Obrácení

Autor: František Diviš, KS Praha

   Jmenuji se František Diviš, je mi 27 let (nar. 1973), jsem šťastně ženatý a zatím bezdětný. Následující příběh je o tom jak Bůh vstoupil do mého života. Jako malé děti nás s bráchou občas babička brala do kostela. Tyto občasné návštěvy ale později přestaly, protože nás to již s bráchou nebavilo a zlobili jsme tam. Potom přišla základní škola a potom gymnázium – v té době jsem o Bohu nepřemýšlel. Tedy až na jednu zvláštní událost. Byli jsme na chaloupce u babičky a v televizi dávali nějaký film, kde se o Bohu mluvilo. Když film skončil tak jsem se poprvé pomodlil: Bože jestli jsi tak bych s Tebou chtěl žít.

   Během studia na gymnáziu jsem přečetl hodně knih přitahovalo mne ono tajemno, knihy o UFO, zvláštních jevech a protože brácha v té době začal s psychotronikou, hned jsem se toho chytil. Brácha odjel na vojnu a když se vrátil, tak mi najednou povídal o Bohu a o tom, že okultismus je past. Měl jsem čas a tak jsem si přečetl knihy a zvážil argumenty, které mi přinesl. Takže evoluce je nepravdivá teorie – no to se dá pochopit, zvlášť když důkazy proti jsou tak silné. Takže tedy stvoření hm, hm, no tak jo. Takže Bible je pravdivá – no to je teda gól, vždycky jsem si myslel, že je to něco jako mýty a báje. Takže historie a starověcí nevěřící historikové potvrzují to, co Bible říká o Ježíši. Takže je to jinak než jsem si myslel. A co když mají pravdu hinduisti, to by bylo přece potom jedno – stejně bych se převtělil. No jo, ale co když má pravdu ta Bible, to už by teda jedno nebylo. Třeba to ale jde nakonec vysvětlit nějak jinak. No jo, ale historie potvrzuje Ježíše a ne jiná náboženství. Nakonec mi zbyl Ježíš. V jedné z těch knih bylo popsáno jak Ježíše pozvat do svého života, že prý Ho přijmout jako Pána a Spasitele. No tak jsem to řekl. A co se potom stalo? – NIC!!! V dalších třech letech jsem četl Bibli, modlil se a jinak jsem si dělal co mě jen napadlo. Stačilo přeci, že věřím v Boha. Takže jsem křesťan a nebe je moje. Po třech letech jsem už ale nemohl. Přestože Bůh odpovídal na moje modlitby a byl se mnou, já jsem nebyl s Ním. Byl jsem prostě svévolník, který si myslí, že je křesťan. Ale četl jsem Bibli a modlil se a Bůh se mnou přece jen nějak uvnitř jednal. Moje názory se stále měnily, pomalu jsem zjišťoval, že nemohu žít tak jako doteď. Nakonec potom, co jsem se jednou vrátil z hospody jsem viděl, že už ani nechci. Zvedl jsem telefon, zavolal do církve a tři roky potom co jsem Ježíše mým Pánem nazval, jsem Ho jím i učinil.

   Ježíš je nyní skutečně v mém životě. Je reálný a to co mám bych za nic nevyměnil. Tolik jsem se bránil Ho poslouchat, aby mi nevzal potěšení z života a nevázal mě zákony co musím a nesmím. Když jsem Ho začal poslouchat, tak jsem zjistil, že je to lepší, než když jsem se si svůj život chránil. On to holt ví líp.

František Diviš