Boží výběr služebníků

   Přemýšleli jste někdy o tom, podle čeho si Bůh vybírá své služebníky? Podle čeho vybírá konkrétní služby a zvláštní obdarování? Záleží také něco na nás, nebo je to vše pouze na Bohu a jeho rozhodnutí? Věřím, že tyto a podobné otázky někdy napadly většinu z těch, kteří Bohu uvěřili. Přemýšlel jsem, jestli mám vůbec tento článek napsat. Říkal jsem si něco v tom smyslu jako že bych nechtěl prozradit návod „jak na Boha“ :-) Ale uvědomil jsem si, že Boha není možné nijak oklamat či zmanipulovat. Bůh zná všechny naše myšlenky i motivy srdce, takže s podobnými nápady ani neztrácejte čas! Na druhou stranu by toto zamyšlení mohlo někomu pomoci uvědomit si tyto principy a zaměřit se na to podstatné. Jako obvykle budeme odpovědi hledat v Božím slově – bibli.

   Pojďme se nyní podívat do bible na příklady velkých Božích mužů, jejich charakteru, a na samotné Boží výroky. Neznám pořadí důležitosti jednotlivých faktorů určujících naši použitelnost pro Boha, a tak je nebudeme nijak „bodovat“. Berte to prosím tak, že tyto faktory jsou prostě podstatné...

PODLE SRDCE

   Jedním z hlavních faktorů určujících Boží výběr služebníků (jejich použitelnost pro Boha) je jejich srdce. To je velice dobrá zpráva, nemyslíte? Není to záležitost vzhledu, vzdělání, síly, nebo něčeho ještě méně uchopitelného, ale srdce člověka – a tedy charakteru. Jako nejlepší příklad potvrzující výše uvedený princip mne napadá král David a jeho povolání (1. Samuelova 16, 1-13).

   Stejně tak jako prorok Samuel potřebujeme poznat tento Boží princip pohledu na člověka. Nestačí tento princip brát pouze jako informaci, musíme to sami pro sebe přijmout jako pravdu. Jedině tak ztratí moc obtěžující myšlenky od toho zlého, který se nás snaží zastavit pocity méněcennosti týkající se např. našeho vzhledu, vzdělání, schopností apod. Nemůžeme radikálně změnit svůj vzhled, ale své srdce a svůj charakter s Boží pomocí změnit můžeme. Nedokážeme si sami uzdravit svá zranění na srdci, ale můžeme pro to hodně udělat (odpustit těm, kteří je způsobili, a prosit Boha o uzdravení, odmítat zlobu, zášť, sobectví a vše, co je v našem srdci špatné). Není nejdůležitější ani současný stav našeho srdce, ale naše ochota s tím něco udělat, touha po tom dát své srdce do pořádku, změnit své postoje a svůj charakter tak, aby se z nás mohl radovat Bůh.

POSLUŠNOST

   Několikrát jsem již o tom psal v jiných článcích, a nejspíš se k tomu ještě mnohokrát vrátím, protože naše poslušnost a ochota poslechnout je pro náš život s Bohem klíčovou záležitostí. Bez ochoty poslechnout to, co nám Bůh říká, jsme pro Boha prakticky nepoužitelní. Bez poslušnosti se nemůžeme ani naučit Bohu skutečně důvěřovat. Bez postoje poslušnosti můžeme dělat spoustu na první pohled dobrých a "bohulibých" činností, ale nejspíš to budou jen plány našeho srdce či rozumu, nikoli však Boží vůle. Boží služebníci jsou něco jako Jeho vyslanci. Mají svým životem odrážet Boží charakter. Pokud je někdo neposlušný, může napáchat velké škody např. i v oblasti zmiňovaného odrážení Božího charakteru. Svou poslušností můžeme mnoho získat, svou neposlušností můžeme vše ztratit. Pojďme se podívat na několik příkladů z Písma, abychom mohli uvidět závažnost naší poslušnosti či neposlušnosti.

   Jako první příklad se můžeme podívat na příběh Saulovy neposlušnosti - 1. Samuelova 15. 

   Celý tento příběh je velice poučný. Je to opravdu vážné. Jak vidíte, nestačí být poslušný na padesát procent. Nestačí ani být poslušný na osmdesát nebo devadesát procent. Důsledkem Saulovy neposlušnosti bylo, že od něj Bůh odebral „službu“ kralování nad Izraelem, kterou mu svěřil. Myslím, že je to pro nás zároveň velké varování. Nikdy si nemůžeme dovolit přesně neposlechnout Boha, ani tehdy, když již v nějaké službě stojíme!

   Když byl Švejk požádán, aby udělal 3 kroky, začal si po místnosti pochodovat s tím, že mu na nějakém tom kroku nesejde. To není dobrý příklad pro Boží služebníky. Když Bůh řekne: „Udělej 3 kroky!“, pak udělejte 3 kroky! Ani jeden nebo dva, dokonce ani čtyři nebo víc, ale přesně tři! Možná na čtvrtém kroku čeká past. Bůh na rozdíl od nás ví, proč máme udělat přesně to, co nám říká. Neposlušnost znamená i nespolehlivost. A kdo by stál o služebníka, který je neposlušný a nespolehlivý? Podívejte se na Boží reakci na Saulovu neposlušnost! Bůh litoval, že Saulovi tu službu svěřil.....

1. Královská 11, 38: Jestliže uposlechneš vše, co ti přikazuji, budeš chodit po mých cestách, činit to, co je správné v mých očích, a zachovávat má ustanovení a mé příkazy, jak to činil můj otrok David, budu s tebou, postavím ti trvalý dům, jako jsem postavil Davidovi, a dám ti Izrael.

   Toto jsou slova, která vzkázal Bůh Jarobeámovi. Ale Jarobeám si svou cestu pokazil. Když se stal králem, z vypočítavosti nechal udělat dva zlaté býčky a prohlásil o nich, že to jsou bohové, kteří Izrael vyvedli z Egypta. Také udělal kněze ze spodiny lidu, která nepatřila mezi Léviovce, pálil kadidlo na posvátných návrších apod. Jarobeámův konec byl smutný, a byl pouze důsledkem jeho neposlušnosti. Když poslal svou ženu za prorokem pro radu týkající se nemoci svého syna, uslyšela jeho žena tuto odpověď:

1. Královská 14, 7-11: Jdi a řekni Jarobeámovi: Toto praví יהוה, Bůh Izraele: Protože jsem tě vyvýšil zprostřed lidu a ustanovil jsem tě vévodou nad svým lidem Izraelem, odtrhl jsem království od domu Davidova a dal jsem ho tobě. Ale ty jsi nebyl jako můj otrok David, který zachovával mé příkazy, chodil za mnou celým svým srdcem a činil pouze to, co je správné v mých očích. Páchal jsi ještě větší zlo nežli všichni, kdo byli před tebou. Šel jsi a učinil sis jiné bohy a lité modly a provokoval jsi mě k hněvu. Odvrhl jsi mě za svá záda. Proto hle, přivedu zlo na dům Jarobeámův a vyhladím Jarobeámovi močícího na stěnu, zadržovaného i propuštěného v Izraeli, vyhladím potomky domu Jarobeámova tak, jako se uklízejí výkaly, zcela je vyhladím. Toho, kdo zemře Jarobeámovi ve městě, sežerou psi, a toho, kdo zemře na poli, pohltí nebeské ptactvo, neboť יהוה promluvil.

ODPOR K HŘÍCHU, TOUHA PO SPRAVEDLNOSTI

   V historii lidstva byli lidé, kteří se od svého okolí odlišovali svou touhou po spravedlnosti, snahou o život nezatížený hříchy. Nejvýraznějšími představiteli tohoto typu charakteru byli nejspíš Ježíš, Jób, Noe a Daniel. A byli to také zároveň velcí Boží mužové, o kterých Bůh vydával dobré osobní svědectví. Kromě touhy po spravedlnosti se tito muži vyznačovali i milosrdenstvím. Takže pokud toužíme po tom stát se Božími služebníky, měli bychom přemýšlet a brát si příklad např. z těchto mužů.

   Ježíš:

Žalmy 45, 8: Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem veselí nad tvé druhy.

   Jób:

Jób 27, 3-6: Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí, mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti. Ať je to ode mne vzdáleno, abych vás prohlásil za spravedlivé. Dokud nevydechnu naposled, neodložím svou bezúhonnost. Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny.

   Noe:

Genesis 6, 9: Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve své generaci; Noe chodil s Bohem.

Genesis 7, 1: Pak יהוה řekl Noemu: Vejdi ty a celá tvá rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi přede mnou spravedlivý jen ty.

   Daniel:

Daniel 6, 5: Tehdy se vezíři a satrapové snažili proti Danielovi nalézt něco ohledně království, ale nemohli nalézt vůbec nic ani žádnou závadu, neboť byl spolehlivý a žádná nedbalost ani závada se u něho nenalézala.

Daniel 6, 23: Můj Bůh poslal svého anděla a lvům zavřel ústa, takže mě nezranili, poněvadž jsem byl před ním shledán nevinným a také vůči tobě, králi, jsem nic špatného neprovedl.

ZAPÁLENÍ (OPAK VLAŽNOSTI)

   Abychom mohli být pro Boha použitelní, potřebujeme hořet. Nesmíme být vlažní. Pokud někdo skutečně „hoří“, pak je použitelný, i kdyby v daném okamžiku byl v nějaké otázce „mimo“. Toho, kdo je úplně „studený“, je možné probudit k životu. Největší problém je ale s vlažnými lidmi, kteří se sice nenechají jen tak snadno rozhodit, ale také je problém s nimi pohnout. Ježíšova slova ve Zjevení Jana jsou velice výmluvná:

Zjevení Janovo 3, 15-16: Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst.

   Našli bychom v Písmu vícero příkladů lidí, kteří byli zapálení pro Boží věci, a ze všech se Bůh radoval. Rád bych však připomenul apoštola Pavla, protože jeho příklad je pro nás důležitý. Pavel byl skutečně žhavý. Byl farizeem (znalcem tóry – základu starého zákona), důsledně poslušný tradicím a svému pochopení Božích přikázání.

Skutky apoštolské 26, 4-5: O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé. Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství jako farizeus.

   Skutky apoštolské 26, 9-18: Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského. To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, souhlasil jsem s tím. Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst. Když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží, cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce, které ozářilo mne i ty, kdo šli se mnou. A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé je pro tebe kopat proti bodcům.‘ Řekl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Pán odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a postav se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, které ti ještě ukážu. Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘

   Pavel hořel a toužil po tom sloužit Bohu. Chtěl zlikvidovat z jeho pohledu sektu následovníků Ježíše z Nazaretu. Ježíšovi stačilo pouze otevřít mu oči. Jeho vášeň pro Boží věci se neztratila, Ježíš pouze správně nasměroval jeho pohled. Od toho okamžiku byl Pavel skutečným Božím služebníkem.

POKORA

   Mezi skutečně důležitý faktor určující použitelnost lidí patří pokora. Problémy s pýchou jsou zřejmě nejčastější příčinou nepoužitelnosti lidí coby Božích služebníků. Největším hrdinou z mého pohledu je v oblasti pokory kromě Ježíše Mojžíš. Mojžíš byl ve své době nejpokornějším mužem na světě. Díky tomu mu Bůh mohl svěřit tak těžký úkol, jako vést několik miliónů neustále reptajících lidí. Mojžíš byl tak pokorný, že se vždy stavil mezi tento vzpurný lid a prosil Boha o smilování. Jinak by Bůh celou tu bandu Izraelců několikrát zničil.

Numeri 12, 3: Mojžíš byl velmi pokorný muž, více než všichni lidé, kteří byli na povrchu země.

BŮH NIKOMU NESTRANÍ

   Skutky apoštolské 10, 1-6 (KMS): V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský, člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. Kolem třetí hodiny odpoledne spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!" Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?" Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, aby byly připomenuty před Bohem. Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr. Ten je hostem u nějakého Šimona, koželuha, který má dům u moře."

Skutky apoštolské 10, 34-35: Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.

   Jak jsme si říkali již na začátku, Bůh si své služebníky nevybírá podle vzhledu, vzdělání, postavení apod., ale podle jejich charakteru. Zná myšlenky a srdce všech lidí, ví i o každém jejich skutku. Dobrým příkladem je např. výše zmiňovaný Kornélius. Kornélius byl z židovského pohledu pohan, ale protože byl zbožný a velice milosrdný, Bůh k němu poslal anděla a apoštola Petra, aby mu vysvětlil detaily Božího plánu záchrany.

VOLBA SLUŽBY NENÍ NA NÁS

   Výběr konkrétní služby není na nás, to je záležitost Boha. Do služby povolává vždy Bůh, Ježíš nebo Duch svatý. My můžeme buď souhlasit, nebo to odmítnout. Samotná služba je dána zejména tím, jaká obdarování do nás Bůh vložil, samozřejmě naším charakterem, a v podstatné míře i tím, čím jsme v životě prošli. Ten, kdo byl někdy na něčem závislý a neschopný se z toho vlastními silami dostat, může po svém vysvobození Bohem (a po další důkladné přípravě) sloužit těm, kteří jsou spoutáni nějakou závislostí. Jen takový člověk jim totiž dokáže opravdu rozumět a mít s nimi soucit. Obdobné je to s lidmi, kteří mají za sebou např. těžká odmítnutí či jiná citová zranění, s těmi, kteří prošli těžkými nemocemi, fóbiemi, démonickým obtěžováním apod. a kteří s Boží pomocí vše překonali. Ti pak jsou nejlépe použitelní právě v oblasti, která pro ně byla tolik palčivá. Není to však nic automatického, pokyn k tomu může dát opět pouze Bůh!!!

   Potřebujeme se ptát Boha, kde je to naše místo. Je zbytečné snažit se najít nějaké lepší uplatnění...

Efezským 2, 10: Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.

   Pro efektivní službu jsou velkou pomocí dary Ducha svatého. Ale ani o nich nerozhodujeme. Můžeme a máme však o ně prosit a horlivě usilovat.

1. Korintským 14, 1: Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.

1. Korintským 12, 4-11: Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.

   Shrnutí:

   Podívali jsme se na několik hlavních oblastí, podle kterých si Bůh vybírá své služebníky. Zjistili jsme, že vždy je to záležitost charakteru člověka, záležitost jeho srdce. Nemůžeme si zvolit službu, kterou chceme dělat, ale můžeme se dát Bohu k dispozici a poprosit Jej, aby z nás udělal své služebníky. Rozhodnutí, zda chceme pracovat na uzdravení a vyčištění svého srdce – to je na nás. Rozhodnutí změnit myšlení a svůj charakter – to je na nás. To podstatné již víte, takže co s tím uděláte???