Která církev je nejlepší?

(aneb podle čeho si vybrat svůj sbor?)

   Tak to je nejspíš dost provokativní název pro tento malý námět k zamyšlení. Ale zároveň je to i jedna z nejčastějších otázek, kterou dostávám. A hned na začátek vám musím říci, že vám neřeknu žádné konkrétní jméno denominace či sboru, pouze principy, které by vám měly pomoci v hledání vlastního společenství křesťanů.

   Nejprve je potřeba říci, že množství současných křesťanských církví (církevní denominací) je pouze „lidskou prací“. Pro Boha a pro Pána Ježíše z Nazaretu existuje pouze jediná církev. Tou jsou všichni lidé, kteří uvěřili Bohu, vydali Mu svůj život a přijali Ježíše za svého Pána a osobního spasitele (zachránce). Aneb jak stojí v 2. Pavlově dopise Timoteovi 2, 19: Avšak pevný základ Boží stojí, maje tuto pečeť: ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘, a ‚ať se odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno‘.

   Pokud nedostaneme zjevení od Boha, tak nemůžeme poznat, zda někdo skutečně patří Bohu, nebo si na to z nějakého důvodu pouze „hraje“. Ale jak jsme si říkali, Bůh zná ty, kdo Mu skutečně patří. Ježíš řekl velice zajímavá slova:

Matouš 7, 21-23: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.‘“

   Z těchto Ježíšových slov můžeme vidět hned několik věcí. Za prvé to, že nestačí říkat Ježíši z Nazaretu „Pane!“ - to není zárukou toho, že „skončíme“ v Božím království! Za druhé můžeme vidět, že tou zárukou nejsou dokonce ani znamení a zázraky! Jednak je možné začít jako „Boží služebník“, dostat od Boha duchovní dary, a pak na Boha zapomenout a dělat si svoje věci, a jednak i ten zlý někdy napodobuje duchovní dary. Ježíš řekl, že nejdůležitější je to, zda daný člověk činí vůli jeho Otce – Boží vůli.

   Ze všech výše uvedených veršů je zřejmé, že ne každý, kdo si říká „křesťan“, skutečně patří Bohu a bude s Ním trávit věčnost. Je tedy zřejmé, že v církvi nejspíše budou jak praví Ježíšovi následovníci, tak náboženští lidé, kteří Bohu nedali své srdce (Matouš 15, 8: Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.). Přesto to však neznamená, že bychom měli rovnou na církev zanevřít a zůstat sami.

Na co potřebujeme společenství?

   Těch důvodů je samozřejmě více. Jedním z dobrých důvodů je, že nám to říká bible. V dopise Hebreům (Židům) jsme upozorňováni:

Židům 10, 24-25: a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

   A jak vidíte, je zde napsáno i několik důvodů, proč nemáme zanedbávat setkání s Božím lidem. Máme mít zájem o druhé, máme se navzájem povzbuzovat k lásce a dobrým skutkům, ale také se napomínat. Potřebujeme mít s kým sdílet svoji víru, potřebujeme být vyučováni či druhé vyučovat, modlit se za potřeby druhých i přijímat pomoc a modlitby od ostatních.

   Když budete hledat své místo uprostřed Božího lidu (nějaký místní křesťanský sbor), měli byste si všímat několika základních věcí, které by vám měli pomoci vyhnout se špatným nebo dokonce nebezpečným sborům. Pokusím se vám předložit základní principy a varování:

1) Vyučování musí být postaveno na pravdě Božího slova - bible

   Bible jako jediná nese pečeť Božího slova, a i pro nás musí být základem (2. Timoteovi 3, 16-17: Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku.). Vyučování nesmí být s biblí v rozporu!!!

   Jak říká apoštol Pavel v dopise Galatským 1, 7-9: Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit. Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet!

   Pokud v nějakém „křesťanském“ společenství mají za základ něco jiného než bibli (např. nějaké „Boží zjevení“, nebo prostě své učení odlišné od Boží pravdy zjevené v bibli), utečte odsud!

   Žádná církev (myšleno denominace nebo křesťanský sbor) nemá patent na plné poznání pravdy, a tak nejspíš v každé narazíte na nějaké vyučování, o němž budete přesvědčeni, že není v souladu s biblí. Může to tak opravdu být, a také se můžete mýlit vy. Pokud to nebude nic zásadního, můžete na to upozornit, promluvit si s vedoucími apod. a z daného společenství kvůli tomu neodcházet. Pokud to však bude nějaká závažná věc, která je zjevně v rozporu s tím, co říká bible, pak pečlivě zvažujte, zda do takového společenství patřit!

2) Měli byste se tam cítit dobře

   To sice možná nevypadá moc duchovně, ale je to důležité. Jak byste se mohli radovat ze společenství věřících, když byste u nich necítili podporu, pochopení, lásku, ale např. opovržení, odmítnutí, odstup?

3) Na co si obzvlášť dávat pozor?

   Jsou některé rysy, které jsou typické pro společenství, o kterých by se dalo říci, že jsou spíše sektami, než Boží církví.

a) Jak jsem již řekl, nikdo nemá „patent na rozum“, na dokonalé poznání. Pokud vám tedy někde budou tvrdit, že jedině ta jejich církev je ta pravá, buďte velice opatrní! Mýlí se minimálně v této věci.

b) Pokud vám v nějakém společenství budou tvrdit, že spasení (záchranu) je možné získat pouze u nich, je to zjevné protibiblické tvrzení. Pojďme se podívat, co říká bible:

Marek 16, 16: Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.

Nebo na jiném místě:

Jan 3, 17: Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze něj byl svět zachráněn.

   Jak sami vidíte, není to záležitost církve někoho spasit (zachránit), je to vždy na našem osobním rozhodnutí, je to věc mezi námi a Bohem. Pokud jsou lidé vyučování něčemu, co je v rozporu s biblí, a co se týká toho vůbec nejdůležitějšího, totiž naší záchrany, jedná se o velmi podstatný „prohřešek proti pravdě“! Takovému společenství se vyhněte!

c) Pokud je v daném společenství požadována absolutní poslušnost jejímu vedoucímu nebo vedoucím, utečte odsud! Nikdo z nás není neomylný, a každý z nás se Bohu jednou bude zodpovídat sám za sebe. Nenechte si na sebe vložit takové jho, abyste např. nemohli projevit svůj názor!

d) Žádné společenství nemá nárok na váš majetek

   Pokud chcete svůj sbor finančně podporovat, přispívat jakkoli na Boží dílo, může to být opět pouze vaše svobodné rozhodnutí. Nenechte se proti své vůli přinutit vzdát se svého majetku, ale ani např. „placení desátků“ apod. Pokud jsou ale „desátky“ vaším výrazem vděčnosti Bohu za vše, co vám dává, tím, že si uvědomujete, že vše co máte je od Něho, pak je to v pořádku. Nic nedělejte z donucení, vždyť jak říká bible:

2. Korintským 9, 7: Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.

e) Možná vám to bude připadat jako zbytečné upozornění, ale zjistěte, kdo všechno je v daném společenství uctíván, a ke komu jsou směřovány modlitby a prosby! Vzpomínáte si, co odpověděl Ježíš satanovi, když jej pokoušel?

Lukáš 4, 8: Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“

   Ježíš o sobě nemluvil jako o cíli, ale o cestě k Bohu:

Jan 14, 6: Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

   Přesto je dnes mnoho společenství, kde Bohu-Otci nepatří první místo, ale kde je buď ztotožňován s Ježíšem, nebo kde je veškerá vděčnost, čest a sláva dávána Pánu Ježíši Kristu, nebo kde jsou uctíváni i někteří představitelé daných hnutí (ať již živí nebo mrtví). Veškerá vděčnost, chvála, čest a sláva patří pouze Bohu a jeho synu Pánu Ježíši z Nazaretu.

4) Boží přítomnost, proměněné životy a charaktery

   Tohle není věc, kterou můžete zhodnotit při první návštěvě nějakého sboru, ale je důležité, zda tam opravdu jedná živý Bůh. Je podstatné, zda se lidé mění k lepšímu. Jestliže se mění charaktery lidí směrem k Ježíšově charakteru, je to ještě důležitější, než že se na shromáždění dějí znamení a zázraky. Jestliže jsou lidé v církvi uzdravováni a vysvobozováni, jestliže se tam projevují i ostatní dary Ducha svatého (např. prorokování, mluvení novými jazyky a jejich výklad, rozlišování duchů, činění mocných činů,...), je to skvělé. Vždyť tak to vypadalo i za první církve. Ale ten nejdůležitější aspekt je, zda se lidé obrací k Bohu a zda se mění jejich charakter.

   Nakonec vám chci říci, že to není ani o konkrétních denominacích, ale že je to vždy o konkrétních lidech (jak jsme si říkali, církev tvoří jednotlivci, kteří svůj život vydali Bohu). Neodsuzujte proto předem nějakou denominaci, navštivte jejich sbor, a přesvědčte se na vlastní oči. Není snadné najít církev, která by se pevně držela pouze učení bible, která by se vší silou snažila poznat a pochopit pravdu o Bohu, Ježíši z Nazaretu a Duchu svatém, která by opravdu ze srdce toužila stát se tou čistou a dokonalou nevěstou pro Pána Ježíše. Ale nezapomeňte ani na to, že když budete hledat dokonalé křesťanské společenství, zůstanete sami....