Nový byt - svědectví
Autor: Zuzka (KS)
Pán jednal v mém životě tolikrát, a takovým způsobem, že bych si netroufla ani doufat v to, co mi dal. Vzpomínám si, když jsme kupovali byt, na vesnici, velikosti 2+1, byli jsme za to moc vděční. Později, když se nám narodil syn, a jak postupně rostl, zjišťovali jsme, že byt je malý. Spávali jsme v obýváku, aby syn měl svůj pokoj. Nebylo to nejlepší řešení, ale jiné nebylo.
Když jsem se dozvěděla, že čekám druhé dítě, měla jsem ohromnou radost. Jediná věc nám ji kalila - kam s postýlkou. Starší syn měl nastoupit do školy, a my jsme hledali řešení. Dala jsem to Bohu. Ptala jsem se Boha, jak to máme vyřešit, aby to bylo dobře uspořádané, a abychom se vešli. Manžel je nevěřící. Je často pryč, má hodně koníčků, kamarádů, v létě nebývá doma skoro vůbec. Já byla ve druhém měsíci, nastoupila jsem na rizikové těhotenství, a to odpoledne jsem byla doma, luštila křížovku a pila kafe. Najednou mi přišla nepochopitelná myšlenka: "Jdi za starou sousedkou nahoru, a zeptej se jí na výměnu bytu!" Jen jsem se tomu zasmála, a pokračovala jsem v luštění. Měli jsme náš byt v prvním pochodí, a ve třetím poschodí bydlela starší paní (kolem 70 let), která před roky ovdověla. My měli byt 2+1,ona 4+1 a balkon.
Moc jsme se nevídali. V poslední době jsem ji neviděla vůbec. Nepotkávala jsem ji, přestože bylo léto. Myšlenky mi nešly z hlavy, bylo to moc zvláštní. Stále jsem se modlila, ať mi Pán poradí, jak uspořádat a upravit náš byt, a v modlitbách jsem pokračovala. Když se manžel vrátil, řekla jsem mu o tom, co mě napadlo. Docela se pobavil, řekl, co si o tom myslí - že je to šílené, a odešel. Nicméně já potom co odešel za sousedkou šla. Nedalo mi to. Nechápala jsem, ale teď už vím, že mne vedl Bůh.
Když sousedka (odpoledne) otevřela jen v noční košili, nevěděla jsem, jak začít. Ale ta otázka padla - konkrétně na výměnu bytů. Její reakce mne šokovala. Byla nadšená. Byla nemocná, nevyšla do třetího poschodí, a tak nemoha ani jít ven. Syn jí nosil nahoru uhlí, aby mohla topit…my dole měli byt kompletně zrekonstruovaný, a hlavně v prvním poschodí. Opravdu byla nadšená. Šla jsem domů jako ve snách, a stále jsem nechápala. Když jsem to běžela povědět manželovi, opět mne odbyl, že je to nesmysl. My jsme majitelé bytu, ona je nájemník, bytovka patří družstvu, a my jsme jeden byt odkoupili. Říkal, ať se vrátím na zem, a přestanu fantazírovat. Navíc na byt jsme měli půjčku... Kde bychom vzali na další? A zakončil to větou: "Já se ani stěhovat nebudu! V žádném případě!" Oplakala jsem to, a šla domů.
Ovšem doma ke mě opět Bůh promluvil, ať zavolám majiteli celé bytovky. Nebylo těžké to udělat - je to manžela nadřízený. Tak jsem našla číslo, a začala mu volat. Opravdu teď vidím, že mne celou dobu vedl Pán. Nikdy bych si sama tohle nedovolila. Když mi zvedl telefon, a já mu řekla, co se stalo, a jak jsme se domluvili, zeptala jsem se ho, jestli je nějaká šance byt vyměnit... Okamžitě souhlasil, a ten den si se mnou dal schůzku. Manžel odmítal. Když jsem se s ním sešla, a o výměně jsme mluvili, řekl mi, že ten náš byt by si vzal zpět, a my bychom jen doplatili rozdíl za větší byt. A jaký ten rozdíl bude mi zavolá, až se sejde s představenstvem.
Volal druhý den. Výměna by mohla proběhnout za doplatek 50 000,-Kč. V tu chvíli i manžel začal o stěhování přemýšlet. Ale opět uvažoval, kde vezmeme na rekonstrukci. Ten den večer přijela návštěva. Z mého KS přijel na návštěvu ředitel českomoravské stavební společnosti. Nabídl nám úžasnou půjčku ze spoření, s minimálním navýšením, kterou můžeme použít na rekonstrukci bytu. Vše bylo během týdne vyřízené. Je to až nepochopitelné, ale je to tak. Plánovali jsme stěhování. Paní jsme pomohli s přestěhováním. Její zdravotní stav se nezlepšoval, ale z našeho bytu se alespoň dostala ven na procházku, či do obchodu. Modlili jsme se za její uzdravení, a dělali jsme rekonstrukci nového bytu. Už i manžel začínal být spokojený. Pořád mi ale plně nedocházelo to, jak se o nás Bůh postaral. Zatím jsem si myslela, že je to má aktivita.
Za půl roku po přestěhování, dva měsíce před porodem mého druhého syna, paní zemřela. Měla špatné srdíčko, a její zdravotní stav byl vážný již rok! O tom nikdo z nás neměl ani nejmenší tušení. Byla to rána. Ale to, jak moc mi Bůh pomohl, mi došlo teprve nedlouho potom.
Byt po nás (nyní už po té staré paní) se prodával za cenu 400 000,-Kč (velikost 2+1!). Prodaný byl okamžitě. Uvědomila jsem si, že byt 4+1 by prodali mnohem snáz, a mnohem rychleji. A hlavně za mnohem větší cenu. Uvědomila jsem si, že bychom nikdy neměli na to, byt vyměnit za větší. A nikdy bychom neměli na to, větší byt koupit. Tehdy jsem začala Boha moc chválit, a na potkání každému svědčit. I manžel mi jednou řekl, že to byl opravdový zázrak. Jinak to není možné.
Tak Haleluja a stále Haleluja.
Zuzka
