Trestající Bůh?
Mnoho lidí má při pohledu na přísné tresty popsané zejména ve starém zákoně problém uvěřit Bohu, že je skutečně tak milující. Jedním z důvodů nejspíš je, že nerozumíme zákonitostem lidského chování na úrovni národů. Je to podobně jako s ekonomikou. Většina z nás rozumí principům mikroekonomiky – tzn. ekonomiky na úrovni jednotlivce či nějaké základní jednotky, např. rodiny. Dokážeme si spočítat své měsíční příjmy a nutné výdaje, a přemýšlet co s penězi, pokud nějaké zbudou. Méně lidí již rozumí ekonomice větších subjektů, např. řízení ekonomiky ve firmách. A jen hrstka lidí alespoň trochu rozumí principům makroekonomiky – např. ekonomice státu. Jednání a principy na každé úrovni jsou trochu odlišné. A stejné je to i s výchovou. Jiné způsoby používáme při výchově jednotlivce, jiné při výchově skupiny lidí. Lidé reagují jinak při osobní výchově než při společné výchově např. v rámci školní třídy. A ještě úplně jiné jsou chování a reakce mas lidí nebo celých národů. Ne snad, že bych ty principy znal, jen tuším, že jsou příčinou rozdílného Božího jednání s jednotlivci, menšími skupinami a celými národy.
Podivujeme se tvrdým trestům ve starém zákoně, a nesnažíme se přemýšlet o jejich důvodech. Nemusíme přitom hádat ani tápat, protože Bůh nám na mnoha místech sám dává odpověď. On sám říká, že ty tvrdé tresty mají mít odstrašující účinek – aby bylo vymýceno zlo a hřích z jeho lidu. Soudní systémy po celém světě to řeší podobně. Přísné tresty nás mají odradit od páchání zla – krádeží, zpronevěr, vražd, ublížení na zdraví, vydírání, podvodů apod. Většině z těch, kteří se těchto věcí nedopouští, připadá náš soudní systém příliš měkký, a volají po ještě větším zpřísnění. I dnes má mnoho zemí ve svém soudnictví trest smrti. Mnoha lidem se to zdá nehumánní, co navíc nemá výchovný nebo nápravný efekt. Je však pravdou, že reálná hrozba trestu smrti by nejspíš většinu pachatelů od jejich činů odradila. Nechci zde rozebírat tuto otázku – pojďme se vrátit zpátky do bible!
Deuteronomium 17, 12-13: Člověk, který by jednal domýšlivě, a neposlechl kněze, jenž tam stojí a slouží יהוה, tvému Bohu, či soudce, takový člověk ať zemře. Tak vyhlaď zlo z Izraele. Když o tom všichni lidé uslyší, budou se bát a nebudou již jednat povýšeně.
Deuteronomium 19, 16-21: Jestliže povstane proti někomu zlovolný svědek, aby ho obvinil ze vzpoury, ať se ti dva muži, kteří mají spor, postaví před יהוה, před kněze a soudce, kteří jsou v oněch dnech, nechť to soudcové dobře vyšetří a jestliže je ten svědek falešným svědkem, falešně vypovídal proti svému bratru, proveďte mu to, co zamýšlel provést svému bratrovi. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Když o tom ostatní uslyší, budou se bát a takové zlo již více ve tvém středu páchat nebudou. Ať se tvé oko neslituje: Život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu.
Deuteronomium 21, 18-21: Jestliže bude mít někdo umíněného a vzpurného syna, který neposlouchá svého otce a svou matku, a přestože ho kárají, je neposlouchá, ať ho jeho otec a matka uchopí a vyvedou ho ke starším jeho města, do brány jeho místa, a řeknou starším jeho města: Tento náš syn je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout a pijan. Všichni muži jeho města nechť na něj házejí kamení, aby zemřel. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Všichni Izraelci o tom uslyší a budou se bát.
Deuteronomium 24, 7: Jestliže bude někdo dopaden, že ukradl někoho ze svých bratří, ze synů Izraele, krutě s ním zacházel nebo ho prodal, takový zloděj ať zemře. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.
Velice zajímavý verš je v knize Izaiáš:
Izajáš 26, 9-10: Vždyť když se dějí tvé soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Když se udílí milost ničemovi, nenaučí se spravedlnosti; v zemi správných způsobů bude páchat bezpráví a na יהוה důstojnost nebude hledět.
Zdá se, jako by to s námi po dobrém prostě nešlo .......
