Proč hřešíme?

   Napadlo mne, že jsem nikdy nečetl ani neviděl knihu, která by skutečně biblicky a alespoň trochu komplexně rozebírala téma víry. Přemýšlel jsem o tom, že bych se o to pokusil (samozřejmě ne o knihu, pouze o stručnější výklad - pouze pro internetové stránky). Když jsem si to v hlavě začal dávat trochu do pořádku, jako první příklad víry (resp. nevěry) mne napadl snad nejznámější biblický příběh - příběh o stvoření Adama a Evy, a hlavně o jejich pádu. Z tohoto příběhu myslím můžeme pochopit skutečný důvod, proč vlastně hřešíme. 

   V 1. Mojžíšově 2, 16-17 je psáno, že יהוה Bůh člověku dal jediný zákaz: "Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." Byla to úžasná doba - člověk mohl dělat cokoli a vše bylo dobré, tedy kromě této "maličkosti". Výsledek příběhu s Adamem a Evou zná jistě každý. Eva se nechala oklamat hadem, utrhla plod ze stromu poznání dobrého a zlého, a dala ho i Adamovi. Oba ho pak "ochutnali". Proč???
 

   V 1. Mojžíšově 3, 6 je psáno: "Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí pro získání moudrosti." Tahle věta se mi jeví jako velice důležitá, ukazuje totiž na lidské touhy. Podívejme se na to ještě jednou: strom s plody dobrými k jídlu. Tento popis ukazuje na jednu část lidské "přirozenosti" - žádost těla. Co je to žádost těla? Člověka velice přitahuje vše, co mu "dělá dobře", co dělá dobře jeho tělu. Je to vše, co člověku slibuje příjemné pocity. Každý jistě najde dost příkladů - např. dobré jídlo, alkohol, drogy, sex apod. Další část naší věty se týká žádosti očí (lákavý pro oči). Člověk vyhledává vše, co se mu líbí. Mohou to být jakékoli krásné věci - obrazy, domy, auta, ženy (muži) apod. Podívejme se ještě na poslední část věty - strom slibující vševědoucnost. Tato část se týká lidské pýchy. Člověk totiž chce být sám sobě pánem (Bohem). Chce si sám rozhodovat o svém životě a o tom, co je správné a dobré. Myslím, že ze zkoumané věty můžeme pochopit skutečný důvod, proč hřešíme. Na první pohled viditelným důvodem je naše žádostivost. Je to pravda, ale pojďme ještě hlouběji pod povrch. Skutečným důvodem je naše nedůvera k Bohu (nevěra). Adam s Evou viděli, že Bůh kvůli nim vysadil nádhernou zahradu, nechal je pojmenovat všechna zvířata a dal jim právo i moc vládnout nad celou Zemí. Bůh dal lidem pouze samé dobré dary, lidé mu však přesto nevěřili, že to s nimi myslí dobře a že pro ně chce pouze to nejlepší. Vždy, když hřešíme, říkáme tím znovu a znovu, že Bohu nevěříme. Nevěříme Mu a myslíme si, že nás chce o něco ochudit. Sami se chceme postarat o naplnění svých žádostí a tužeb.

   Je možné, že pokud si uvědomíme skutečný důvod, proč vlastně stále hřešíme, a rozhodneme se důvěřovat v Boží lásku k nám, ztratí nad námi hřích svou moc, nebo lépe řečeno - ztratí pro nás alespoň část své přitažlivosti! Poproste Boha, aby Vás upozornil vždy, když budete chtít naplnit své touhy sami. On to moc rád udělá.