe. Udělala jsem to proto, aby nemohl být nikdo v nejistotě, že daný výrok platil pouze za Ježíšova pozemského života. Výjimkou jsou pouze verše prorocké a Jan 17, 3.

 

 

1) Bůh Otec je jediným pravým Bohem a má zcela mimořádné a nejvyšší postavení.

Jan 17, 3: A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

   Pán Ježíš tedy jasně učí, že Bůh Otec je jediným pravým Bohem.

 

   Také apoštol Pavel potvrzuje, že je jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi (Efezským 4, 6)

1. Korintským 8, 6: my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno ...  ....

1. Timoteovi 6, 16: On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

1. Timoteovi 6, 15: Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán Pánů

 

   Další, pro mnohé z Vás zřejmě naprosto jasný fakt, že Bůh Otec je Bohem a Otcem Pána Ježíše Krista i po jeho oslavení v nebi, uvádím proto, že mnozí věří, že Pán Ježíš sám je Bohem Otcem. Opakovaně se s touto vírou setkávám a myslím, že se s ní v budoucnu může setkat kdokoli z Vás. Chci tedy nyní ukázat, že Pán Ježíš i jeho apoštolové věděli a učili, že Bůh Otec zůstává i nadále Bohem a Otcem Pána Ježíše.

 

 

 

2) Bůh Otec je Bohem a Otcem Pána Ježíše Krista i po jeho oslavení v nebi.

   a) Již z některých proroctví Pána Ježíše, které vyslovil za svého života na zemi je zřetelné, s jakým postavením v nebi počítal. Věděl, že bude sedět po pravici všemohoucího Boha, a že se bude moci přiznávat a přimlouvat před Otcem za své služebníky:

Lukáš 22, 69Od této chvíle však bude ‚Syn člověka sedět na pravici Moci Boží‘.

Matouš 26, 64: ... od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.

Marek 14, 62: Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.

Matouš 10, 32-33: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým Otcem, který je v nebesích. Kdo mě však před lidmi zapře, toho i já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích.“


   Sedět po pravici Všemohoucího samo o sobě vylučuje možnost být sám tím Všemohoucím Bohem. Jestliže se Pán Ježíš u Otce přimlouvá, je jasné, že sám nemůže být tím, u koho se přimlouvá, tedy Bohem Otcem. Přimlouvat se a přiznávat se u někoho, naprosto vylučuje možnost být tím, u koho se přimlouváme.

 

 

   b) Oslavený Pán Ježíš ve Zjevení dosvědčuje, že Bůh Otec je i nadále jeho Otcem a také jeho Bohem. Myslím, že tyto verše nepotřebují žádný další komentář:

Zjevení 2, 28: .. jak jsem to i já přijal od svého Otce.

Zjevení 3, 21: Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn.


   Také třikrát osobně potvrzuje, že má svého Boha, když říká: Zjevení 3, 12: Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého (MÉHO) Boha ... napíšu na něj jméno svého (MÉHO) Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od MÉHO Boha,....(v řečtině je slovo "mého")

 

 

   c) I ze svědectví apoštolů je vidět, že i jim byla jasná tato skutečnost:

Skutky 5, 31: (Petr a apoštolové řekli veleknězi)  toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici,..

Skutky 7, 55: Ale on (Štěpán), plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží,

Efezským 1, 3: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista,..

Efezským 1, 17: aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti 

Efezským 1, 20: Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,

1. Petrův 1, 3: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista,..

2. Korintským 1, 3: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,

1. Korintským 11, 3: Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.

2. Korintským 11, 31: Bůh a Otec Pána Ježíše, který je požehnaný na věky, ví, že nelžu.

Židům 2, 11: Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho.


   I přesto, že byla Pánu Ježíšovi dána veškerá moc na nebi i na zemi, má i on stále svého Boha, jímž je Bůh Otec. V 1. Korintským 15, 27 můžeme číst: Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil.

 

   Poslední skutečností, na kterou bych chtěla v tomto zamyšlení ukázat je, že ani poslední kniha Bible Zjevení, přinášející vhled do nebeského dění, nepřestala rozlišovat osobu Pána Ježíše Krista, Mesiáše, Božího Syna, Beránka, Pána Pánů a Krále Králů a osobu Pána Boha, Otce, Toho, který sedí na trůnu, Toho, který byl, který je a který přichází, Všemohoucího. Rozlišuje-li je Písmo, měli bychom je v rámci toho, co je psáno v Písmu, rozlišovat i my. Zde jsou místa, která o tom svědčí:

 

 

 

3) Rozlišování Boha a jeho Mesiáše aneb 'každému, co jeho jest' - i kniha Zjevení to dělá

Zjevení Janovo 5, 13: „Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi (OBĚMA) dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“

Zjevení Janovo 7, 10: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ (OBĚMA)

Zjevení Janovo 11, 15: Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista (OBOU)

Zjevení Janovo 12, 10: ... moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista (OBOU)

Zjevení Janovo 14, 1: A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. (JMÉNO OBOU)

Zjevení Janovo 14, 4:  Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. (OBĚMA)

Zjevení Janovo 21, 22: .. jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. (OBA)

Zjevení Janovo 22, 1I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova. (OBOU)

Zjevení Janovo 22, 3: Nic prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn... (OBOU)

 

   To je devět míst z knihy Zjevení, které uvádějí OBA DVA. Pán Ježíš Kristus a Bůh Otec jsou dvě osoby, a proto je třeba od sebe rozlišovat, chválit a ctít oba dva, tak jak to dělá Písmo. Jediná cesta ke správnému uctívání Boha je zůstávat v celé pravdě učení Bible. A ta je rozlišuje! Není v pořádku vzít první místo Bohu Otci a dát je Pánu Ježíšovi. Ani není v pořádku učit, že nejvyšší Bůh umřel za svět lidí. Je také třeba respektovat, že i když je Pán Ježíš Pánem Pánů a Králem králů, má stále svého Boha. Byla mu od Boha Otce dána veškerá moc na nebi i na zemi, ale nemá mu patřit veškerá sláva. Sláva a čest má být vzdávána jim oběma a to podle pravdy slova Božího. Bohu Otci v první řadě.


   V knize Zjevení je oslavený Pán Ježíš konkrétně popsán a my si ho můžeme podle tohoto popisu alespoň v hrubých rysech představit (1, 13-18). Ten, který sedí na trůnu (Bůh) je však popsán velice abstraktně (4, 3). Toho si podle Janových údajů představit nemůžeme. Což je v souladu s Ježíšovým, Pavlovým i Janovým učením o tom, že Boha Otce nikdo nikdy z lidí neviděl, a zatím vidět nemůže. Zde jsou jejich slova: Jan 6, 46: Ne že by někdo Otce viděl, kromě toho, kdo je od Boha; ten viděl Otce.


Jan 1, 18: Boha nikdo nikdy neviděl;

1. Timoteovi 6, 15-16: které svým časem ukáže blahoslavený a jediný Panovník, Král kralujících a Pán panujících. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit. Jemu buď čest a věčná moc. Amen.


   Závěrem bych chtěla říci: Věřím, že nejen na Timotea se vztahuje Pavlovo vybídnutí: 1. Timoteovi 4, 16: „Dávej si pozor sám na sebe a na učení. V tom setrvávej. Neboť budeš-li to činit, zachráníš jak sám sebe, tak ty, kdo tě poslouchají.“ Proto buďme i my pozornější! Dávejme pozor na to, zda my sami máme ve svém srdci jediného pravého Boha Otce na prvním místě. Zda ho máme ve svých modlitbách, vyučováních a chválách. Ujistěme se pozorným čtením Písma, zda chválíme Boha i jeho milovaného Syna podle pravdy. Dávejme pozor, zda nezaměňujeme to, co každý z nich skutečně udělal. I při zpívání chval vnímejme pozorně jejich obsah, a pokud zahlédneme něco nebiblického, jděme za odpovědnými osobami, a řekněme jim co vidíme.


   Apoštol Pavel totiž také píše: 1. Korintským 3, 9-15: Neboť jsme Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň.


   Všichni potřebujeme být posvěcováni a osvobozováni pravdou. Můžeme studovat Písmo a vědět přesně, co říká. Kromě své snahy a svých znalostí, však nutně potřebujeme neustálou pomoc a vedení našeho nebeského Otce. Proto spolu s apoštolem Pavlem prosím,

   aby nám všem Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abychom ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději nás povolal, jak bohaté a slavné je naše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme (Efezským 1, 17-19).

 

Zdraví Eliška 

Chcete se k článku vyjádřit?

Pošlete mi komentář přímo na e-mail!

1 1 1 1 1 Hodnocení 4.72 (18 hlasů)